ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.61.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 61/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2001 stížnost obžalovaného K. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2001, sp. zn. 4 Ntv 7/2001, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 5/99, rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á.
Odůvodnění:
Ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 5/99 bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2001, sp. zn. 4 Ntv 7/2001, podle §71 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o prodloužení vazby obžalovaného K. H. do 31. 8. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný ve lhůtě uvedené v ustanovení §143 odst. 1 tr. ř. stížnost. Namítl v ní, že důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. jsou v jeho případě dovozovány účelově, neboť skutečnosti vyplývající ze spisu nesvědčí pro závěr o obavě, že se bude vyhýbat trestnímu stíhání ani že bude v páchání trestné činnosti pokračovat. Dále poukázal na to, že nebyly splněny podmínky pro to, aby podle §71 odst. 3 tr. ř. mohla být jeho vazba znovu prodloužena. Podle přesvědčení obžalovaného nejsou v jeho případě podmínky výše citovaného ustanovení zákona dány, neboť nelze dovodit, že by k prodlužování řízení došlo pro „obtížnost věci\" nebo „jiné závažné důvody trestního stíhání\". Konečně i Vrchní soud v Olomouci ve svém předcházejícím usnesení o prodloužení vazby neakceptoval návrh předsedy senátu krajského soudu na prodloužení vazby do 31. 5. 2001 a vazbu prodloužil pouze do 30. 4. 2001.
Ze shora uvedených důvodů proto obžalovaný v petitu své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu.
Z podnětu stížnosti obžalovaného přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Obžalovaný K. H. je stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost. Ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 36 T 5/99 (na podkladě obžaloby Krajského státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 4 Kzv 109/98 ze dne 16. 4. 1999) proti obžalovanému a dalším osobám, bylo poprvé rozhodnuto rozsudkem dne 24. 9. 1999 (č. j. 36 T 5/99-696). Tento rozsudek byl v odvolacím řízení ohledně obžalovaného K. H. dne 11. 1. 2000 v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Po doplnění řízení v intencích odvolacího soudu rozhodl Krajský soud v Ostravě novým rozsudkem ze dne 23. 3. 2001, č. j. 36 T 5/99-1183. Obžalovaný K. H. byl uznán vinným organizátorstvím trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák., organizátorstvím trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1, 2 tr. zák., za které mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem byl obžalovaný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Z důvodů urychlení řízení byla usnesením soudu část trestné činnosti obžalovaného podle §23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Proti výše citovanému rozsudku podal obžalovaný K. H. odvolání ihned po jeho vyhlášení. Předmětná trestní věc se nyní nachází ve stadiu, kdy po provedení úkonů podle §251 tr. ř. bude předložena odvolacímu soudu.
O vzetí obžalovaného K. H. do vazby rozhodl soudce Okresního soudu v Karviné usnesením ze dne 22. 12. 1998, sp. zn. 9 Nt 957/98, z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b), c) tr. ř. v tehdy účinném znění. Tyto důvody byly v průběhu řízení omezeny o důvody tzv. koluzní vazby a obžalovaný v současné době vykonává vazbu na základě důvodů ustanovení §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Vazba obžalovaného byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 4 Ntv 15/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 5 Tvo 147/2000, do 30. 4. 2000. Návrh na další prodloužení této vazby podal za podmínek §71 odst. 5 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř. předseda senátu Krajského soudu v Ostravě.
Podle zjištění Nejvyššího soudu trvají u obžalovaného K. H. dosud důvody vazby podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Poněvadž v mezidobí nedošlo ke změně skutečností, na jejichž základě byl tento závěr soudy opakovaně učiněn (naposledy v již citovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 5 Tvo 147/2000), lze především odkázat na tato předcházející rozhodnutí, včetně důvodů, které ve svém usnesení ze dne 10. 8. 2000, sp. zn. IV.ÚS 365/2000, uvedl Ústavní soud České republiky, když rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti obžalovaného. K důvodům tzv. útěkové vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. je třeba navíc poznamenat, že ohrožení obžalovaného vysokým trestem v posuzovaném případě nevyplývá jen ze zákonné trestní sazby, ale v současném stadiu řízení má již konkrétní podobu ve víceletém trestu odnětí svobody, který mu byl (byť nepravomocně) uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě.
S napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci se lze ztotožnit i v tom, že v předmětné věci jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle §71 odst. 3 tr. ř. Krajský soud v Ostravě v rámci posledního prodloužení vazby pokračoval v hlavním líčení a provedl řadu úkonů v souladu s pokyny odvolacího soudu a řízení dovedl až do stadia, kdy ve věci rozsudkem znovu rozhodl. Tyto skutečnosti jsou v napadeném usnesení podrobně rozvedeny. Jestliže se tedy nepodařilo trestní stíhání obžalovaného (pravomocně) skončit ve lhůtě do 30. 4. 2001, nestalo se tak pro nečinnost soudu a v důsledku jím zaviněných průtahů řízení, ale z objektivních důvodů, jež je ve smyslu ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. nutno považovat za závažné. Při stávajících důvodech vazby u obžalovaného současně hrozí, že v případě jeho propuštění na svobodu by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle §1 odst. 1 tr. ř. spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, a aby bylo předcházeno a zamezováno trestné činnosti.
Doba, na kterou Vrchní soud v Olomouci prodloužil trvání vazby obžalovaného K. H., tj. do 31. 8. 2001, se jeví jako nezbytně nutná, jak s ohledem na povahu projednávané věci, tak i na její současný procesní stav. Oba soudy ovšem musí i v rámci prodloužení vazební lhůty postupovat v souladu s ustanovením §71 odst. 1 tr. ř., jež orgánům činným v trestním řízení ukládá povinnost vyřizovat vazební věci přednostně a s největším urychlením.
Ze všech shora konstatovaných důvodů proto Nejvyšší soud stížnosti obžalovaného K. H. nevyhověl a podle §148 odst. 1 tr. ř. ji jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. května 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler