ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.110.2001.1
sp. zn. 3 Tz 110/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2001 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Pavla Kučery a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch odsouzeného P. P., proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2000 sp. zn. Nt 1837/98, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 21. 10. 1997, sp. zn. 28 T 38/96, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 1998 a ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky v Brně ze dne 9. 8. 2000, sp. zn. 9 Tz 112/2000, byl P. P. odsouzen pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 a trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Výkon tohoto trestu nastoupil dne 1. 11. 1995, kdy byl zadržen a vzat do vazby.
V průběhu výkonu trestu požádal odsouzený P. P. o jeho přerušení ze zdravotních důvodů. Okresní soud v Hradci Králové této žádosti vyhověl a rozhodl dne 28. 7. 1999 usnesením, sp. zn. Nt 1837/98 tak, že výkon trestu odsouzenému přerušil do 31. 10. 1999. Poté bylo uvedeným soudem opakovaně kladně rozhodováno o žádostech odsouzeného o prodloužení přerušení výkonu trestu, naposledy usnesením ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. Nt 1837/98, kdy byl výkon trestu odnětí svobody odsouzenému přerušen od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti v zákonné lhůtě stížnost pro porušení zákona v neprospěch odsouzeného P. P. V jejím písemném vyhotovení poukazuje na jeho nezákonnost, neboť dle jeho názoru soud, který rozhodl o dalším prodloužení přerušení výkonu trestu důsledně nerespektoval ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu ve vztahu k §325 odst. 1 tr. řádu. Porušení těchto zákonných ustanovení spatřuje v tom, že soud při posuzování otázky, zda jsou splněny podmínky ustanovení §325 tr. řádu neměl k dispozici trestní spis Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec, který obsahuje nově vyžádané stanovisko Ústřední lékařské komise Zdravotnické služby VS ČR ze dne 27. 10. 2000. Z něho je patrné, že poúrazová ztráta visu pravého oka je stavem trvalým a nevyléčitelným. Rovněž slabozrakost levého oka je stavem, který nelze kladně ovlivnit. V žádném případě se však nejedná o onemocnění, které by bezprostředně ohrožovalo život pacienta. Prognóza onemocnění je sice nejistá, ale tuto nejistotu nelze eliminovat tím, že pacient bude žít na svobodě. Lékařská komise je toho názoru, že s uvedeným onemocněním může odsouzený vykonávat trest odnětí svobody.
Okresnímu soudu se dále vytýká, že nevyčkal ani konečného rozhodnutí odvolacího soudu o žádosti odsouzeného o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody. Přitom v době, kdy o žádosti odsouzeného o další přerušení výkonu trestu odnětí svobody rozhodoval, již Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 12. 2000, sp. zn. 9 To 103/2000, potvrdil zamítnutí žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu s tím, že nebyly splněny zákonné podmínky.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil porušení zákona v naznačeném směru, napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal výrok napadeného usnesení, jakož i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům.
Ze spisového materiálu vyplývá, že Okresní soud v Hradci Králové v případě posuzování první žádosti odsouzeného P. P. o přerušení výkonu trestu odnětí svobody a postupu podle §325 odst. 1 tr. řádu, své rozhodnutí o přerušení výkonu trestu do 31. 10. 1999 opřel jednak o tehdejší stanovisko Ústřední lékařské komise Zdravotnické služby VS ČR, dále o odborný nález MUDr. H., vyjádření MUDr. D. B., CSc. z oční kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha 10, jakož i o další důkazy, které si opatřil. Ve svých dalších rozhodnutích o prodloužení přerušení výkonu trestu ze dne 19. 10. 1999, 18. 1. 2000, 21. 7. 2000 a naposled v případě stížnosti pro porušení zákona napadeného usnesení, soud nevycházel pouze z údajů, uváděných odsouzeným, ale respektoval především průběžně opatřované zprávy ošetřující lékařky MUDr. H. o daném stavu choroby odsouzeného. V posledním případě prodloužení přerušení výkonu trestu do 31. 12. 2001 soud vycházel z vyjádření jmenované lékařky ze dne 15. 11. 2000.
Oproti podané stížnosti pro porušení zákona má Nejvyšší soud za to, že reálnou hrozbu ztráty zraku lze považovat za těžkou chorobu ve smyslu §325 odst. 1 tr. řádu, a pokud přerušení výkonu trestu na dobu jednoho roku se soudu jeví jako doba potřebná ke zjištění další prognózy choroby odsouzeného, nelze mu nic vytknout. Závěr okresního soudu, že v případě odsouzeného P. P. byly dány podmínky pro opětovné přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle §325 odst. 1 tr. řádu, nepovažuje Nejvyšší soud za nezákonný.
K námitkám uplatněným v podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že při posuzování otázky, zda byl či nebyl citovaným usnesením porušen zákon, nelze směšovat dvě různá řízení, která byla nebo jsou ve věci odsouzeného P. P. vedena jednak u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec a u Okresního soudu v Hradci Králové.
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodoval ve věci podle §327 odst. 2 tr. řádu. Podle tohoto zákonného ustanovení upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku může soud též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou chorobou nebo nevyléčitelnou chorobou duševní. Jde přitom o stav trvalý a smyslem tohoto ustanovení je, aby odsouzený při splnění těchto podmínek nemusel vykonat celý trest odnětí svobody nebo jeho zbytek. Naproti tomu podle §325 odst. 1 tr. řádu lze přerušit výkon trestu odnětí svobody tehdy, je-li odsouzený stižen těžkou, ale vyléčitelnou chorobou a kdy lze předpokládat, že po jeho vyléčení bude moci zbytek trestu vykonat.
Z uvedeného tedy vyplývá, že podmínky pro rozhodnutí podle §325 odst. 1 tr. řádu jsou mírnější nejen z hlediska dokazování, ale i proto, že jde o rozhodnutí nikoliv s trvalým účinkem, ale o rozhodnutí dočasné s konkrétním časovým vymezením. I z hlediska nápravy vadného postupu okresního soudu cestou mimořádného opravného prostředku proto nelze odhlédnout od skutečnosti, že protiprávní stav by byl dočasný, v projednávané věci do 31. 12. 2001. Pokud odsouzený nepodá další žádost o opětovné prodloužení přerušení výkonu uloženého trestu odnětí svobody, k tomuto datu výkon trestu nastoupí vzhledem k pravomocnému rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec. V opačném případě si Okresní soud opatří důkazní materiál ve stížnosti pro porušení zákona v namítaném rozsahu, důkazy v souladu se zákonem vyhodnotí a rozhodne. Případné námitky pak lze řešit cestou řádného opravného prostředku.
Z těchto důvodů pak Nejvyšší soud, když neshledal pochybení ve výroku napadeného usnesení, ani takové vady v řízení, které by mohly vést k jinému rozhodnutí, postupoval podle §268 odst. 1 tr. řádu a podanou stížnost pro porušení zákona zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h