ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.143.2001.1
sp. zn. 3 Tz 143/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 19. září 2001 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Pavla Kučery a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obžalovaného S. G. proti trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. 8. 1998, sp. zn. 2 T 101/98, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. 8. 1998, sp. zn. 2 T 101/98, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu a §314e odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného.
Citovaný trestní příkaz se zrušuje. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu trestní stíhání obviněného S. G. pro skutek, spočívající v tom, že dne 22. 6. 1998 kolem 17.30 hodin v obci K., okr. P.-s. řídil po silnici osobní automobil zn. Škoda 105, a to přes to, že mu rozhodnutím Policie ČR, Městského ředitelství Plzeň, dopravního inspektorátu, č. j. MRPM-242/DI - Př - 98 ze dne 15. 4. 1998, který nabyl právní moci dne 4. 5. 1998, byl uložen zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců,
čímž měl spáchat trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. řádu, se z a s t a v u j e.
Odůvodnění:
Napadeným trestním příkazem byl obžalovaný S. G. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne 22. 6. 1998 kolem 17.30 hodin v obci K., okr. P.-s. řídil po silnici osobní automobil zn. Škoda 105, a to přes to, že mu rozhodnutím Policie ČR, Městského ředitelství Plzeň, dopravního inspektorátu, č. j. MRPM-242/DI - Př - 98 ze dne 15. 4. 1998, který nabyl právní moci dne 4. 5. 1998, byl uložen zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Za to byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zákona za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zákona k trestu veřejně prospěšných prací v trvání 300 hodin a dále podle §49 odst. 1 tr. zákona k trestu zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roky. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. ledna 1999.
Proti výroku o trestu tohoto trestního příkazu podal ministr spravedlnosti ve prospěch obžalovaného S. G. stížnost pro porušení zákona. Namítá v ní, že samosoudce pochybil, když nezjistil, že proti obžalovanému G. bylo současně vedeno další trestní stíhání a rozhodnuto rovněž trestním příkazem, přičemž trestné činnosti se dopustil dříve, než mu byl stížností pro porušení zákona napadený trestní příkaz doručen. Protože nebylo užito zákonné ustanovení o souhrnném trestu, má za to, že součet obou uložených trestů je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a po přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody tento přesahuje zákonnou trestní sazbu.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že výrokem o trestu trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-sever, sp. zn. 2 T 101/1998 ze dne 21. 8. 1999 byl v neprospěch obžalovaného S. G. porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona, podle §269 odst. 2 tr. řádu aby výrok o trestu napadeného rozhodnutí zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona ve smyslu ustanovení §267 odst. 1 tr. řádu správnost výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo a shledal, že zákon ve stížnosti pro porušení zákona naznačeném směru porušen byl.
Podle §2 odst. 5, 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Důkazy pak hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §314e odst. 1 tr. řádu samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Podle §35 odst. 2 tr. zákona soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek (doručen trestní příkaz).
Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 10. 1998 byl obžalovaný S. G. uznán vinným jednak pokračujícím trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a jednak tímto trestným činem samostatným, a to jednáním spáchaným v době od 6. 5. 1998 do 24. 7. 1998, blíže rozvedeným ve výroku o vině. Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen i trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu pěti roků. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 11. 1998.
Napadeným trestním příkazem vydaným ze dne 21. 8. 1998 byl obžalovaný uznán vinným rovněž trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, kterého se dopustil dne 22. 6. 1998. Ač uvedený trestní příkaz byl vydán dříve, než trestní příkaz Okresního soudu Plzeň- město, sp. zn. 3 T 136/98, byl obžalovanému S. G. doručen až dne 8. 1. 1999. Vzhledem k této skutečnosti mělo být v projednávaném případě užito ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona o souhrnném trestu a nemohlo dojít k tomu, že uložený trest oběma trestními příkazy (po přeměně trestu veřejně prospěšných prací na trest odnětí svobody) je v zřejmém nepoměru ke stupni společenské nebezpečnosti činu pro společnost v důsledku překročení zákonem stanovené trestní sazby §171 odst. 1 tr. zákona. Stejně tak i trest zákazu činnosti, vyslovený oběma trestními příkazy je zcela neúměrný.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. zákona vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a §314e tr. řádu a podle §269 odst. 2 tr. řádu jej v celém rozsahu zrušil. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Při úvahách o dalším postupu nemohl Nejvyšší soud přehlédnout, že v případě projednávaného skutku by musel soud s ohledem na dobu a způsob jeho spáchání vážit, zda není součástí jednání obžalovaného, kvalifikovaného v trestním příkazu Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 10. 1998 sp. zn. 3 T 136/98, jako pokračující trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona. I v případě, že by tomu tak nebylo, musel by soud dále vážit, nebude-li trest, k němuž může stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný trestný čin byl obžalovanému již uložen. Nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců (vyměřený v polovině zákonné trestní sazby) za současného uložení trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5-ti let z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň - město za jiný trestný čin obdobné povahy, považuje Nejvyšší soud za dostačující. Případné uložení trestu za projednávaný trestný čin by bylo vedle tohoto trestu zcela bez významu.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §271 odst. 1 tr. řádu a sám rozhodl podle §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu tak, že trestní stíhání obžalovaného S. G. pro skutek uvedený v obžalobě Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 22. 6. 1998, sp. zn. 1 Zt 291/98, jímž měl spáchat trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona zastavil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 19. září 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych