ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.157.2001.1
sp. zn. 3 Tz 157/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. září 2001 stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obžalovaného J. D., již zemřelého, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 12 To 25/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 86/98, a rozhodl podle §268 odst. 1 tr. řádu takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. 1 T 86/98, byl obžalovaný J. D. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zákona. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
v době od 15. 5. 1995 do 23. 9. 1996 a dále 13. 8. 1997 jako jednatel a společník firmy O. s. r. o., IČO X se sídlem v P., jednatelství Č., okr. P., bez svých odborných znalostí ve stavebnictví a materiálně technického zabezpečení firmy pro výstavbu, podvodně uzavíral smlouvy o dílo o zhotovení a dodání rodinných domků, přestože firma měla předmět podnikání pouze truhlářství, předkládal zájemcům o výstavbu domu živnostenský list vydaný Obvodním úřadem v Praze 3 společníkovi M. K. s fingovaně připsaným předmětem činnosti montáž a výstavba rodinných domků, od poškozených vylákal zálohy na výstavbu domků, výstavby domků neprovedl a vylákané peníze užil pro svoji potřebu, přičemž takto jednal v těchto případech:
1) Dne 13. 5. 1995 uzavřel s H. a J. H. smlouvu o výstavbě a dodání rodinného domku v katastrálním území V. S., na kterou vylákal zálohu ve výši 35.000,- Kč a stavební dřevo za 70.000,- Kč, dům nepostavil, po odstoupení poškozených od smlouvy peníze ani dřevo nevrátil a použil je pro svoji potřebu.
2) Dne 21. 6. 1995 uzavřel s L. a R. K. smlouvu o dílo o zhotovení a dodání rodinného domku v N. J., okr. B., od poškozených převzal zálohu ve výši 460.000,- Kč, domek nepostavil a peníze použil pro svoji potřebu.
3) Dne 1. 9. 1995 uzavřel s N. a Z. Š. smlouvu o dílo o výstavbě a dodání rodinného domu v obci Š. V., okr. J., převzal zálohu ve výši 25.000,- Kč pro účely zhotovení stavební dokumentace a dne 26. 10. 1995 zálohu ve výši 20.000,- Kč na nákup stavebního materiálu, což nezajistil a peníze použil pro svoji potřebu.
4) Dne 6. 9. 1995 uzavřel s D. a V. B. smlouvu o dílo o výstavbě a předání rodinného domu ve V. O., okr. K., převzal zálohu ve výši 240.000,- Kč, dům nepostavil a peníze použil pro svoji potřebu.
5) Dne 15. 9. 1995 uzavřel se S. M. smlouvu o dílo o výstavbě a předání rodinného domu v P.-S., převzal zálohu ve výši 261.000,- Kč, z čehož poškozené vrátil 60.000,- Kč, které užila na úhradu zemních prací, které zajistila u jiné firmy, dům nepostavil a peníze užil pro svoji potřebu.
6) V období od 1. 12. 1995 do 13. 6. 1996 v 6-ti případech od Z. o. družstva Z. se sídlem O., okr. K., z betonárky družstva H. odebral 77 m3 betonu za 59.851,- Kč, beton nechal převézt a použít k výstavbě rodinného domku D. B. a poškozeným neuhradil fakturu ve výši 59.851,- Kč za dodaný beton a 6.783,20 Kč za dopravu a to přesto, že od D. B. obdržel zálohu 240.000,- Kč.
7) Dne 13. 3. 1996 ve S., okr. J. H. vylákal od F. P. 260.000,- Kč jako zálohu na stavbu rodinného domu, který měl postavit do konce října r. 1996, což však neučinil, žádné práce neprovedl a peníze, které takto získal, užil pro svoji potřebu.
8) Dne 2. 4. 1996 uzavřel se S. H. smlouvu o dílo o výstavbě a předání rodinného domu v Ú., okr. K. H., na což převzal zálohu ve výši 150.000,- Kč, dům nepostavil a peníze užil pro svoji potřebu.
9) Dne 5. 5. 1996 převzal od H. B., provdané L. 40.000,- Kč na vypracování stavební dokumentace pro výstavbu rodinného domu v obci Ch., okr. P. s tím, že firma O. provede též výstavbu rodinného domu, stavební dokumentaci nevypracoval a peníze použil pro svoji potřebu.
10) Dne 20. 6. 1996 uzavřel s V. a J. M. smlouvu o dílo o výstavbě rodinného domu ve Ch., okr. P., na což převzal zálohu 30.000,- Kč na vypracování projektové dokumentace a 600.000,- Kč na nákup materiálu, předal stavební dokumentaci za 20.000,- Kč, částečně oplotil staveniště, poté stavbu nerealizoval, poškozeným, kteří dne 1. 10. 1996 odstoupili od smlouvy, vrátil 200.000,- Kč a zbytek užil pro svou potřebu.
11) Dne 28. 6. 1996 uzavřel s J. R. smlouvu o uzavření smlouvy budoucí o dílo na výstavbu rodinného domku, na což převzal od J. R. a M. Š. 200.000,- Kč prostřednictvím zprostředkovatelky I. H., po odstoupení poškozených od smlouvy jim peníze nevrátil a užil je pro svoji potřebu.
12) Dne 30. 7. 1996 uzavřel s L. F. smlouvu o uzavření smlouvy budoucí o dílo na výstavbu rodinného domu v obci K. n. O., okr. R. n. K. prostřednictvím zprostředkovatelky I. H., převzal zálohu ve výši 250.000,- Kč a poté dne 30. 9. 1996 uzavřel s L. F. smlouvu o dílo na výstavbu rodinného domu a převzal zálohu ve výši 65.000,- Kč, na stavbě byly provedeny neodborné výkopové práce za 1.335,- Kč, výstavbu domu neprovedl, po odstoupení poškozeného od smlouvy peníze nevrátil a použil je pro svoji potřebu.
13) Dne 16. 9. 1996 uzavřel s Ing. M. R. smlouvu o dílo o výstavbě obytného domu v P., na základě které převzal zálohu ve výši 540.000,- Kč, na stavbu dodal stavební materiál za 7.500,- Kč, s výstavbou domu nezapočal a po odstoupení poškozeného od smlouvy peníze nevrátil a užil je pro svoji potřebu.
14) Dne 23. 9. 1996 uzavřel s R. Ch. smlouvu o uzavření smlouvy budoucí o dílo na výstavbu rodinného domu v K., okr. P., převzal prostřednictvím zprostředkovatelské firmy B. s. r. o., zastoupené L. N. zálohu ve výši 200.000,- Kč, výstavbu domu neprovedl, peníze nevrátil a použil je pro svoji potřebu.
Dále dne 13. 8. 1997 uzavřel s R. V. smlouvu o dílo o výstavbě a dodání rodinného domu v R. n. L., na který převzal zálohu ve výši 50.000,- Kč, s výstavbou domu nezapočal a peníze si nechal pro svoji potřebu.
Za to byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru truhlářství a v oboru montáž a výstavba rodinných domků na dobu 5 let.
Rozsudek nenabyl právní moci, neboť obžalovaný J. D. podal odvolání, které projednal Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení. Svým usnesením ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 12 To 25/2000, podané odvolání obžalovaného podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti ČR stížnost pro porušení zákona ve prospěch obžalovaného J. D. Porušení zákona spatřuje v tom, že závěr o vině obžalovaného trestnými činy padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, 2 písm. b) a §176 odst. 1, kterých se měl dopustit tím, že jednotlivým zájemcům o stavbu rodinného domku předkládal živnostenský list vydaný Obvodním úřadem v Praze 3 společníkovi M. K. a s fingovaně připsaným předmětem činnosti montáž a výstavba rodinných domků, nebyl opatřenými a provedenými důkazy dostatečně prokázán. Je sice podezření, že obviněný při jednání s poškozenými používal živnostenského listu s pozměněným, resp. doplněným předmětem činnosti, není však zřejmé, zda šlo o originál nebo o jeho vyhotovenou neověřenou kopii. Pokud by obžalovaný předstíral poškozeným svoji solidnost a odbornou způsobilost použitím pozměněné kopie, šlo by o součást podvodného jednání ve smyslu ustanovení §250 tr. zákona. Není rovněž prokázáno, že takovéto listiny použil při styku se všemi poškozenými, když většina z nich se o této problematice nezmiňuje. V této souvislosti považuje za nutný podrobný výslech obžalovaného především k otázce, zda má v držení originál živnostenského listu, popř. jeho ověřené či neověřené kopie. K okolnostem manipulace s originálem živnostenského listu a případného opatření jeho kopií měl být vyslechnut svědek K. a pokud by se nepodařilo originál zajistit, mělo být dotazem u Obvodního úřadu v Praze 3 zjištěno, v jaké podobě byl živnostenský list vystaven. Dále měli být vyslechnuti všichni poškození k tomu, zda při jednání s nimi obžalovaný J. D. předložil nějaký živnostenský list a jak tato listina vypadala, zda šlo o originál nebo ověřenou či neověřenou kopii. Ministr spravedlnosti má za to, že teprve po doplnění dokazování by bylo možno posoudit, zda se obviněný dopustil též trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zákona.
Stížnost pro porušení zákona dále namítá, že jednáním uvedeným pod bodem 15) výroku o vině a posouzeným jako samostatný skutek se měl soud zabývat též z hlediska Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998. Vzhledem k trestní sazbě se na obviněného vztahovalo ust. čl. I písm. a) uvedeného amnestijního rozhodnutí a z osobních dokladů obviněného se podává, že nebyl vyloučen z dobrodiní amnestie ani ust. čl. IV odst. 1 písm. a) amnestijního rozhodnutí. Kvalifikace jednání obviněného podle §176 odst. 1 tr. zákona tedy zřejmě měla být vypuštěna i v případě správnosti skutkových zjištění.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 12 To 25/2000, byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1, §256 tr. řádu a v předcházejícím řízení v ust. §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného J. D., podle §269 odst. 2 tr. řádu aby napadené usnesení včetně rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. 1 T 86/98, zrušil a podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal ve smyslu ustanovení §267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.
Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud především zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové, jako soud prvního stupně, provedl v hlavním líčení dostatek důkazů, které se staly podkladem pro řádné objasnění věci, provedené důkazy v souladu se zákonem vyhodnotil a dopracoval se tak spolehlivých skutkových zjištění, ze kterých mohl vycházet při právním posouzení jednání obžalovaného J. D. Na rozdíl od názoru podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud dále zjistil, že takto postupoval nejen ve vztahu k jednání obviněného, které bylo právně kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zákona (proti této právní kvalifikaci mimořádný opravný prostředek nic nenamítá), ale i ve vztahu k výroku o vině trestnými činy padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zákona. Soud prvního stupně a posléze i soud odvolací svá rozhodnutí řádně odůvodnily a Nejvyšší soud nemá k jejich argumentaci co dodat.
K požadavkům na došetření věci ve vztahu k jednání obžalovaného, které bylo právně posouzeno jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny jednak podle §176 odst. 1, 2 písm. b) a jednak podle §176 odst. 1 tr. zákona nutno uvést, že případné došetření lze s ohledem na danou důkazní situaci považovat za nadbytečné. Sám obviněný D. totiž v přípravném řízení objasnil otázku pozměnění živnostenského listu s předmětem podnikání truhlářství a okolnosti, za kterých byl pozměněný živnostenský list používán nejen jím, ale i dalšími osobami (spojený spis Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. l. 5 a dále). Vzhledem k jeho úmrtí není požadovaný výslech již možný. Stejně tak pokud jde o navrhované výslechy všech poškozených, lze těžko předpokládat, že po uplynutí doby šesti let od spáchání trestné činnosti, by tito mohli přispět k objasnění otázky, zda a jakým živnostenským listem se obžalovaný prokazoval při uzavírání jednotlivých smluv.
Důvodnou však shledal Nejvyšší soud námitku, týkající se jednání obžalovaného pod bodem 15) výroku o vině rozsudku, který byl soudem posouzen jako samostatný skutek a právně kvalifikován jako souběh trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 2 a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zákona. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i z odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího, oba soudy se opomněly zabývat otázkou případného užití Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998, které se vztahuje i na trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zákona. Po posouzení, že obžalovaný J. D. nebyl z dobrodiní amnestie vyloučen ani ustanovením čl. IV odst. 1 písm. a) tohoto amnestijního rozhodnutí, měla být právní kvalifikace podle §176 odst. 1 tr. zákona z výroku o vině v tomto bodě vypuštěna. Pouze v tomto směru lze považovat rozhodnutí obou soudů za vadné.
Nejvyšší soud po tomto zjištění se dále musel zabývat otázkou, zda předmětná vada je takové povahy, že mohla mít vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí do té míry, aby bylo možno důvodně předpokládat, že vypuštěním právní kvalifikace podle §176 odst. 1 tr. zákona by se stal úhrnný trest, který byl obžalovanému uložen, nepřiměřeným. Obžalovanému byl trest vyměřen v rámci zákonné trestní sazby, vztahující se k ustanovení §250 odst. 4 tr. zákona, která činí od pěti do dvanácti let odnětí svobody. Trest odnětí svobody, který byl obžalovanému J. D. uložen v trvání 8 roků, tedy nad spodní hranicí zákonné trestní sazby, není podle názoru Nejvyššího soudu i v případě vypuštění předmětné právní kvalifikace v rozporu s ustanovením §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zákona. Navíc Nejvyšší soud vycházel i z toho, že stížnost pro porušení zákona představuje průlom do právní moci rozhodnutí a narušuje tak jeho stabilitu. To znamená, že v každé konkrétní věci musí vždy převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, nad zájmem na jeho stabilitě a nezměnitelnosti. Je nesporné, že na právní moci vadami zatíženého rozhodnutí bude možno trvat jen tehdy, pokud by tím nebylo ohroženo spravedlivé a správné rozhodování.
Protože tomu tak v projednávané věci, jak je výše uvedeno, není, Nejvyšší soud rozhodl ve věci obžalovaného zemřelého J. D. tak, že podanou stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 19. září 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych