ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.169.2001.1
sp. zn. 3 Tz 169/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. prosince 2001 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. D. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 1. 2001 sp. zn. 11 To 100/2000 v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 40/98 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 1. 2001 sp. zn. 11 To 100/2000 byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 a §256 tr. řádu, a v řízení jež mu předcházelo v ustanovení §49 odst. 1 tr. zákona v neprospěch obviněného P. D.
Citované usnesení se zrušuje.
Zrušuje se i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 9. 2000, sp. zn. 1 T 40/98 ve výroku o trestu zákazu činnosti, spočívající v zákazu provozovat živnosti podle zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání v platném znění, na dobu 5-ti let.
Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona se obviněnému P. D. ukládá trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu provozování agentážní a obstaravatelské činnosti na dobu 5-ti let.
Ostatní výroky citovaného rozsudku soudu prvního stupně zůstávají nedotčeny.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 9. 2000, sp. zn. 1 T 40/98 byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zákona uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu provozovat živnosti dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání na dobu 5-ti let. Současně bylo rozhodnuto i o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že jako soukromý podnikatel, provozující na základě živnostenského listu č. j. X, vydaného mu dne 4. 8. 1992 Úřadem města Karlovy Vary - živnostenským odborem, agentážní činnost v režimu živnosti volné, s obchodním jménem P. D. - D. d. a. - A. s místem podnikání do 11. 5. 1993 v B., okr. Karlovy Vary, od 11. 5. 1993 v K. Ú., okr. T., a v úmyslu získat finanční prostředky s vědomím, že závazky z uzavíraných smluv nesplní, v období od 7. 7. 1994 do 21. 3. 1995 nabízel na různých místech České republiky řadě organizací zajištění finančně výhodné reklamy, přičemž v osmi případech převzal od představitelů organizací, se kterými uzavřel za tímto účelem řádnou smlouvu, k její realizaci finanční prostředky, sjednanou reklamu však nezajistil, případně ji zajistil pouze v omezeném rozsahu, přičemž poukázané finanční prostředky použil pro jiné účely, včetně své osobní potřeby, čímž způsobil poškozeným organizacím škodu ve výši nejméně 1 978 648,80 Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci a věcí se z podnětu odvolání obviněného zabýval Vrchní soud v Praze. Ten usnesením sp. zn. 11 To 100/2000 ze dne 5. 1. 2001 odvolání P. D. podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. D. V jejím písemném vyhotovení vytýká jak soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacímu porušení zákona v ustanovení §49 odst. 1 tr. zákona, spočívající v příliš širokém a neurčitém vymezení činnosti, která byla obviněnému uloženým trestem zákazu činnosti zakázána. Přesto, že se obviněný P. D. projednávané trestné činnosti dopustil výhradně v souvislosti s provozováním agentážní činnosti, kterou vykonával na základě živnostenského listu, krajský soud mu uložil zákaz všech činností, uvedených v zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, bez zřetele ke skutečnosti, zda-li mají s trestnou činností obviněného přímou souvislost či nikoliv. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na skutečnost, že příliš široký a obecně vymezený zákaz činnosti, která je rozsáhlá a svoji povahou značně rozdílná, omezuje obviněného bezdůvodně v jeho dalším, především pracovním uplatnění, a omezuje jeho resocialisaci. Obviněného současně zbavuje možnosti opatřovat si prostředky k obživě způsobem, který s pácháním trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen, vůbec nesouvisí.
Krajský soud v Českých Budějovicích byl dle stížnosti pro porušení zákona povinen ukládaný trest zákazu činnosti vymezit tak, aby jím byla postihnuta výhradně činnost obviněného, se spáchaným trestným činem bezprostředně související. Protože tak neučinil, porušil zákon v ustanovení §49 odst. 1 tr. zákona. Vrchnímu soudu v Praze, jako soudu odvolacímu je pak vytýkáno nesplnění jeho zákonné přezkumné povinnosti, vyplývající z ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu a tím, že odvolání obviněného bez dalšího zamítl, porušení zákona i v ustanovení §256 tr. řádu.
V petitu podané stížnosti pro porušení zákona pak ministr spravedlnosti navrhl podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovit porušení zákona v naznačeném směru, podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušit, dále aby Nejvyšší soud České republiky ve věci sám rozhodl ve smyslu ustanovení §271 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud především zjistil, že soud prvního stupně provedl v hlavním líčení dostatek důkazů pro objektivní posouzení věci, provedené důkazy v souladu se zákonem vyhodnotil a dopracoval se tak spolehlivých skutkových zjištění, ze kterých mohl vycházet při právním posouzení jednání obviněného. Rovněž přijatá právní kvalifikace, pokud byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona je správná a odpovídající uvedenému zákonnému ustanovení. V souladu se zákonem byl shledán i výrok o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Pochybnosti nevzbuzuje ani rozhodnutí soudu o náhradě škody.
Shodně s podanou stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud shledal pochybení ve výroku o uložení trestu zákazu činnosti, spočívajícím v zákazu provozovat živnosti podle zák. č. 455/1991 Sb., ve znění dalších změn a doplňků, o živnostenském podnikání, na dobu 5 ti let.
Podle §49 odst. 1 tr. zákona může soud uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustí-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností, přičemž účelem tohoto trestu je pachateli znemožnit zneužití takové činnosti k dalšímu páchání trestného jednání. Jak již Nejvyšší soud ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, trest zákazu činnosti lze vyslovit jen ohledně takové činnosti, v souvislosti se kterou se pachatel dopustil trestného činu. Tato souvislost musí být přímá, bezprostřední. Nepostačí, že pachatel projevil trestným činem morální nezpůsobilost k výkonu činnosti.
Druh a rozsah soudem vymezené zakazované činnosti je v projednávané věci limitován nejen ustanovením §49 odst. 1 tr. zákona, ale i ustanovením §28 zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání v platném znění, který definuje rozsah živnostenského oprávnění. Podle tohoto zákonného ustanovení se rozsah živnostenského oprávnění posuzuje podle obsahu živnostenského listu nebo koncesní listiny.
Z uvedeného vyplývá, že ukládaný trest zákazu činnosti měl být krajským soudem vymezen tak, aby jím byla postihnuta výhradně činnost obviněného, která se spáchanou trestnou činností bezprostředně souvisí. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že obviněný je současně držitelem dalších živnostenských listů, se kterými projednávaná trestná činnost vůbec nesouvisí. Jde o živnostenský list č. X, vystavený mu dne 1. 10. 1996 obecním živnostenským úřadem Městského úřadu v Toužimi, s předmětem podnikání „ubytovací služby“ a č. Y, vystavený mu dne 27. 8. 1996, okresním živnostenským úřadem Okresního úřadu v Karlových Varech, s předmětem podnikání „hostinská činnost“. Pokud by byl akceptován extenzivní výklad ustanovení §49 odst. 1 tr. zákona v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 9. 2000. sp. zn. 1 T 40/98 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 11 To 100/2000 ze dne 5. 1. 2001, nemohl by obviněný po výkonu trestu odnětí svobody tyto, ale i další případné živnostenské činnosti vykonávat.
Nejvyšší soud proto když zjistil výše uvedené pochybení, podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 11 To 100/2000 ze dne 5. 1. 2001 byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 a §256 tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §49 odst. 1 tr. zákona v neprospěch obviněného P. D. a podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil. V důsledku tohoto postupu se tak trestní řízení proti obviněnému P. D. dostalo do stadia odvolacího řízení. Protože Nejvyšší soud má za to, že mimo stížností pro porušení zákona napadeného výroku o trestu zákazu činnosti se lze plně ztotožnit s argumentací i závěry napadeného usnesení odvolacího soudu, týkajících se výroku o vině, výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, jakož i výroků o náhradě škody, postupoval dále podle §271 odst. 1 tr. řádu. Ve věci rozhodl podle uvedeného zákonného ustanovení sám tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil toliko ve výroku o trestu zákazu činnosti, spočívající v zákazu provozovat živnosti dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání na dobu 5-ti let. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona pak sám obviněnému P. D. uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu v živnostenském listu uvedené agentážní (jde zřejmě o činnost agenturní) a obstaravatelské činnosti na stejnou dobu vyměřenou v původním rozsudku, tedy 5-ti let, kterou i Nejvyšší soud považuje za přiměřenou. Ostatní výroky zůstávají nedotčeny.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. prosince 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h