Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2001, sp. zn. 3 Tz 195/2001 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.195.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.195.2001.1
sp. zn. 3 Tz 195/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. října 2001 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch Ing. J. R., , proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. Zt 1546/2000, a rozhodl takto: Podle §268 odst. 1 tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á . Odůvodnění: Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti rozhodla citovaným usnesením podle §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu o zastavení trestního stíhání obviněného Ing. J. R. pro skutek spočívající v tom, že dne 24. 7. 2000 ve S. M., okr. U. H., demontoval a následně odvezl z rozestavěného rodinného domku čp. 469 majitelů manželů P. Z. a I. Š. 11 dílů křídel dveří a oken v hodnotě 80.000,- Kč, které vyrobila a na stavbu dodala jeho firma RC S. s. r. o. B., čímž měl spáchat trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, neboť skutek pro který se trestní stíhání vede není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 2. 2001. Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě stanovené v §272 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného Ing. J. R. Především v ní vytýká, že státní zástupkyně učinila své rozhodnutí na podkladě neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Vzhledem k existenci dvou skupin navzájem si odporujících důkazů nebyly rozpory mezi nimi odstraněny v úvahu připadající konfrontací mezi obviněným a poškozenými, nebyla vyslechnuta manželka obviněného, která měla být přítomna ústní dohodě o zhotovení dveří a oken mezi obviněným a poškozenými, ke sjednaným podmínkám. Rovněž obviněný nebyl dotázán a nevysvětlil rozpory ve svých výpovědích ohledně převodu vlastnického práva k dodaným výrobkům. Nedoloženo zůstalo i vlastnictví poškozených k novostavbě. Vzhledem k takto zjištěnému skutkovému stavu jsou právní závěry Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti, které vedly k zastavení trestního stíhání obviněného Ing. J. R., podle názoru ministra spravedlnosti nepřesvědčivé. K učinění jednoznačného závěru odpovídajícího skutečnému stavu věci bude třeba dokazování doplnit v naznačeném směru a poté znovu zvážit trestní odpovědnost obviněného z hlediska formálního i materiálního. V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. Zt 1546/2000 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon ve prospěch obviněného Ing. J. R. v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve vztahu k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil včetně navazujícího usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 5. 3. 2001 sp. zn. 2 KZt 197/2001, případně i další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům. Ze spisového materiálu především zjistil, že státní zástupkyně věnovala v průběhu přípravného řízení projednávané věci náležitou pozornost, o čemž svědčí i její rozhodnutí podle §174 odst. 2 písm. d) tr. řádu o vrácení věci vyšetřovateli k došetření. Přitom nešlo pouze o nepodstatné doplnění důkazů, ale jak vyplývá z pokynu státní zástupkyně na č. l. 41 spisu, šlo o odstranění rozporů ve skutečnostech, nezbytných k posouzení celé věci. Vyšetřovateli uložila provedení opětovného výslechu obviněného a poškozených k okolnostem uzavření ústní dohody o zhotovení dveří a oken, k prověření jejich výpovědí ohledně podmínek dodání výrobků i jejich montáže, převzetí, příp. jejich reklamaci, a konečně okolností, proč tyto nebyly dosud uhrazeny. Dále bylo vyšetřovateli uloženo obstarat dostupné listinné důkazy, jejichž existence vyplynula z výpovědi obviněného. Teprve po takto doplněném dokazování státní zástupkyně učinila závěr, že v jednání obviněného Ing. J. R. nelze spatřovat trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona a jeho trestní stíhání podle §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastavila. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ani doplněním dokazování se nepodařilo zcela odstranit rozpory ve výpovědích obviněného Ing. J. R. a svědka P. Z. ohledně právního vztahu, který mezi nimi vznikl na podkladě ústní dohody a nikoliv v písemné formě, jak je to obvyklé. Za této situace má Nejvyšší soud za to, že ani stížností pro porušení zákona požadovaná konfrontace obviněného a P. Z., včetně výslechu manželky obviněného, nemůže vést ke zjištění nových, dosud neznámých skutečností, které by napomohly k hlubšímu objasnění věci, zejména otázky převodu vlastnického práva k dodaným výrobkům. Případné vrácení věci k novému došetření za účelem opatření dalších důkazů považuje proto za nadbytečné. Pokud jde o rozhodnutí státní zástupkyně ve věci samé, Nejvyšší soud se neztotožnil s argumentací napadeného rozhodnutí v tom, že jednáním obviněného Ing. J. R. nedošlo v projednávaném případě k naplnění formálních znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona. Z dosud provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 17. 3. 2001 na podkladě předchozí ústní dohody dodal a nainstaloval dveře a okna na stavbě rodinného domku majitelů P. Z. a I. Š. Ve smyslu ustanovení §120 o. z. se tak tyto staly součástí jejich nemovitosti. Pokud obviněný Ing. R. dne 24. 7. 2001 vnikl přes uzamčené vstupní dveře do uvedené novostavby, kde bez souhlasu majitelů demontoval část oken a dveří ve znalcem určené částce 80.000,- Kč a odvezl je k uskladnění do své firmy, podle názoru Nejvyššího soudu vykazuje jeho jednání po formální stránce zákonné znaky shora uvedeného trestného činu. Na druhé straně okresní státní zástupkyně postupovala zcela správně, pokud při svém rozhodování brala v úvahu absenci materiální stránky a došla k závěru, že stupeň nebezpečnosti jednání obviněného je v projednávaném případě ve smyslu ustanovení §3 odst. 2 tr. zákona nepatrný. Podle §3 odst. 4 tr. zákona stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Z dosud opatřených a provedených důkazů vyplývá, že v projednávané věci nejde o klasický případ běžné krádeže podle §247 tr. zákona, tedy o úmyslné přisvojení si cizí věci způsobem předpokládaným v uvedeném zákonném ustanovení. Mezi obviněným Ing. R. a svědky P. Z. a I. Š. nepochybně došlo k uzavření právního vztahu ústní dohodou o zhotovení a dodání oken a dveří za úhradu, sestávající ze zálohy a doplatku. Přes rozdílná tvrzení obou stran jsou ve spise založeny listiny, které dokumentují okolnosti, za kterých k jednání Ing. R. došlo. Za legitimní lze považovat požadavek obviněného, aby mu byla uhrazena faktura ze dne 7. 4. 2000 se splatností 21. 4. 2000 na doplatek zbylé částky 140 340,50 Kč. Obviněný také odběratelům avizoval prodlení se zaplacením uvedené faktury s upozorněním na důsledky nezaplacení - odstoupení od smlouvy v rámci poskytnuté přiměřené lhůty. Ve spise je zachyceno i odstoupení obviněného od smlouvy přípisem dne 8. 6. 2000 a upozornění odběratelů (dopis ze dne 25. 7. 2000), že si v důsledku nezaplacení faktury, odmítavého postoje poškozeného a odstoupení od smlouvy, odebral zpět předmětná okenní a dveřní křídla. Nelze rovněž přehlédnout, že obviněný poškozeným uvedl, že odebraná okenní a dveřní křídla jsou uložena v jeho firmě a tato je ochoten namontovat zpět po zaplacení faktury. Pominout nelze rovněž okolnost, že nedošlo ze strany obviněného k demontáži všech zabudovaných oken a dveří, včetně vybourání okenních a dveřních rámů. Pohnutkou jednání obviněného Ing. R. tedy bylo dosáhnout zaplacení požadované částky. Tyto okolnosti podle názoru Nejvyššího soudu bezpochyby snižují konkrétní stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost takovým způsobem, že jej lze hodnotit jako nepatrný a nedosahující intenzity trestného činu. Tento závěr však nevylučuje možnost řešení sporu mezi Ing. R. jako dodavatelem, a P. Z. a I. Š. jako odběrateli, cestou občansko-právní. Z těchto důvodů Nejvyšší soud, když neshledal vady v řízení, které napadenému usnesení předcházelo, postupoval podle §268 odst. 1 tr. řádu a podanou stížnost pro porušení zákona zamítl, neboť zákon porušen nebyl. Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost pro porušení zákona přípustná. V Brně dne 31. října 2001 Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2001
Spisová značka:3 Tz 195/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.195.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18