ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.2.2001.1
sp. zn. 3 Tz 2/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 28. března 2001 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Z. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2000, č. j. 1 T 34/99-1358 ve spojení s usnesením předsedkyně senátu tohoto soudu, č. j. 1 T 34/99-1369 ze dne 11. 7. 2000, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu za podmínek uvedených v §272 tr. řádu rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2000, č. j. 1 T 34/99 -1358 a v řízení, které mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §223 odst. 1 tr. řádu a §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu ve prospěch obviněného Z. B.
Toto usnesení se zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Hradci Králové se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Na obviněného Z. B. a dalších dvacet dva pachatelů byla u Krajského soudu v Hradci Králové podána obžaloba pro jednání, které bylo u obviněného Z. B. právně kvalifikováno jako jeden pokračující delikt podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, který měl spáchat deseti dílčími jednáními (dle číslování v obžalobě) a to:
1) Z. B., F. Ch. a M. K. společně
dne 3. 10. 1997 v půjčovně firmy H.-C. H. K., spol. s. r. o., po předchozí vzájemné dohodě, vylákal M. K. půjčení vozidla zn. Škoda Felicia Combi, bílé barvy, s kterým odjeli na S., kde v M. vozidlo prodali neustanoveným překupníkům a M. K. poté dne 9. 10. 1997 nahlásil u Policie ČR OOP Brno Královo Pole fingované odcizení vozidla, přičemž tímto jednáním způsobili poškozené organizaci H.-C. , spol. s. r. o. P., divize H. K., škodu ve výši 168 741,- Kč,
2) Z. B., J. B. a J. K. společně
dne 15. 10. 1997 v půjčovně L. CZ, s. r. o. H. K., po předchozí vzájemné dohodě, vylákal J. K. půjčení vozidla zn. Škoda Octavia, červené barvy, s vozidlem odjeli do B., kde vozidlo J. B. prodal neustanoveným překupníkům, dne 3. 11. 1997 vozidlo převezli M. J., se svým otcem F. J., do R., kde vozidlo prodali, poté J. K. dne 14. 11. 1997 nahlásil u Policie ČR, Obv. oddělení Hlinsko v Čechách fingovanou krádež vozidla, přičemž svým jednáním způsobili organizaci L. CZ, s. r. o. P., divize H. K., škodu ve výši 361 015,- Kč,
4) P. Š., M. K., Z. B. a F. Ch. společně
dne 9. 1.1998 v autopůjčovně K. v M. T., po předchozí dohodě, vylákal M. K. osobní automobil zn. Škoda Felicia, které předal P. Š., který ho poté společně s ostatními spoluobviněnými prodal neustanoveným překupníkům, kteří vozidlo převezli mimo území České republiky a následně poté M. K. měl nahlásit v P. fingovanou krádež vozidla, což ze strachu neučinil, později byla krádež vozidla ohlášena u Policie ČR, Obv. oddělení P., přičemž svým jednáním způsobili půjčovně K. v M. T. škodu v celkové výši 158 162,- Kč,
6) Z. B. sám
v přesně nezjištěný den v lednu 1998 v P. vylákal od P. Č. osobní automobil zn. Škoda Felicia Combi, které na jeho pokyn půjčil P. Č. v autopůjčovně R., P. Vozidlo Z. B. prodal neustanoveným překupníkům, přičemž svým jednáním způsobil autopůjčovně R., P. škodu ve výši 161 218,- Kč,
8) Z. B., J. B., P. H., M. Š. a V. T. společně
dne 27. 2. 1998 v H. K. v autopůjčovně L. C., s. r. o., po předchozí dohodě, vylákal P. H. půjčení osobního automobilu zn. Škoda Octavia, bílé barvy, s kterým odjeli do B., kde J. B. zprostředkoval prodej a odvoz vozidla z území České republiky a poté dne 1. 3. 1998 nahlásil P. H. u Policie ČR Obvodního oddělení v T. fingovanou krádež motorového vozidla, přičemž svým jednáním způsobili autopůjčovně L. C., s. r. o. H. K. škodu ve výši 287 901,- Kč,
9) D. Š., Z. B. a J. K. společně
dne 21. 10. 1997 v H. K. v autopůjčovně L., s. r. o., po předchozí dohodě, vylákal D. Š. půjčení osobního automobilu zn. Škoda Octavia, červené barvy, s vozidlem odjeli dne 21. 10. 1997 na S., kde je prodali neustanoveným překupníkům a poté dne 31. 10. 1997 D. Š. oznámil u Policie ČR, Obvodního oddělení V. B. fingované odcizení motorového vozidla, přičemž svým jednáním způsobili organizaci L., s. r. o. P., pobočka H. K., škodu ve výši 334 792,- Kč,
10) Z. B. a K. K. společně
dne 10. 2. 1998 ve S. v prodejně C., s. r. o., po předchozí dohodě, podvodně uzavřel K. K. nájemní smlouvu o pronájmu věci s následnou koupí na chladničku Combi zn. Samsung - Calex SCB 340 v hodnotě 18 289,- Kč, uhradil první splátku 3 658,- Kč, na kterou poskytl peníze Z. B., poté chladničku převzal Z. B., který ji prodal nezjištěné osobě, získané peníze z prodeje si rozdělili mezi sebou a užili pro vlastní potřebu, následkem čehož způsobili poškozené organizaci Multiservis a. s. P. škodu ve výši 14 631,- Kč,
12) Z. B.
dne 11. 2. 1998 ve S. v prodejně OK 1 J. Š., po předchozí dohodě, J. Ž. (stíhán samostatně PČR OÚV Svitavy), podvodně uzavřel smlouvu o pronájmu s následnou koupí najatých věcí na Hi-fi věž zn. Philips A.S. 665 C v hodnotě 14 990,- Kč a smlouvu o pronájmu s následnou koupí najatých věcí na televizor zn. Philips 21 PT 166 v hodnotě 15 599, -Kč uhradil první splátky v celkové výši 5 459,- Kč a poté dle předchozí dohody vylákané věci předal Z. B., který je prodal nezjištěné osobě a získané peníze z prodeje věcí si rozdělili a užili pro svoji potřebu, následkem čehož poškozené organizaci Multiservis a.s. P. způsobili škodu v celkové výši 26 393,- Kč,
15) Z. B., F. Ch. a P. K. společně
a) dne 18. 2. 1998 ve S. v prodejně OK 1 Š., po předchozí dohodě, uzavřel P. K. podvodně smlouvu o pronájmu s následnou koupí najaté věci na automatickou pračku zn. Whirpool typ č. 324 v hodnotě 16 999,- Kč, na místě uhradil první splátku ve výši 3 398,- Kč, peníze k úhradě splátky poskytl Z. B., pračku F. Ch. prodal nezjištěné osobě, získané peníze si rozdělili a užili pro svoji potřebu, následkem čehož způsobili poškozené organizaci Multiservis a.s. P. škodu ve výši 13 592,- Kč,
b) dne 18. 2. 1998 ve S. v prodejně C., s. r. o., po předchozí dohodě, P. K. podvodně uzavřel smlouvu o pronájmu s následnou koupí najaté věci na barevný televizor zn. Panasonic TX-21 S1 TCP v hodnotě 13 572,- Kč, uhradil první splátku ve výši 2 751,- Kč, peníze k úhradě splátky obdržel od Z. B., televizor předal Ch. a B., kteří ho prodali nezjištěné osobě, získané peníze si rozdělili a užili pro svoji potřebu, následkem čehož způsobili poškozené organizaci Multiservis, a. s. P. škodu ve výši 11 001,- Kč.
Krajský soud v Hradci Králové v neveřejném zasedání dne 8. 4. 1999 podle §23 odst. 1 tr. řádu ze společného jednání vyloučil všech dvacet dva spoluobviněných obžalovaného Z. B. s tím, že společné řízení by neodpovídalo zásadám procesní ekonomie, když pouze obžalovaný B. se měl dopustit trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona a pouze tato kvalifikace zakládá věcnou příslušnost krajského soudu. Dalšími usneseními z téhož dne pak krajský soud trestní věci proti zbývajícím spoluobviněným postoupil k projednání a rozhodnutí Okresním soudům ve Svitavách (obvinění B., Ch., J., K., K., K., K., M., S., Š., Š., T. a T.), v Hradci Králové (obvinění J. B., H., Š., T. a Š.), v Pardubicích (obvinění F., M. a Ř.) a Městskému soudu v Brně (obviněný D.), jako soudům věcně a místně příslušným.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 16. 2. 2000, č. j. 1 T 34/99-1302, byl samostatný skutek, posouzený krajským soudem jako organizátorství trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a), §250 odst. 1, odst. 3 tr. zákona, kterého se měl obviněný Z. B. dopustit společně s obviněnými J. K. a D. Š. dne 21. 10. 1997 (viz bod 9/ shora), podle §23 odst. 1 tr. řádu vyloučen k samostatnému projednání a současně bylo řízení o tomto skutku podle §23 odst. 2 tr. zákona postoupeno Okresnímu soudu v Hradci Králové jako soudu věcně a místně příslušnému. Dalším usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z téhož dne, č. j. 1 T 34/99-1305, pak byl další samostatný skutek, resp. trestný čin, posouzený krajským soudem jako organizátorství trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a), §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterého se měl obviněný Z. B. dopustit společně s obviněným K. K. dne 10. 2. 1998 (viz bod 10/ shora), opět podle §23 odst. 1 tr. řádu vyloučen k samostatnému projednání a současně bylo řízení o tomto skutku podle §23 odst. 2 tr. řádu postoupeno Okresnímu soudu ve S. jako soudu věcně a místně příslušnému.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 16. 2. 2000, č. j. 1 T 34/99-1286, byl obviněný Z. B. uznán vinným, že jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona spáchal čtyři samostatné trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona (viz body 1/, 6/, 12/, 15/ shora) a podle §250 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Tímtéž rozsudkem byl obviněný Z. B. naproti tomu podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro tři samostatné skutky, kterých se měl dopustit jednáním specifikovaným pod body 2/, 4/ a 8/ shora.
K odvolání obviněného Z. B. a k odvolání krajského státního zástupce v Hradci Králové, podanému v neprospěch tohoto obviněného, Vrchní soud v Praze usnesením z 25. 4. 2000, sp. zn. 12 To 42/2000, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. c), d) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 6. 2000, č. j. 1 T 34/99-1358, které nabylo právní moci dne 10. 7. 2000 bylo trestní stíhání obviněného Z. B. pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona podle §223 odst. 1 tr. řádu z důvodů, uvedených v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, pro dílčí trestná jednání, uvedená pod body 1/, 2/, 4/, 6/, 8/, 12/ a 15/ obžaloby krajského státního zastupitelství, zastaveno. Stížnost podanou proti tomuto usnesení vzala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podáním ze dne 7. 7. 2000, které bylo krajskému soudu doručeno dne 10. 7. 2000, výslovně zpět a toto zpětvzetí opravného prostředku vzala ve smyslu §144 odst. 4 tr. řádu předsedkyně senátu Krajského soudu v Hradci Králové na vědomí usnesením ze dne 11. 7. 2000, č. j. 1 T 34/99-1369. Usnesení o zastavení trestního stíhání tak nabylo právní moci dne 10. 7. 2000.
Proti tomuto pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal ministr spravedlnosti České republiky dne 9. 1. 2001 u Nejvyššího soudu České republiky v neprospěch obviněného Z. B. stížnost pro porušení zákona, neboť tímto rozhodnutím krajského soudu a v řízení, které mu předcházelo, byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, §89 odst. 3 tr. zákona a §223 odst. 1 tr. řádu ve vztahu k §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu ve prospěch obviněného.
V písemném vyhotovení podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti zdůraznil, že krajský soud pochybil především v tom, že dokazování i hodnocení důkazů provedl neúplným způsobem. V této souvislosti je namítána ta skutečnost, že při rozhodování o totožnosti skutku se bez dalšího odvolal krajský soud na právní názor, vyjádřený v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, že jednání obviněného Z. B., pro které je stíhán, je pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 tr. zákona a pouze poukazoval na časovou souvislost dílčích trestných jednání s protiprávním jednáním, stíhaným Okresním soudem ve Svitavách a na shodný podvodný úmysl pachatele. Podle názoru ministra spravedlnosti však bylo třeba se obeznámit se všemi konkrétními relevantními souvislostmi trestné činnosti, pro něž bylo trestní stíhání obviněného Z. B. u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 571/99 dne 3. 3. 2000 zastaveno, a to na podkladě příslušného spisového materiálu. Ten však krajský soud při svém rozhodování neměl k dispozici.
I v případě, pokud by došel po řádném dokazování a hodnocení důkazů krajský soud k názoru, že veškerá jednání obviněného B. tvoří jeden skutek pokračujícího deliktu, poukazuje se na skutečnost, že v současné době na základě rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 7 Tz 215/2000 ze dne 21. 9. 2000, odpadla překážka věci rozhodnuté ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu a pro zastavení trestního stíhání podle §223 odst. 1 tr. řádu a §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu zákonné podmínky dány nejsou.
Ministr spravedlnosti České republiky proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. řádu porušení zákona v navrhované podobě vyslovil, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu za splnění podmínek §272 tr. řádu napadené usnesení zrušil, a to včetně dalších rozhodnutí obsahově navazujících a dále aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení a zabýval se rovněž správností postupu řízení, které jeho vydání předcházelo. Shledal, že stížnost pro porušení zákona, podaná v neprospěch obviněného Z. B. ministrem spravedlnosti České republiky je důvodná, neboť napadeným usnesením k porušení zákona v ní naznačeném směru došlo, a to výhradně ve prospěch obviněného
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle §2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení pak hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §223 odst. 1 tr. řádu soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení že je tu některá z okolností uvedených v ustanovení §11 odst. 1 tr. řádu.
Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu, nebo bylo pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předchozím řízení zrušeno.
Podle §89 odst. 3 tr. zákona pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí a v předmětu útoku.
Jak vyplývá ze spisového materiálu, těmito zákonnými ustanoveními se krajský soud důsledně neřídil. Podstata pochybení spočívá v tom, že poté, co Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, původní rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, krajský soud bez dalšího akceptoval právní názor odvolacího soudu. Ten ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že v projednávané věci nepůjde u obviněného Z. B. pouze o organizátorství k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) k §250 tr. zákona, ale o přímé pachatelství resp. o spolupachatelství k pokračujícímu trestnému činu podvodu.
Krajský soud v Hradci Králové tedy poté, co jeho původní rozhodnutí bylo v odvolacím řízení zrušeno, se měl obeznámit na podkladě spisu Okresního soudu ve Svitavách , sp. zn. 2 T 571/99 se všemi konkrétními okolnostmi a souvislostmi jednání obviněného Z. B. z hlediska posouzení, zda tamní zažalovaný skutek je samostatnou trestnou činností tohoto obviněného, nebo je pouze jedním z mnoha jeho jednání, zakládajících pokračující trestný čin podvodu ve smyslu ustanovení §89 odst. 3 tr. řádu. Teprve po důkladném posouzení a vyhodnocení všech důkazů mohl Krajský soud v Hradci Králové dojít ke spolehlivému závěru o totožnosti skutku. I kdyby po řádném dokazování a hodnocení všech důkazů dospěl k závěru, že veškerá jednání obviněného Z. B. tvoří jeden skutek pokračujícího trestného činu, je třeba poukázat na skutečnost, že situace, do níž se krajský soud dostal v důsledku svého předchozího postupu, byla zčásti vyřešena v řízení o stížnosti pro porušení zákona rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 7 Tz 215/2000. V současné době tak odpadla překážka věci rozhodnuté ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu a pro případné opětovné zastavení trestního stíhání podle §223 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu již zákonné podmínky nejsou.Vzniklou situaci, kdy by šlo o pokračující jednání obviněného Z. B., zakládající pokračující trestný čin podvodu podle §250 tr. zákona, lze tudíž řešit postoupením věci příslušným soudem.
Nejvyšší soud České republiky za tohoto stavu shledal stížnost pro porušení zákona důvodnou a podle §269 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §223 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu ve prospěch obviněného Z. B., který byl nezákonným rozhodnutím neoprávněně zvýhodněn. Za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. řádu jej Nejvyšší soud České republiky podle §269 odst. 2 tr. řádu v celém rozsahu zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. řádu pak Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Trestní věc obviněného Z. B. se tak vrací do stadia, kdy krajský soud bude věc znovu projednávat a rozhodovat, a to nejen v intencích pokynů Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, které vydal v rámci svého zrušujícího rozhodnutí, ale při projednávání věci se bude řídit i právním názorem, uvedeným v tomto rozhodnutí (§270 odst. 4 tr. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266
odst. 7 tr. řádu).
V Brně dne 28. března 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych