ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.233.2001.1
sp. zn. 3 Tz 233/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch i v neprospěch obviněného V. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 6 To 256/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 8. 2000, sp. zn. 2 T 13/2000 a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Brně a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §260 tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněného.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Třebíči se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 8. 2000, sp. zn. 2 T 13/2000, byl obviněný V. R. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6-ti měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že dne 29. 5. 1999 v T. jako jednatel firmy A. Z. A. Z. s. r. o., na základě smlouvy o dílo pořádal pro jadernou elektrárnu D. sportovní den, jehož součástí bylo vytvoření rekordu v přetahování lanem, ke kterému došlo v 15.30 hodin za účasti 388 osob, přičemž k přetahování dodal lano, které k tomuto účelu nevyhovovalo, proto při tahu došlo k přetržení lana a při jeho navrácení do původní délky došlo ke zranění M. P., která utrpěla zejména poranění prstů levé ruky, amputaci posledního článku V. prstu pravé ruky, v důsledku čehož byla opakovaně operována, přičemž citelné omezení běžného způsobu života přesáhlo dobu 6-ti týdnů a zanechalo trvalé následky, nezletilého V. P., který utrpěl amputaci posledního článku IV. prstu pravé ruky a další poranění na obou dlaních, v důsledku čehož byl operován a citelně omezen v běžném způsobu života po dobu delší 6-ti týdnů, nezletilé J. P., která utrpěla zejména amputaci V. prstu pravé ruky a další poranění prstů obou rukou, v důsledku čehož byla opakovaně operována, přičemž citelné omezení běžného způsobu života přesáhlo 6 týdnů a zanechalo trvalé následky, nezletilé K. S., která utrpěla zejména zlomeninu základního článku palce pravé ruky a další poranění prstů obou rukou, což si rovněž vyžádalo operaci a omezení v běžném způsobu života po dobu 4 – 5 týdnů, přičemž nelze vyloučit vznik trvalých následků, nezletilého T. P., který utrpěl zejména oděrky na prstech pravé i levé ruky s dobou léčení do 14. 6. 1999, R. P., který utrpěl zejména stržení kožního krytu na prstech levé ruky a zhmoždění předloktí a prstů obou horních končetin provázeným depresivním syndromem s pracovní neschopností do 30. 7. 1999, nezletilé. E. K., která utrpěla zejména pohmoždění a oděrky levé tváře, levé ruky s dobou léčení v trvání 14-ti dnů, nezletilé L. M., která utrpěla zejména otevřené rány na pravé ruce s ošetřováním do 14. 6. 1999, P. S., který utrpěl zejména oděrky na obou rukou, což si vyžádalo pracovní neschopnost do 9. 6. 1999 a ing. P. K., který utrpěl pohmoždění a oděrky dlaní a prstů pravé i levé ruky.
Tento rozsudek nenabyl právní moci a z podnětu odvolání obviněného se věcí zabýval Krajský soud v Brně, který svým rozhodnutím ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 6 To 256/2000, rozsudek soudu I. stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a věc podle §260 tr. ř. vrátil státnímu zástupci k došetření. Krajský soud dospěl k závěru, že v dalším řízení bude třeba v zájmu náležitého objasnění věci, především k objasnění subjektivní stránky jednání obviněného, vyslechnout další účastníky pokusu o rekord v přetahu lanem podle listiny účastníků, zejména k otázce organizace tohoto pokusu a toho, jakého se jim dostalo poučení. Dále uložil, aby byly vyžádány všechny písemné podklady vztahující se k podmínkám zápisu akce do knihy rekordů, zejména pak k faktickému průběhu takového pokusu, a aby byl vyžádán zápis o průběhu takového předchozího pokusu. Odvolací soud považuje rovněž za nutné, aby všichni poškození byli vyslechnuti ke způsobu, jak při pokusu drželi lano, a aby poté bylo zváženo vypracování znaleckého posudku k mechanizmu vzniku poranění, z něhož by bylo patrno, zda poškození mohli utrpět poranění prostým sevřením lana, anebo např. tím, že si lano omotali kolem ruky. Efekt přetržené gumy, na který poukazuje odborné vyjádření dodavatelské firmy, nebyl dle názoru odvolacího soudu blíže specifikován. Konečně státnímu zástupci bylo uloženo zkoumat účast dětí mladších deseti let na pokusu, který byl jinak omezen věkem 10 let.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal ministr spravedlnosti České republiky v zákonné lhůtě stížnost pro porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněného V. R. V jejím písemném vyhotovení namítá, že úkony zaměřené na zjištění skutečného stavu věci byly jak v přípravném řízení, tak před soudem I. stupně provedeny v takovém rozsahu, aby soud mohl ve věci spravedlivě rozhodnout. Požadavky krajského soudu na doplněné dokazování považuje ministr spravedlnosti za nadbytečné vzhledem k tomu, že potřebné důkazy již provedeny byly anebo jsou pro rozhodnutí věci bez významu. Krajský soud měl proto pečlivěji vážit, zda je pro rozhodnutí věci potřeba provádět nové důkazy, případně některé opakovat. Pokud však již k takovému závěru dospěl, měl věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátit soudu I. stupně a nikoli věc vracet okresnímu státnímu zástupci k došetření, k provedení rozsáhlého dokazování, které by pro rozhodnutí ve věci nic nepřineslo.
V petitu podané stížnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 6 To 256/2000, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a §260 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §224 odst. 1 tr. zák. ve prospěch i v neprospěch obviněného V. R., podle §269 odst. 2 tr. ř., aby napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona všechny výroky napadeného usnesení, jakož i řízení, jež jim předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl a podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Pokud jde o řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, Nejvyšší soud ze spisového materiálu shodně s krajským soudem zjistil, že na podkladě dosud provedených důkazů se vydání rozsudku soudu I. stupně jeví předčasným. V tomto směru se plně ztotožnil s výtkami odvolacího soudu, že soud I. stupně se v projednávané věci nevypořádal důsledně se zaviněním obžalovaného, neboť tímto znakem skutkové podstaty trestného činu se vůbec nezabýval. Z odůvodnění rozsudku není patrno, zda toto zavinění kvalifikuje jako nedbalost vědomou či nevědomou, v čem nedbalost obviněného spatřuje a zda je subjektivní stránka vůbec naplněna. Se závěrem odvolacího soudu, že dosud provedeným dokazováním nelze považovat obhajobu obžalovaného za vyvrácenou ohledně organizace pokusu o rekord v přetahu lanem, a to z toho důvodu, že vyslechl jako svědky z účastníků řízení zpravidla jen poškozené, nebo jejich příbuzné, ač obhajoba navrhovala výslech dalších svědků (těch účastníků pokusu, kteří v jeho průběhu nebyli vůbec zraněni), a tudíž dokazování zůstalo v tomto směru neúplné a kusé, se lze rovněž ztotožnit. Proto postup odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §258 odst. 1 tr. řádu, kterým byl zrušen napadený rozsudek v celém rozsahu, považuje Nejvyšší soud za správný.
Shodně s podanou stížností pro porušení zákona je však nutno konstatovat, že případné doplnění dokazování se nejeví tak rozsáhlým a obtížným, aby byl na místě další postup ve věci podle §260 tr. řádu a tato musela být vrácena státnímu zástupci k došetření, tedy až do stadia přípravného řízení. Požadavky odvolacího soudu na doplnění dokazování v naznačených pěti směrech Nejvyšší soud rovněž považuje za nadbytečné vzhledem k tomu, že potřebné důkazy již provedeny byly, anebo jsou bez významu pro posouzení projednávané věci, popř. je může obstarat a provést nalézací soud sám. Především výslech všech účastníků pokusu dle prezenční listiny k organizaci pokusu a k tomu, zda jim bylo organizátory akce poskytnuto poučení o faktickém průběhu pokusu o rekord v přetahu lanem, je nadbytečný. Tento požadavek jde i nad návrh obhajoby, která požaduje toliko výslech svědků K. S. a V. K. Další okolnost, zda šlo o pokus o rekord v přetahování lanem, nebo pouze o rekord v počtu osob držících se lana, je dostatečně zadokumentována v důkazním materiálu, včetně natočeného videozáznamu. Pořízená dokumentace také dostatečně objasňuje, jakým způsobem účastníci pokusu lano drželi a zda byli poučeni, jakým způsobem bude pokus probíhat. Případné pochybnosti o mechanizmu vzniku zranění a o efektu ,,přetržené gumy“ lze odstranit výslechem pracovníka firmy L., a. s. B., který podával odborné vyjádření, i výslechem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Konečně pokud jde o požadavek odvolacího soudu, týkající se zjištění, zda a proč se akce zúčastnily osoby mladší 10-ti let, není pro posouzení projednávané věci podstatné.
Z uvedeného tedy vyplývá, že Krajský soud v Brně měl po zrušení rozsudku soudu I. stupně postupovat podle §259 odst. 1 tr. řádu a věc vrátit Okresnímu soudu v Třebíči k novému projednání a rozhodnutí. Pokud tak neučinil a věc vrátil okresnímu státnímu zástupci k došetření za účelem provedení rozsáhlého a náročného dokazování, porušil zákon v ustanovení §260 tr. řádu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného V. R.
Nejvyšší soud proto poté, co vyslovil porušení zákona v naznačeném směru, podle §269 odst. 2 tr. řádu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 6 To 256/2000 zrušil. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. řádu pak přikázal Okresnímu soudu v Třebíči, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jeho úkolem bude v hlavním líčení vyslechnout oba obhajobou navrhované svědky, k náležitému objasnění věci popř. provést důkazy další, a po jejich řádném vyhodnocení a odstranění odvolacím soudem vytýkaných pochybení ve věci rozhodnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 29. listopadu 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h