ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.3.2001.1
sp. zn. 3 Tz 3/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. února 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného ing. T. N., proti pravomocnému usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 5, ze dne 31. 7. 2000, ČVS: OV5-1104/00- 20- 76, a za podmínek §272 tr. ř. rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování Praha 5, ze dne 31. 7. 2000, ČVS: OV5-1104/00-20-76, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. a), §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného.
Toto usnesení se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 5, se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Vyšetřovatel Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Praha 5 (dále jen "vyšetřovatel") sdělil dne 9. 6. 2000 ing. T. N. obvinění z trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že "dne 2. 11. 1999 uplatnil u České pojišťovny, a. s., se sídlem v P., S. ul. 16, pojistnou událost, v níž měl uvést nepravdivé údaje, kdy původní oznámení, které provedl stavbyvedoucí ing. Z. R., mělo obsahovat pouze nářadí a oblečení, potom následně dne 2. 11. 1999 uplatnil na České pojišťovně T. N. ještě další materiál, který neměl být v době vloupání na stavbě, na základě uplatnění těchto nároků bylo vyplaceno firmě D., a. s., plnění ve výši 206 677 Kč."
Po provedení vyšetřování, v němž vyšetřovatel vyslechl obviněného a jako svědkyni pracovnici České pojišťovny, a. s., a opatřil listinné důkazy, vyšetřovatel usnesením ze dne 31. 7. 2001, ČVS: OV5-1104/00-20-76, toto trestní stíhání obviněného ing. T. N. podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastavil.
Dne 11. 8. 2000 nabylo toto usnesení vyšetřovatele právní moci.
Dne 12. 1. 2001, tedy ve lhůtě obsažené v ustanovení §272 tr. ř., podal proti němu ministr spravedlnosti České republiky (dále jen "ministr") v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona.
Ministr ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal především na to, že vyšetřovatel odůvodnil usnesení o zastavení trestního stíhání v podstatě odkazem na svědecký výslech pracovnice pojišťovny, která na posuzované události neshledala nic neobvyklého. Dále byl vyslechnut již jen obviněný, který předložil některé písemné materiály, jejichž důkazní hodnota je však sporná, neboť jde o neověřené fotokopie. K náležitému objasnění věci bylo proto třeba vyslechnout celou řadu svědků, kteří by okolnosti předmětného vloupání mohli blíže objasnit, ať již jde o stavbyvedoucího ing. Z. R., technologa ing. R. D., o zaměstnance firmy J. Ď., jenž zřejmě měl Policii poskytnout první informace o události, či o pány Ž. a S., kteří měli provést inventuru po tomto vloupání. Jako svědek měl být vyslechnut také řidič nákladního automobilu J. Č., který na stavbu dovážel v rozhodné době stavební materiál. Je rovněž nezbytné, aby z fotokopií zmíněných listinných důkazů bylo patrno, kdo tyto fotokopie pořídil a zda se shodují s originály.
Podle ministrova názoru proto při takto neúplném dokazování nebyly splněny podmínky pro zastavení tohoto trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle něhož vyšetřovatel zastaví trestní stíhání jen "je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede".
V petitu ministrovy stížnosti pro porušení zákona bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením vyšetřovatele a v řízení, jež mu předcházelo, byl ve prospěch obviněného ing. T. N. porušen zákon, toto usnesení aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Když Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Jak ministr správně připomíná, vyšetřovatel může podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavit trestní stíhání obviněného jen za situace, že je n e p o c h y b n é, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede. Tento jednoznačný závěr může učinit teprve na základě odpovídajícího dokazování. V posuzovaném případě však nebyli vyslechnuti ani ti svědci - J. Ď., ing. Z. R. - na základě jejichž vysvětlení bylo trestní stíhání obviněného ing. T. N. pro tento skutek zahájeno (č. l. 1 vyšetřovacího spisu). Stejně tak měl být jako svědek vyslechnut technolog R. D., který podle výpovědi obviněného ing. T. N. měl o předmětném vloupání na stavbu učinit trestní oznámení. Nezbytný byl též svědecký výslech pracovníků, kteří po tomto vloupání měli provést inventuru (Ž. a S.). Dalším důležitým svědkem, kterého měl vyšetřovatel vyslechnout, byl stavbyvedoucí této stavby ing. Z. R. V úvahu přicházel též výslech svědka S., který spolu se svědky R. D. a ing. Z. R. měl pracovnici pojišťovny, svědkyni I. M., ukázat místo pojistné události (č. l. 12). Ze spisu není patrno, zda po trestním oznámení této události bylo místo činu policií ohledáno; pokud se tak stalo, měl by spis obsahovat též protokol o tomto ohledání, popř. i jeho plánek a fotodokumentaci. Případná je rovněž ministrova námitka neprůkaznosti pořízených fotokopií, z nichž není zřejmé, kdo je pořídil a zda se plně shodují s originály. Teprve minimálně po tomto provedeném dokazování mohl vyšetřovatel učinit spolehlivý závěr, zda existují důvody k zastavení trestního stíhání obviněného ing. T. N. pro předmětný skutek, popř. zda jsou důvody pro jiné rozhodnutí vyšetřovatele v přípravném řízení podle §171 až 173 tr. ř., anebo zda má předložit spis státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby.
Napadené usnesení vyšetřovatele tedy bylo vydáno při neúplně zjištěném skutkovém stavu věci a tudíž i nesplnění podmínek pro zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyššímu soudu proto nezbylo než podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že tímto usnesením vyšetřovatele a v řízení, jež mu předcházelo, byl ve prospěch obviněného T. N. porušen zákon v cit. ustanovení §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., o zjišťování skutkového stavu věci. V důsledku tohoto výroku bylo napadené usnesení vyšetřovatele podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšším soudem zrušeno. Zrušena byla též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Posledním výrokem tohoto rozsudku Nejvyššího soudu pak bylo vyšetřovateli podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším průběhu vyšetřování bude vyšetřovatel podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud v tomto rozsudku vyslovil, a provede též všechny procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Je samozřejmé, že vyšetřovatel opatří a provede ještě další procesní úkony, pokud budou potřebné pro řádné skončení vyšetřování.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 15. února 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Fastner