ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.30.2001.1
sp. zn. 3 Tz 30/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 1. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Eduarda Teschlera a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a Mgr. Josefa Hendrycha stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. M., t. č. neznámého pobytu, proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 24. 11. 1999, sp. zn. Pp 124/97, a rozhodl podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 24. 11. 1999, sp. zn. Pp 124/97, a v řízení mu předcházejícím
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §64 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. M.
Toto usnesení se zrušuje .
Současně se zrušují též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ rozhodl ve věci obviněného L. M. usnesením ze dne 24. 11. 1999, sp. zn. Pp 124/97, tak, že „podle §64 odst. 1 tr. zák. odsouzený L. M. vykoná zbytek trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 1. 1997, sp. zn. 3 T 344/95, z něhož byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 21. 8. 1997, č. j. Pp 124/97-14.“
Z odůvodnění předmětného usnesení vyplývá, že soud své rozhodnutí opřel o zjištění, že obviněný nevedl ve zkušební době podmíněného propuštění řádný život, neboť se již na jejím počátku dopustil další trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 12. 1997, sp. zn. 2 T 158/97, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců.
Toto usnesení nabylo právní moci dne 7. 1. 2000. Stížnost, kterou proti němu obviněný L. M. podal, zamítl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 1. 2000 sp. zn. 11 To 19/2000, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou, aniž by za tohoto stavu napadené usnesení meritorně přezkoumával.
Ministr spravedlnosti České republiky proti předmětnému pravomocnému usnesení soudu I. stupně podal podle §266 odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ve prospěch obviněného L. M. stížnost pro porušení zákona.
Ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal především na to, že Okresní soud Praha - východ před rozhodnutím podle §64 odst. 1 tr. zák. neprovedl potřebné dokazování ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.). Pokud by tak učinil, zjistil by, že výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 1. 1997, sp. zn. 3 T 344/95, byl zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, ve věci sp. zn. 4 T 17/96, a následně byl výrok o trestu z tohoto rozsudku zrušen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 6. 11. 1997, sp. zn. 1 T 318/97. S ohledem na účinky pravomocných výroků o souhrnných trestech (§35 odst. 2 tr. zák.), nemohl podle názoru stěžovatele Okresní soud Praha-východ rozhodnout o nařízení zbytku trestu odnětí svobody v trvání 34 dnů (z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ve věci sp. zn. 3 T 344/95) k výkonu. Pokud za konstatovaného stavu napadené usnesení vydal, porušil v neprospěch obviněného L. M. zákon v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř. a §64 odst. 1 tr. zák.
V petitu stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud výrokem podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 24. 11. 1999, sp. zn. Pp 124/97 byl v neprospěch obviněného porušen zákon ve shora citovaném rozsahu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil, včetně dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Obviněný L. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 1. 1997, sp. zn. 3 T 344/95, uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. Podle §249 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Rozsudek nabyl právní moci 7. 1. 1997, přičemž výkon trestu obviněný nastoupil dne 10. 1. 1997. Do trestu byla současně započítána vazba vykonávaná od 25. 11. 1996 do 9. 1. 1997 (§38 odst. 1 tr. zák.).
Dalším rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 8. 1997, sp. zn. 4 T 17/96, byl obviněný L. M. odsouzen za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému (§35 odst. 2 tr. zák.) nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců a k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 let. Ve výroku o uložení souhrnného trestu bylo vysloveno, že se současně zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 1. 1997, sp. zn. 3 T 344/95, včetně všech dalších rozhodnutí na tento zrušující výrok obsahově navazujících. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 4. 11. 1997.
Konečně rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 6. 11. 1997, sp. zn. 1 T 318/97, byl obviněný L. M. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., přičemž mu byl uložen souhrnný (§35 odst. 2 tr. zák.) nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců a trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 let. Dále bylo vysloveno, že podle §35 odst. 2 tr. zák. se zrušuje výrok o trestu z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 8. 1997, sp. zn. 4 T 17/96, a všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 11. 1997.
Ve výše uvedené souvislosti je třeba uvést, že souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ukládá soud v případech, kdy pozdějším rozsudkem je zároveň rozhodováno o uložení společného trestu za několik (vícečinně) se sbíhajících trestných činů. Z ustanovení §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. vyplývá, že soud spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí se považují taková rozhodnutí, jež časově v dané věci následují po (později) zrušeném rozhodnutí nebo jeho části a bez tohoto základního rozhodnutí nemohou samostatně obstát. Přitom v takovém případě není rozhodné, zda v době zrušení bylo takové rozhodnutí již vykonáno či nikoliv. Obsahově navazujících rozhodnutí, která ztrácejí podklad zrušením předchozího výroku o trestu a která se rozsudkem ukládajícím souhrnný trest zrušují, může být podle okolností celá řada. V úvahu přichází zejména rozhodnutí o započítání vazby, jež předcházela dřívějšímu rozsudku, rozhodnutí o upuštění od výkonu některých druhů trestu a pod. Mezi tato obsahově navazující rozhodnutí patří též rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (§331 odst. 1 tr. ř., §61 a násl. tr. zák.), o osvědčení podmíněně propuštěného či o nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody (§332 odst. 1 tr. ř., §64 odst. 1 tr. zák.). Účinky spojené s výrokem podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. nastávají právní moci pozdějšího rozsudku, jímž byl výrok o souhrnném trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. učiněn, neboť teprve právní moc (§139 odst. 1 tr. ř.) je nezbytným předpokladem vykonatelnosti tohoto rozsudku.
S přihlédnutím k tomu, co bylo (obecně) konstatováno v předcházejícím odstavci, je možno dovodit, že Okresní soud Praha-východ mohl usnesením ze dne 21. 8. 1997, č. j. Pp 124/97-17, ještě rozhodnout o podmíněném propuštění obviněného L. M. z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 1. 1997, sp. zn. 3 T 344/95, neboť obviněný v rozhodné době tento trest dosud vykonával. Výrok o trestu z citovaného rozsudku byl zrušen teprve pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 8. 1997, sp. zn. 4 T 17/96 (jímž byl obviněnému za podmínek §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest), který však nabyl právní moci až dne 4. 11. 1997.
Jestliže ovšem Okresní soud Praha-východ ve věci sp. zn. Pp 124/97 dalším usnesením ze dne 24. 11. 1999, č. j. Pp 124/97-43, rozhodl tak, že L. M. vykoná zbytek trestu odnětí svobody (34 dnů) z výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Pardubicích, je zřejmé, že vydání takového rozhodnutí s ohledem na výše zmiňované pravomocné rozsudky ve věcech Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 4 T 17/96 a Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 1 T 318/97, již vůbec nepřicházelo v úvahu, neboť výrokem, jímž byl v rámci souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 1. 1997, sp. zn. 3 T 344/95, bylo současně jako rozhodnutí obsahově navazující zrušeno též usnesení Okresního soudu Praha- východ ze dne 21. 8. 1997, č. j. Pp 124/97, o podmíněném propuštění obviněného L. M. z výkonu původního trestu, neboť toto rozhodnutí vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením (dřívějšího výroku o trestu) pozbylo podkladu. Za daného procesního stavu tedy již neexistovaly žádné zákonné důvody pro rozhodnutí o tom, zda obviněný (odsouzený) ve smyslu ustanovení §64 odst. 1 tr. zák. vedl ve zkušební době podmíněného propuštění řádný život či nikoliv. Uvedenou otázku bylo ovšem nejprve třeba objasnit.
Z protokolu o veřejném zasedání dne 24. 11. 1999 vyplývá, že Okresní soud Praha - východ v jeho průběhu přečetl aktualizovaný opis rejstříku trestu (z 31. 8. 1999) obviněného L. M. V něm jsou již uvedena odsouzení obviněného ve věcech Obvodního soudu pro Prahu 10 (sp. zn. 4 T 17/96) a Okresního soudu v Lounech (sp. zn. 1 T 318/97), a je z něj rovněž zřejmé, které výroky o trestu byly v rámci později ukládaných souhrnných trestů zrušeny. Uvedená okolnost pak měla vést soud k vyžádání příslušných spisů, na jejichž základě by pak bylo možno učinit potřebná zjištění, tj. postupem podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudu; v posuzovaném případě podle §64 odst. 1 tr. zák. (§332 odst. 1 tr. ř.).
S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem shledal Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti plně důvodnou a ztotožnil se rovněž s argumentací uplatněnou v tomto mimořádném opravném prostředku. Proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 11. 1999, sp. zn. Pp 124/97, a v řízení které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §64 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř., a to v neprospěch obviněného L. M. Za tohoto stavu postupoval Nejvyšší soud dále tak, že podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil. Spolu s ním zrušil také i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující.
S ohledem na povahu projednávaného případu postačilo k odstranění vytýkaných vad zrušení nezákonného usnesení, aniž by současně bylo nutno učinit ve věci rozhodnutí nové. Nejvyšší soud se proto omezil pouze na výroky podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 7 tr. ř. ).
V Brně dne 1. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler