ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.31.2001.1
sp. zn. 3 Tz 31/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 28. března 2001 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. A., proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 3 Zt 322/99, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 3 Zt 332/99 a v řízení, které mu předcházelo,
byl porušen zákon
v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve prospěch obviněného J. A.
Citované usnesení se zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu státnímu zástupci pro Prahu 2 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
U obvodního soudu pro Prahu 2 byla dne 27. 8. 1999 podána příslušným státním zastupitelstvím obžaloba na J. A. pro trestné činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zákona, protože dne 12. 5. 1999 kolem 22.10 hodin v P., ul. L. ve směru od ulice M. k ulici Čs. e., řídil osobní auto zn. Škoda Octavia poté, co vypil větší množství alkoholických nápojů a v krvi měl 2,55 až 2,80 promile alkoholu, přičemž za křižovatkou s ulicí Z. v důsledku nikoliv řádného sledování situace v silničním provozu a nepřiměřené reakce srazil po vyznačeném přechodu, na který byl upozorněn dopravní značkou, z levé strany normální chůzí přecházející A. L., která utrpěla velmi rozsáhlé zranění, jímž na místě podlehla.
Usnesením samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10.1999, sp. zn. 9 T 169/99, byla podle §314c odst. 1 písm. c) tr. řádu věc vrácena státní zástupkyni k došetření.
Po provedeném došetření věci přibráním znalce z oboru soudního lékařství k posouzení otázky, z které strany poškozená vzhledem ke vzniklým poraněním vozovku přecházela a opatření znaleckého posudku z oboru silniční dopravy, který byl předložen Ústavem silniční a městské dopravy Praha, dne 30. 6. 2000, vyšetřovatel předložil spis bez návrhu státní zástupkyni.
Dne 20. 8. 2000 státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, usnesením sp. zn. 3 Zt 322/99 zastavila podle §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu trestní stíhání obviněného J. A. a to proto, že podle jejího názoru není skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci. V této souvislosti hodnotila důkazy opatřené jak před podáním obžaloby, tak v průběhu došetření věci a uzavřela, že za klíčovou považuje otázku, z které strany poškozená chodkyně přecházela vozovku. V případě přecházení vozovky z pravé strany na levou, dle příslušného znaleckého posudku neměl obviněný možnost střetu zabránit zastavením ani vyhnutím se buďto jedním nebo dvěma oblouky. Státní zástupkyně za situace, kdy nejsou k dispozici žádné svědecky doložené popisy události mimo výpovědi obviněného, který si myslí, že chodkyně vyběhla z pravé strany, učinila závěr, že za důkazní nouze nezbylo, než užít zásady in dubio pro reo a trestní stíhání zastavit. Protože od dopravní nehody uplynula doba delší jednoho roku, nelze obviněného postihnout ani za přestupek překročení maximální dovolené rychlosti a řízení pod vlivem alkoholu. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 9. 2000.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. A. V jejím písemném vyhotovení namítá, že závěr státní zástupkyně považuje za nesprávný, neboť byl učiněn na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a vadného hodnocení důkazů. Především je konstatováno, že přibraný znalec z oboru soudního lékařství MUDr. M. B. nezodpověděl zásadní otázku, z které strany chodkyně A. L. přecházela vozovku. Ač znalec měl k dispozici rozsah a druh poranění chodkyně, uzavřel svůj posudek pouze konstatováním, že jde o věc komplikovanou a že to nelze jednoznačně určit. S takovýmto závěrem se neměl vyšetřovatel a následně ani státní zástupkyně spokojit a tento posudek měl být doplněn výslechem znalce a pokud by ani poté tuto zásadní otázku nezodpověděl, měl být přizván znalec jiný. Teprve po zodpovězení této otázky mělo být postupováno dále, k jednotlivým znaleckým posudkům z oboru dopravy měli být vyslechnuti oba znalci, aby vysvětlili své zásadní závěry, týkající se směru pohybu poškozené a z ní dovozené rychlosti, rychlosti vozidla obviněného před střetem a další. V této souvislosti je vytýkáno, že vyšetřovatel rovnou opatřil posudek ústavu, který zpracoval posudek sice ve dvou variantách, avšak ani z jeho závěrů nelze činit zásadní rozhodnutí o vině či nevině obviněného.
Ministr spravedlnosti je toho názoru, že teprve po jednoznačném určení způsobu přecházení vozovky chodkyní bude možno posuzovat další okolnosti střetu a rozhodnout v jakém směru bude nutno znalecké posudky z oboru dopravy doplnit. Dále ministr spravedlnosti považuje za nutné doplnit dokazování i v tom, aby znalec posoudil, jak byla u obviněného ovlivněna vnímavost a reakce na dopravní situaci v důsledku požitého alkoholu.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně 0bvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 3 Zt 322/99 byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. řádu a §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu, podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud přezkoumal ve smyslu ustanovení §267 odst. 1 tr. řádu na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona výrok napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a zjistil, že zákon porušen byl, a to výlučně ve prospěch obviněného J. A.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti, svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumávat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, není-li skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci.
Těmito ustanoveními zákona se státní zástupkyně důsledně neřídila, neboť při svých právních závěrech se jednak opírala o nedostatečně zjištěný skutkový stav, což bylo zapříčiněno neúplným dokazováním a jednak důkazy, které měla k dispozici, hodnotila izolovaně bez vzájemných souvislostí. Závěr, že skutek, pro který byl obviněný A. již jednou obžalován, není trestným činem a není důvod k postoupení věci, je vzhledem k stávající důkazní situaci nejméně předčasný.
Shodně s argumentací podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu zjistil, že přes doplněné dokazování existují ve věci dvě varianty (pravděpodobnější a méně pravděpodobná) nehodového děje, odvislé od způsobu přecházení poškozené chodkyně - tedy zda vozovku přecházela zprava do leva či naopak. Ač z pitevního protokolu je m. j. zřejmé, že zranění na hrudníku poškozené mohlo vzniknout zmáčknutím hrudníku (vzhledem k vícečetným zlomeninám pravých žeber), tedy násilí v krajině hrudní působilo na pravou stranu hrudníku i na pravou stranu krajiny bederní, znalec MUDr. B. nezodpověděl základní otázku, která z obou variant je pravděpodobnější. S jeho závěrem, že jde o věc komplikovanou, se vyšetřovatel ani státní zástupkyně neměli spokojit, neboť v úvahu přicházel postup podle §109 tr. řádu. Pokud by ve věci i nadále přetrvaly pochybnosti, není vyloučen ani postup podle §110 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud považuje za nutné dále konstatovat, že vzhledem k objektivně zjištěnému množství alkoholu v krvi obviněného a stupni jeho opojení alkoholem, nebyla vůbec zkoumána otázka, zda je obviněný osoba závislá na alkoholických nápojích, do jaké míry měl požitý alkohol vliv na rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného, popř. do jaké míry byla požitým alkoholem ovlivněna u obviněného schopnost vnímat a reagovat na dopravní situaci.Tato zjištění, která přísluší znalcům psychiatrům, popř. za účasti psychologa, pomohou objasnit nejen kvalitu výpovědi obviněného, ale mohou mít vliv i na případnou právní kvalifikaci jednání obviněného ve smyslu ustanovení §201a tr. zákona.
Konečně Nejvyšší soud považuje stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí za předčasné i proto, že vyšetřovatel i státní zástupce podle jeho názoru může trestní stíhání zastavit podle §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu jen za předpokladu, že je spolehlivě a mimo jakoukoliv pochybnost zjištěno, že skutek, pro který se trestní stíhání vede, není trestným činem a není důvod k postoupení věci.V případě, že i po provedení všech dostupných důkazů trvají pochybnosti o této otázce anebo ve věci přichází v úvahu více verzí skutkových zjištění a je třeba rozhodnout o tom, která z nich je pravdivá na podkladě posouzení a hodnocení důkazů, je třeba, aby státní zástupce podal obžalobu, neboť takové rozhodnutí přísluší pouze soudu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 3 Zt 322/99 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 a §172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve prospěch obviněného a když zjistil, že jsou splněny podmínky ustanovení §272 odst. 1 tr. řádu, podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. řádu pak přikázal orgánu, jehož rozhodnutí bylo zrušeno, aby věc v intencích tohoto rozsudku v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 28. března 2001
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych