ECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.36.2001.1
sp. zn. 3 Tz 36/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců Mgr. Josefa Hendrycha a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného B. J., proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 30. 6. 2000, č. j. 2 KZv 151/2000-125, a za podmínek §272 tr. ř. rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 30. 6. 2000, č. j. 2 KZv 151/99-125, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. b), §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného.
Toto usnesení se zrušuje. Zrušují se též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Vyšetřovatelka Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Brně, (dále jen "vyšetřovatelka") sdělila dne 2. 12. 1999 B. J. obvinění z trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že "v září 1995 mu byly panem O. K. svěřeny finanční prostředky ve výši 1. 100 000,- Kč, které byly určeny k zakoupení pozemku v katastrálním území H. dle smlouvy ze dne 8. 9. 1995, obviněný však s těmito prostředky disponoval v rozporu s účelem jejich svěření, neboť je použil jako provozní kapitál firmy OSBET, spol. s. r. o., jejímž byl v té době společníkem, a tímto svým jednáním způsobil O. K. škodu v uvedené výši".
Po provedení vyšetřování a jeho skončení předložila vyšetřovatelka podle §166 odst. 3 tr. ř. státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby proti obviněnému B. J. pro výše uvedený trestný čin.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "státní zástupce") však usnesením ze dne 30. 6. 2000, č. j. 2 KZv 151/99-125, rozhodl o zastavení tohoto trestního stíhání obviněného B. J. z důvodu ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. že tento skutek není trestným činem a není ani důvod k postoupení věci.
Dne 31. 7. 2000 nabylo toto usnesení právní moci.
Dne 29. 1. 2001, tedy ve lhůtě obsažené v ustanovení §272 tr. ř., podal proti němu ministr spravedlnosti České republiky (dále jen "ministr") v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona.
Ministr ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že nelze akceptovat názor státního zástupce, že stíhaným jednáním obviněného nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. proto, že nebyl prokázán znak "přisvojení si cizí věci". Výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují závěr, že obviněný B. J. si za okolností popsaných ve sdělení obvinění přisvojil finanční prostředky, které obdržel od poškozeného O. K. na základě příslibu vyhledat a koupit pro něho pozemek. Tyto finanční prostředky měly na základě smlouvy, kterou oba uzavřeli, povahu "věci svěřené" ve smyslu cit. zákonného ustanovení. Obviněný B. J. však tyto prostředky použil v rozporu s dohodnutým účelem a dosažení tohoto účelu zmařil, neboť sám potřebnou sumou nedisponoval a nemohl proto koupit svůj díl pozemku za své finanční prostředky. Pokud je v napadeném usnesení o zastavení trestního stíhání argumentováno, že předmětná částka byla poškozenému vrácena, a to i s navýšením o 400 000,- Kč, státní zástupce zcela pominul, že peníze zřejmě nevrátil obviněný B. J., ale že byly vráceny z prostředků firmy OSBET, spol. s. r. o., jejímž společníkem však v té době již nebyl. K náležitému posouzení této otázky bylo zapotřebí doplnit vyšetřování o hlubší šetření k osobě pana B., který měl jmenovanou firmu koupit a z tohoto titulu převzít i doklady o jejím účetnictví. Z nich by mohlo být zjištěno, zda a jak byla předmětná částka 1. 100 000,- Kč do společnosti vložena, a zda a jak bylo v jejím účetnictví podchyceno vyplacení částky 1. 500 000,- Kč poškozenému O. K. Konečně nebyl spolehlivě prokázán ani závěr státního zástupce obsažený v napadeném usnesení, že poškozený O. K. později souhlasil s použitím svých peněz, svěřených obviněnému B. J. původně ke koupi pozemku, ve prospěch zmíněné firmy, jejímž byl obviněný společníkem. Takto vypovídal pouze obviněný B. J., kdežto svědci Z. Š. a A. L. shodně uvedli, že je obviněný neinformoval o tom, že peníze, jež vložil do uvedené společnosti, nejsou jeho, nýbrž poškozeného O. K. Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že státní zástupce zastavil trestní stíhání obviněného B. J. pro předmětný skutek za situace, kdy nebyly opatřeny a provedeny všechny dostupné důkazy pro spolehlivý závěr, že tento skutek není stíhaným ani jiným trestným činem, a že nepřichází v úvahu ani postoupení věci.
V petitu ministrovy stížnosti pro porušení zákona bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státního zástupce byl ve prospěch obviněného B. J. porušen zákon, toto usnesení aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Obviněný ve svém vyjádření k ministrovu mimořádnému opravnému prostředku nesouhlasil s tím, že mu Ministerstvem spravedlnosti České republiky (dále jen "ministerstvem") nebylo umožněno nahlédnout do podnětu ke stížnosti pro porušení zákona a vyjádřit se k němu. Tímto postupem státních orgánů se cítí poškozen a vnímá jej jako porušení ústavního práva na rovnost účastníků, obhajobu a spravedlivý proces. V dalším vyjádřil s napadeným usnesením plný souhlas, takže navrhl, aby stížnost pro porušení zákon byla podle §268 odst. 1 tr. ř. zamítnuta.
Když Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Nejvyšší soud se především neztotožňuje s právním názorem zastávaným ve vyjádření obviněného ke stížnosti pro porušení zákona, že byl zkrácen na svých ústavních právech na rovnost účastníků, právu na obhajobu, resp. právu na spravedlivý proces (články 37 odst. 1, 40 odst. 3 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) tím, že mu nebylo ministerstvem umožněno nahlédnout do podnětu ke stížnosti pro porušení zákona a vyjádřit se k němu. Podnět ke stížnosti pro porušení zákona a listiny o jeho prošetření (ať již přímo ministerstvem nebo podle §389a tr. ř. státním zastupitelstvím) jsou interní podklady, které slouží subjektu oprávněnému podat tento mimořádný opravný prostředek, tj. ministrovi spravedlnosti, k rozhodnutí o jeho podání. Nejde proto o listiny, které by měly být součástí spisu, takže obviněný ani jiné procesní strany nejsou oprávněny do nich podle §65 tr. ř. nahlížet a vyjadřovat se k nim. Pokud tedy ministerstvo neposkytlo obviněnému B. J., resp. jeho obhájci, tyto podklady k nahlédnutí, nelze tomuto postupu ani z ústavní ani z trestně procesní roviny nic vytknout.
Jak je v závěru ministrova mimořádného opravného prostředku správně připomenuto, státní zástupce může podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavit trestní stíhání obviněného jen za situace, že je n e p o c h y b n é , že stíhaný skutek není trestným činem a není ani důvod k postoupení věci. Takto jednoznačný závěr může učinit teprve na základě odpovídajícího dokazování. V posuzovaném případě však přinejmenším nebyly opatřeny od nového majitele předmětné společnosti doklady o účetnictví společnosti OSBET, spol. s. r. o., mezi nimiž by se zřejmě měl nacházet nejen doklad o vyplacení částky 1. 500 000, Kč poškozenému O. K., o němž se zmínil svědek A. L. ve své výpovědi z 15. 5. 2000 (č. l. 117), nýbrž i doklady o vložení původní částky 1. 100 000,- Kč obviněným B. J. do majetku této společnosti. Pokud tyto účetní doklady nemohly být vydány svědky Z. Š. a A. L., protože tuto společnost prodali panu B., měly být opatřeny od tohoto nového majitele, když v úvahu přicházel i jeho svědecký výslech k uvedeným okolnostem. Se zřetelem na rozdílná tvrzení obviněného B. J. a svědků Z. Š. a A. L. ohledně informace obviněného o původu částky 1. 100 000,- Kč, kterou vložil do majetku společnosti, měli být oba tito svědci k výše uvedenému tvrzení obviněného vyslechnuti, popř. pokud by rozpor mezi jejich stávajícími výpověďmi a výpovědí obviněného B. J. nebyl tímto doplňujícím výslechem odstraněn, měla být provedena podle §94 tr. ř. jejich konfrontace s obviněným .
Teprve po tomto doplnění dokazování, event. i po opatření důkazů dalších, vyskytla-li by se jejich potřeba, mohl státní zástupce spolehlivě uzavřít, zda přichází v úvahu zastavení trestního stíhání z důvodu §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. že skutek není trestným činem a není ani důvod k postoupení věci (popř. jiné rozhodnutí v přípravném řízení podle čtvrtého oddílu desáté hlavy trestního řádu), anebo zda je třeba podat obžalobu.
Napadené usnesení státního zástupce tedy bylo vydáno při neúplně zjištěném skutkovém stavu věci a tudíž i nesplnění podmínek pro zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že tímto usnesením a v řízení, jež mu předcházelo byl ve prospěch obviněného B. J. porušen zákon v cit. ustanovení §172 odst. 1 písm. a) tr. ř., a dále i v ustanovení §2 odst. 5 , 6 tr. ř. o zjišťování skutkového stavu věci. V důsledku tohoto výroku bylo napadené usnesení státního zástupce podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšším soudem zrušeno. Zrušena byla též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Posledním výrokem tohoto rozsudku Nejvyššího soudu pak bylo orgánu, který napadené usnesení vydal, tj. státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně, podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V dalším průběhu řízení bude státní zástupce podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud v tomto rozsudku vyslovil a provede též všechny procesní úkony, jejich provedení Nejvyšší soud nařídil.
Pokud v posuzovaném případě i po došetření věci bude reálně přicházet v úvahu jak verze obviněného B. J., s níž se v podstatě ztotožnil státní zástupce v napadeném usnesení, tak i verze, na níž je postaven ministrův mimořádný opravný prostředek, státní zástupce podá ve věci podle §176 a násl. tr. ř. obžalobu a otázka viny obviněného B. J. předmětným skutkem (trestným činem), tak bude s jistotou uzavřena až po provedení důkazů a jejich zhodnocení soudem v hlavním líčení. Tím samozřejmě není vyloučeno, že při zásadní změně důkazní situace může přicházet v úvahu i jiný postup.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 1. března 2001
Předseda senátu :
JUDr. Jindřich Fastner