ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1149.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1149/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva Š., zast. advokátem, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu P., o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 281/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2000, č.j. 35 Co 597/99-210, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. ledna 2000, č.j. 35 Co 597/99-214, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2000, č.j. 35 Co 597/99-210, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. ledna 2000, č.j. 35 Co 597/99-214, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 16.8.1999, č.j. 13 C 281/96-167, vyhověl žalobci a určil, že je vlastníkem domu čp.398, postaveném na parcele č. 809/2 v katastrálním území T. a uložil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení. Rozhodl tak poté, co dospěl k závěru, že žalobce prokázal naléhavý právní zájem na určení vlastnictví. Vzal za prokázané, že žalobce, tedy žalující družstvo, vzniklo jako nové družstvo vyčleněním z družstva žalovaného, tedy postupem dle ustanovení §29 zák. č. 72/1994 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o vypořádání majetku, práv a povinností ve smyslu §29 odst. 3 věty prvé zák. č. 72/1994 Sb., přešlo vlastnictví k domu čp. 398 na žalobce dle věty druhé téhož ustanovení. Označený dům, podle závěru soudu prvního stupně, vyhovuje kritériím pro budovu dle §2 písm. a/ zák. č. 72/1994 Sb. Uzavřel, že pro posouzení věci není rozhodující, zda je dům čp. 398 reálně oddělitelný bez vynucených stavebních úprav a komplikovaných smluvních zabezpečení relativní soběstačnosti z hlediska ustanovení §118 odst. 1 obč. zák., protože je oddělen od domu čp. 367 dělící zdí a je zapsán v katastru nemovitostí jako samostatná stavba.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. ledna 2000, č.j. 35 Co 597/99-210, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. ledna 2000, č.j. 35 Co 597/99-214, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal a uložil žalobci zaplatit státu náklady řízení. Rozhodl tak po zjištění, že sporný dům je součástí skupiny pěti domů čp. 394 až 398. Sekce dvojdomu čp. 397 a 398 jsou oddělené dělící stěnou o tloušťce 25 cm, která nesplňuje kritéria stěny obvodové, která by uzavírala jednotlivé domy navenek. S domem č. 397 má společnou střešní konstrukci, takže označený dům, podle závěru odvolacího soudu, nesplňuje podmínky, stanovené v §2 písm. a/ zákona č. 72/1994 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 24.2.2000 napadl žalobce (dále jen dovolatel) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudek odvolacího soudu považuje za nesprávný jak z důvodu nesprávného skutkového zjištění, tak i z důvodu nesprávného právního hodnocení věci. Podle názoru dovolatele se odvolací soud nevypořádal s upozorněním znalce Ing. J. D., který sice ve svém znaleckém posudku uvedl, že objekt čp. 398 není z hlediska stavebně-technického stavbou navenek uzavřenou obvodovými stěnami a střešními konstrukcemi, ovšem zároveň upozornil na skutečnost, že pojem "budova", definovaný v ustanovení §2 písm. a/ zák. č. 72/1994 Sb, m.j. jako "stavba, která je navenek uzavřena obvodovými stěnami", není nikde ani vysvětlen, ani upřesněn a ve stavařské a právní terminologii se dosud neužíval. Rozsudek odvolacího soudu je podle závěru dovolatele v rozporu s ustanovením §157 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud se rovněž nevypořádal s vyjádřením Obvodního úřadu - odboru výstavby v P. ze dne 2.10.1995, ze kterého vyplývá, že dům čp. 398 lze považovat po stavebně technické stránce za dům zcela samostatný, protože má všechny přípojky samostatné (až na dálkové vytápění), má samostatný vchod, stojí na oddělené parcele, má samostatné číslo popisné a společné prostory nejsou propojeny se sousedním domem. Zákon č. 72/1994 Sb. je sice zákonem speciálním, ale dovolatel má za to, že nelze pominout skutečnost, že dům čp. 398 je z hlediska ustanovení §118 obč. zák. samostatnou věcí, je postaven na samostatné stavební parcele a je samostatně zapsán v katastru nemovitostí.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem dle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu z důvodu dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., t.j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a z důvodu dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., t.j. že rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení věci.
O dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. se jedná tehdy, pokud výsledek hodnocení důkazů neodpovídá ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly, případně pominul ty rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, v hodnocení důkazů je logický rozpor a výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o.s.ř. Musí se týkat skutečností, které byly významné pro právní posouzení věci. Podstatou zjištění skutkového stavu věci je závěr soudu o tom, které z rozhodných a sporných skutečností jsou pravdivé, které skutečnosti tedy soud považuje za prokázané s tím, že jsou mu podkladem pro právní posouzení věci.
V dané věci se jedná o spor o určení vlastnictví k domu čp. 398 postavenému na stavební parcele č. 809/2 v katastrálním území T., na základě žaloby podané Stavebním bytovým družstvem Š., které vzniklo dle §29 zák.č. 72/1994 Sb. vyčleněním ze stávajícího (žalovaného) bytového družstva v P. Žalující družstvo je složeno z nájemníků družstevních bytů v domě čp. 398. Mezi oběma družstvy nedošlo k dohodě předpokládané v ustanovení §29 odst. 3 zák. č. 72/1994 Sb., protože žalované družstvo neuznává, že dům čp. 398 je budovou ve smyslu ustanovení §2 písm. a/ citovaného zákona. Soudy obou stupňů prováděly dokazování za účelem zjištění, zda označený dům splňuje shora zmíněná kritéria zákona.
Podle vyjádření Obvodního úřadu - odboru výstavby v P. ze dne 2.10.1995 lze dům čp. 398 považovat za samostatnou budovu, zejména proto, že má všechny přípojky samostatné, kromě přípojky dálkového vytápění. Dům má samostatný vchod, stojí na oddělené parcele, má samostatné číslo popisné a společné prostory nejsou propojeny se sousedními objekty.
Podle znaleckého posudku Ing. J. D., znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, ze dne 25.9.1998, je dům čp. 398 krajní koncovou sekcí dvojdomu čp. 397 a 398, který je součástí skupiny pěti domů čp. 394 až 398. Uvedený dvojdům tvoří dvě sekce, každá má samostatný vchod a schodiště, je postaven na celistvém základě jako celek, bez dělící dilatace, jak ve svislých tak i ve vodorovných konstrukcích. Obě sekce jsou odděleny dělící stěnou o tloušťce 25 cm, ovšem v suterénu jsou stavebně propojené nouzovým vchodem v prostoru chodby do sklípků. Dům čp. 398 je podle závěrů znalce trvalou stavbou spojenou se zemí pevným základem, hraniční stěnu mezi vchody čp. 398 a 397 nelze považovat za stěnu obvodovou, která uzavírá jednotlivé domy navenek, a označený dům není reálně oddělitelný bez vynucených stavebních úprav. Znalec uzavřel, že dům čp. 398 nelze ze stavebního hlediska považovat za konstrukčně samostatný objekt. Je konstrukčně propojený s domem čp. 397 společným základem, společnou dělicí zdí o síle 25 cm a střešní konstrukcí. Stavebně propojený je nouzovým vchodem přes suterén a společnými inženýrskými sítěmi, elektrickou přípojkou do žehlírny-mandlovny, přívodem tepla a teplé vody a hromosvodnou soustavou. Dále jsou funkčně užívány společné suterénní prostory.
Podle částečného výpisu z katastru nemovitostí P., kat. území T., ze dne 13.3.1995, l.v.č.728, je žalovaný veden jako vlastník domu čp. 398 a jako trvalý uživatel pozemku - zastavěné plochy č. 809/2 o výměře 170 metrů čtverečních.
Na základě shora uvedených důkazů dovodil soud prvního stupně, že označený dům je budovou ve smyslu ustanovení §2 písm. b/ zák. č. 72/1994 Sb., protože je v katastru nemovitostí zapsán jako samostatná stavba, od domu čp. 397 je oddělený dělící zdí, takže lze hovořit o prostorové soustředěnosti a venkovní uzavřenosti tohoto objektu obvodovými stěnami, jak požaduje shora citované ustanovení zák. č. 72/1994 Sb.
Naproti tomu odvolací soud na základě stejných důkazů rozhodl, že sekce dvojdomu čp. 397 a 398 jsou oddělené pouze dělící stěnou o tloušťce 25 cm, která nesplňuje kritéria stěny obvodové, která by uzavírala jednotlivé domy (sekce) navenek. Dům čp. 398 má s domem čp.. 397 společnou střešní konstrukci, takže nesplňuje podmínky, které stanoví §2 písm. a/ zákona č. 72/1994 Sb.
Vytýkaný dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., t.j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je tedy v přezkoumávaném případě naplněn. Odvolací soud se při svém rozhodování opřel pouze o znalecký posudek Ing. J. D. a o záznam o přeměření dělící příčky mezi oběma domy (sekcemi). Nevypořádal se s významem důkazů dalších, zejména s vyjádřením Obvodního úřadu - odboru výstavby v P. ze dne 2.10.1995 a výpisem z katastru nemovitostí. Neuvážil, zda se jedná o budovu prostorově soustředěnou, tedy natolik kompaktní, že tvoří celek, navenek uzavřený obvodovými stěnami. Dále se nezabýval skutečností, zda budova splňuje požadavek zákona na její uzavřenost střešní konstrukcí, i když z popisu domu obsaženém ve znaleckém posudku Ing. J. D. vyplývá, že je konstrukčně propojená s domem čp. 397 m.j. i střešní konstrukcí, přičemž střecha je plochá. Nezabýval se otázkou, zda tato konstrukční propojenost není dána jen ekonomií výstavby uvedeného objektu, když se jedná o tzv. "dvojdům", s konstrukčně shodnými dvěma sekcemi (čp. 397 a 398), které jsou sice na společném základě, pod společnou střechou, ale jsou od sebe oddělené hraniční stěnou, vedoucí od suterénu až po střechu. Nevzal v úvahu charakter této stěny, když její síla není v dané věci rozhodná, neboť se nejedná o nosnou zeď a neuvážil, zda nejde právě o zeď, která obě sekce odděluje od sebe.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav spočívající v tom, že soud použil jiný právní předpis, než měl správně použít, nebo sice použil správný právní předpis, ale nesprávně ho vyložil.
Odvolací soud správně vyšel z ustanovení §29 odst. 3 zák. č. 72/1994 Sb., podle kterého mezi dosavadním družstvem a novým družstvem se provede vypořádání majetku, práv a povinností, které z dosavadního družstva přecházejí na nové družstvo. Nedojde-li k jiné dohodě, přechází na nové družstvo vlastnictví nebo spoluvlastnictví k budově nebo budovám, popřípadě domu nebo domům uvedeným v odstavci l. Ten operuje pojmem "budova", který je definován v ustanovení §2 písm. a/ zák. č. 74/1994 Sb. jako trvalá stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešními konstrukcemi s nejméně dvěma prostorově uzavřenými samostatnými užitkovými prostory, s výjimkou hal.
Pokud ustanovení §2 písm. a/ zák.č. 72/1994 Sb. vymezuje pojem "budova" činí tak právě a jen pro účely citovaného zákona. Při právním posouzení celé věci je tedy nezbytné vyjít ze všech znaků, kterými citovaný zákon budovu charakterizuje. Odvolací soud se výkladem všech kritérii, která citované ustanovení stanovilo (v době, kdy rozhodoval) při definování budovy nezabýval a jeho rozhodnutí nelze tedy považovat za správné.
Na základě shora uvedených skutečností zrušil dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu dle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude postupovat dle ustanovení §243d o.s.ř., přihlédne ke všem důkazům, v dané věci shromážděným, které zhodnotí postupem dle ustanovení §132 o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. února 2001
JUDr. František D u c h o ň , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová