ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1263.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1263/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky, rozhodl v právní věci žalobkyně B. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. R., o neplatnost dědického řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 177/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2000, č. j. 55 Co 148/2000-26, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17. 11. 1999, č. j. 28 C 177/99-11, řízení o neplatnosti dědického řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že žalobní petit, byť byl již žalobkyní k výzvě soudu doplněn, je neurčitý a nekonkrétní natolik, že by nemohl být podkladem pro výkon rozhodnutí.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2000, č. j. 55 Co 148/2000-26, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále též dovolatelka) dovolání, v němž vyslovuje nesouhlas s rozhodnutími soudů prvního a druhého stupně, a jejich požadavky na doplnění a upřesnění žalobního petitu neshledává v souladu se zákonem. Je toho názoru, že žaloba na určení neplatnosti dědického řízení zcela jasně vymezovala, čeho se domáhá. Postupem soudů obou stupňů, kdy neustále požadovaly úpravu petitu a nerozhodly o původním návrhu, jí tak měla být odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Navrhla zrušení usnesení odvolacího soudu.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky, který je podle §10a o. s. ř. dovolacím soudem, z ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V dalším textu použitá zkratka „o. s. ř.\" znamená občanský soudní řád ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolací soud věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), když shledal, že je nelze považovat za opožděné, přestože bylo podáno až dne 24. 7. 2000, ačkoli rozhodnutí, proti němuž směřuje, nabylo právní moci dne 16. 6. 2000, přičemž podle §240 odst. 1, věty první, o. s. ř., může účastník podat dovolání toliko do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. To proto, že dovoláním napadené usnesení neobsahuje žádné poučení o možnosti podat proti němu dovolání, a v jaké lhůtě.
V nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 31. května 1994, sp. zn. III. ÚS 65/93, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS ČR pod č. 27/1994, bylo zdůrazněno, že nesprávným a neúplným poučením (a to i pokud jde o možnost podat dovolání) je účastník řízení zkrácen na svém ústavně zaručeném právu na soudní ochranu (čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod). Občanský soudní řád v části upravující dovolání nemá speciální ustanovení o tom, jak postupovat v případě, že se účastníku dostalo nesprávného nebo neúplného poučení ohledně možnosti podání takového opravného prostředku, avšak na více místech odkazuje na postup obdobný postupu soudu prvního stupně či odvolacího soudu (viz ustanovení §243b odst. 4 věty první o. s. ř.). Nejvyšší soud má za to, že v projednávaném případě je plně odůvodněn analogický postup podle §204 odst. 2, věty druhé, o. s. ř., tj. v důsledku chybějícího poučení o dovolání vycházet z toho, že dovolání bylo podáno včas, jestliže bylo podáno do tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.
Dovolání však Nejvyšší soud neshledal přípustným.
Podle ust. §236 odst. 1 o. s .ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení §238a a §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo: a/ změněno usnesení soudu prvního stupně: to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích, b/ rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, c/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, d/ odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, e/ odvolání odmítnuto, f/ odvolací řízení zastaveno.
Ustanovení §239 o. s. ř. upravuje případy přípustnosti dovolání proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, a odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, příp. účastník učinil včas návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž nebylo vyhověno.
V dané věci tedy přípustnost dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení, ustanoveními §238a a §239 o s. ř. není dána.
Protože však je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. a dovolatelka výslovně uplatňuje jeden z těchto důvodů, zabýval se dovolací soud otázkou přípustnosti dovolání z hlediska ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Zde je však nutno připomenout, že přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu řízení ve smyslu cit. ustanovení však jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný. Tak je tomu zejména, jestliže účastník nebyl řádně přibrán do řízení (§94 odst. 2 o. s. ř.), účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoli podmínky podle ustanovení §29 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny, soud projednal věc v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, nebo jestliže odvolací soud k projednání odvolání (nesprávně) nenařídil jednání.
V dané věci žalovaná spatřuje naplnění dovolacího důvodu upraveného v ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. v tom, že soudy neprojednaly a nerozhodly o jejím původním návrhu a neustále požadovaly úpravu žalobního petitu.
V rozhodnutí odvolacího soudu bylo správně poukázáno na znění ust. §42 odst. 4, věta první, o. s. ř., podle něhož, pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno, jakož i na ust. §79 odst. 1, věty druhé, o. s. ř., požadující, že návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř. ) obsahovat jméno, povolání a bydliště účastníků, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něho patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle ust. §43 odst. 1 o. s. ř. vyzve předseda senátu účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníka také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce druhého téhož ustanovení, není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Z obsahu spisu je zřejmé, že soudy obou stupňů postupovaly v souladu s citovanými ustanoveními občanského soudního řádu. Soudu prvního stupně, který rozhodl o zastavení řízení proto, že podání žalobkyně ze dne 7. 3. 1999 nebylo ani přes řádně doručenou výzvu k odstranění nedostatků žalobního petitu doplněno tak, aby mohlo být podkladem pro vykonatelné soudní rozhodnutí, nelze tudíž ničeho vytknout. Stejně tak lze považovat za zákonu odpovídající rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
Protože v posuzovaném případě nelze dovodit, že by se soud prvního nebo druhého stupně dopustil v řízení nesprávného procesního postupu, kterým by zkrátil žalovanou na jejích procesních právech, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dána.
Zbývá zmínit se ještě o dalších důvodech přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §237 odst. 1 o. s. ř., ačkoli nebyly dovolatelkou namítány, protože k ním dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti. Lze konstatovat, že daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto či zahájeno řízení, návrh na zahájení řízení byl podán a soud, v němž nerozhodoval vyloučený soudce, byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až e/ a g/ o. s. ř.).
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o. s. ř. dovolání nepřipouští, proto, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností, dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2001
JUDr. Juraj M a l i k , v. r.
předseda senátu