ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1277.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1277/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatele P. J., zastoupeného advokátem, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o částečný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 43 Ca 119/98, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2000, č.j. 2 Cao 217/2000-90, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání navrhovatele potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2000, č.j. 43 Ca 119/98-71, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 3. 1998 č. 460 426 410, kterým byla zamítnuta žádost navrhovatele o částečný invalidní důchod, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v N. pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil 10%.
Podaným dovoláním dovolatel navrhoval rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Byl toho názoru, že odvolací soud při svém rozhodování nezjistil skutkový stav věci, a proto přijal nesprávný právní závěr, když v odůvodnění svého rozhodnutí poukazuje na skutečnost, že pro posouzení zdravotního stavu občanů a dochované pracovní schopnosti pro účely přezkumného soudního řízení jsou povolány posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, a proto je nezbytné pro toto řízení posouzení zdravotního stavu občanů tak, aby byly vyloučeny pochybnosti o úplnosti podkladů, na jejichž základě bylo posouzení prováděno, aby nevznikly pochybnosti o diagnóze onemocnění a okruhu zaměstnání, která zjištěným onemocněním vyhovují, a která jsou schopni vykonávat; odvolací soud dále konstatoval, že není oprávněn nařizovat posudkové komisi, jaká vyšetření má provádět, neboť k tomu nemá medicínské znalosti a ve věci nebyly závěry posudkového zhodnocení zpochybněny takovým způsobem, aby se jevilo soudu nutným doporučovat posudkové komisi další jiná kontrolní vyšetření a v tom viděl jeho nesprávné rozhodnutí ve věci.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č.30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č.99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( §240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst.1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř.: toto ustanovení přípustnost dovolání spojuje proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. však z obsahu spisu nevyplývají a navrhovatelem ani nejsou tvrzeny. Jeho námitka o nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu proto, že nezpochybnil odvolací soud závěry posudkových komisí o správnosti zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti navrhovatele, jsou nedůvodnými.
V projednávané věci navrhovatel dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.
Ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. svěřuje odvolacímu soudu oprávnění založit přípustnost dovolání proti svému rozsudku, proti němuž by jinak (z jiných než ustanovení §237 odst.1 o.s.ř. uvedených důvodů) dovolání nebylo přípustné. Předpokladem pro vyslovení přípustnosti dovolání je, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Rozhodne-li se odvolací soud tímto způsobem založit přípustnost dovolání, musí toto své rozhodnutí vyjádřit ve výroku svého potvrzujícího rozsudku.
V daném případě - jak vyplývá z obsahu výroku a odůvodnění napadeného rozsudku - odvolací soud přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku nevyslovil (a navrhovatel ani takový návrh před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nepodal). Nakolik odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku ve smyslu ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř., a protože ve věci nebyl soudem prvního stupně vydán rozsudek, který by byl zrušen (§238 odst.1 písm. b/ o.s. ř. ) mohlo být dovolání přípustné jen za předpokladu, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. , což nebylo zjištěno.
Protože rozsudek odvolacího soudu není postižen vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Námitky dovolatele představují dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., že rozhodl na základě neúplného zjištění skutkového stavu, ke kterému by mohl dovolací soud přihlédnout jen u přípustného dovolání podle ustanovení §238 a §239 o.s.ř. , což splněno není, proto směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., dovolání navrhovatele proto odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2001
JUDr. Julie Muránská, v. r.
předsedkyně senátu