ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.130.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 130/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci péče o nezletilou G. J., narozenou dne 20.12.1984, bytem u matky, zastoupenou Okresním úřadem B. jako kolizním opatrovníkem, dceru matky L. K. a otce J. J., o návrhu otce na změnu výchovného prostředí nezletilé a o úpravu jeho styku s nezletilou, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. P 272/96, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2000, č.j. 14 Co 399/99-136, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 21.6.1999, č.j. P 272/96-112, zamítl návrh otce na změnu výchovného prostředí, upravil rozsah styků otce s nezletilou a rozhodl o povinnosti obou rodičů zaplatit státu znalečné.
K odvolání otce Krajský soud v Brně, rozsudkem ze dne 6. dubna 2000, č.j. 14 Co 399/99-136, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na změnu výchovného prostředí nezletilé, výrok o úpravě styku otce s nezletilou změnil tak, že návrh zamítl a změnil rovněž výrok o povinnosti rodičů zaplatit státu náklady řízení.
Uvedený rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 11.5.2000 napadl otec (dále jen dovolatel) dovoláním, ve kterém uvedl, že napadený rozsudek je v rozporu s Ústavou České republiky a s Úmluvou o právech dítěte. Nezmínil však konkrétně, v čem tyto rozpory shledává. V dovolání vylíčil svou verzi průběhu řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím a vyjádřil nesouhlas se zamítnutím jeho návrhu na úpravu styku s nezletilou. Podle jeho tvrzení oba soudy naprosto ignorovaly jím navržené důkazy, vzaly v úvahu pouze lži matky a vše bylo překrucováno v její prospěch. Navrhl zrušení napadeného rozsudku.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem dle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., který se ztotožnil s dovoláním, které si dovolatel sepsal sám, že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
V dané věci se jedná o rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání dle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. by tedy byla dána, protože dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, ovšem ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. vylučuje přípustnost dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině s výjimkou rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ke kterým dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti dle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).
Na základě shora uvedených skutečností dovolací soud dovolání odmítl dle ustanovení §243b odst. 4 s přihlédnutím k ustanovení §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné, aniž se mohl zabývat jeho důvody.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. února 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová