ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.131.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 131/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci péče o nezletilého J. S., narozeného 10.10.1988, zastoupeného Městskou částí P., jako opatrovníkem, syna matky J. S., a otce M. S., o změnu výchovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12P 143/93, o dovolání matky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 1997, č.j. 19 Co 467/97-779, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 28.4.1997, č.j. 12P 143/93-720, ustanovil ve věci znalcem z oboru zdravotnictví - psychiatrie a psychologie Psychiatrické centrum P. a zároveň uložil oběma rodičům povinnost zaplatit zálohu na náklady spojené s podáním znaleckého posudku v částce 5.000,- Kč.
Výrok o povinnosti zaplatit zálohu napadli oba rodiče odvoláním (matka své odvolání nazvala žádostí o osvobození od povinnosti platit náklady řízení), o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. srpna 1997, č.j. 19 Co 467/97-779, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že nesporné řízení je ovládáno zásadou vyšetřovací, která nachází své vyjádření v úpravě dokazování dle ustanovení §120 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), kdy je soud povinen ke zjištění skutkového stavu provést i jiné důkazy, než které byly účastníky navrhovány. Podle ustanovení §141 odst. 1 o.s.ř. pak soud může uložit účastníku, u něhož nejsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků, aby složil zálohu na náklady tohoto důkazu. Pokud tedy soud prvního stupně nařídil důkaz znaleckým posudkem bylo jeho povinností, při rozhodování o povinnosti účastníků složit zálohu, pouze zkoumat, zda u nich nejsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Při tomto zkoumání jsou rozhodující majetkové a sociální poměry účastníků, výše zálohy a pravděpodobná výše nákladů, které si vypracování znaleckého posudku vyžádá. Odvolací soud uzavřel, že za 1. čtvrtletí roku 1997 (tedy v době, kdy rozhodoval soud prvního stupně), dosáhla matka průměrného měsíčního příjmu ve výši 7.000,- Kč, neměla žádnou další vyživovací povinnost a byla dobře materiálně zabezpečena. Výše uložené zálohy odpovídá jejím osobním, finančním a majetkovým poměrům.
Usnesení odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 16.10.1997, napadla matka (dále jen dovolatelka) dovoláním, ve kterém vytýká odvolacímu soudu, že s její žádostí o osvobození od povinnosti zaplatit náklady řízení ze dne 13.5.1997, jíž mínila rovněž osvobození od placení nákladů znaleckého posudku, naložil jako s odvoláním proti označenému usnesení soudu prvního stupně. Podle jejího přesvědčení měl o této její žádosti rozhodovat soud prvního stupně dle ustanovení §138 o.s.ř. Rozhodl však o ní soud odvolací, protože zaměnil procesní institut osvobození od soudních poplatků dle ustanovení §138 o.s.ř. s institutem odvolání dle ustanovení §201 a násl. o.s.ř. Odvolací soud se tak dopustil vady řízení dle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř., protože svým postupem odňal dovolatelce možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Na podporu svého tvrzení dovolatelka odkázala na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR publikované pod č. 22/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého "před rozhodnutím o žádosti o osvobození od soudních poplatků, podané u soudu I. stupně nemůže tento soud vydat ani výzvu k zaplacení poplatků, ani vydat usnesení ukládající zaplacení poplatku, ani předložit věc odvolacímu soudu v rozhodnutí". Navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou t.j. účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem dle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť dle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje ustanovení §238a o.s.ř. V předmětné věci jde o usnesení odvolacího soudu potvrzující usnesení soudu prvního stupně, kterým byl nařízen znalecký posudek a účastníkům uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku. Jedná se tedy o usnesení, proti kterému ustanovení §238a o.s.ř. dovolání nepřipouští.
Dovolatelka brojí proti usnesení odvolacího soudu z pozice dovolacího důvodu dle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř., t.j. že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 o.s.ř., konkrétně k vadě dle §237 odst. 1 písm.f/ o.s.ř., t.j. že jí, jako účastnici řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Dovolatelkou vytýkaná vada řízení nebyla v dané věci zjištěna. Soud prvního stupně uložil dovolatelce povinnost zaplatit zálohu na důkaz znaleckým posudkem v souladu s ustanovením §141 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení soud může uložit účastníku, u něhož nejsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků, aby složil zálohu na náklady důkazu, který navrhl, nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených nebo v jeho zájmu. V citovaném ustanovení je tedy zakotven postup, který musí soud prvního stupně dodržet před tím, než účastníku řízení povinnost složit zálohu na náklady důkazu uloží. Musí tedy zkoumat z vlastní iniciativy, zda jsou u účastníka splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků dle kritérií stanovených v §138 o.s.ř. Zvláštní rozhodnutí se o tom nevydává a celý postup končí tím, že soud buď povinnost složit zálohu uloží, nebo neuloží.
Podání dovolatelky ze dne 13.5.1997 je sice nadepsané jako žádost o osvobození od povinnosti zaplatit náklady řízení, ale v tomto podání dovolatelka především vyjadřovala svůj nesouhlas s usnesením, jímž byl nařízen zmíněný znalecký posudek včetně výroku o povinnosti složit zálohu na náklady tohoto posudku. Ovšem toto podání došlo soudu prvního stupně poté, co již o povinnosti dovolatelky zaplatit zálohu rozhodl. Postupoval tedy soud prvního stupně správně, když s tímto podáním naložil jako s opravným prostředkem proti svému rozhodnutí a postoupil jej odvolacímu soudu. Rovněž odvolací soud postupoval správně, když na základě zmíněného podání, rozhodnutí soudu prvního stupně v odvolacím řízení přezkoumal.
Odkaz na rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR publikované pod č. 22/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek je v dané věci nepřípadný, protože řeší podstatně rozdílnou situaci. V přezkoumávaném případě totiž žádost dovolatelky "o osvobození od nákladů řízení", nepředcházela rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti složit zálohu, ale byla podána až následně.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné a vzhledem ke skutečnosti, že nebyl zjištěn ani žádný jiný důvod přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ke kterým dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné dle ustanovení §243b odst. 4 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová