ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1328.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1328/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky, rozhodl v právní věci žalobce L. S. proti žalované J. S., zastoupené advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 12 C 282/96, o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. března 1999, č. j. 12 C 282/96-74, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2000, č. j. 9 Co 602/2000-86, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. března 1999, č. j. 12 C 282/96-74, se odmítá.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2000, č. j. 9 Co 602/2000-86, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 19. 3. 1999, č. j. 12 C 282/96-74, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že jim přikázal do vlastnictví jednotlivé (v rozsudku konkrétně uvedené) movité věci (výroky v odstavci I. a II.) a žalované uložil zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 19.910,- Kč a určil způsob jejího splacení (výrok v odstavci III.), když nároky žalobce a žalované na vypořádání dalších movitých věcí (rovněž v rozsudku konkrétně uvedených) výroky v odstavci IV. a V. zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Odvolání žalované proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2000, č. j. 9 Co 602/2000-86, odmítnuto podle §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jako opožděně podané. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl odpůrkyni doručen náhradně ve smyslu ust. §47 odst. 2 o.s.ř., a to třetím dnem od uložení písemnosti na poště, t.j. dnem 14. 6. 1996, přičemž odvolání proti němu bylo podáno u Okresního soudu ve Frýdku - Místku osobně dne 7. 7. 1999, zatímco lhůta k podání odvolání uplynula marně dnem 29. 6. 1999. Výslechem žalované prostřednictvím dožádaného soudu si odvolací soud ověřil, že v době prvního a druhého doručování (ve dnech 9. a 10. 6. 1999) se v místě bydliště zdržovala.
Proti usnesení odvolacího soudu a rovněž proti výrokům I., II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., aniž by blíže toto své tvrzení konkretizovala, avšak z textu je zřejmé, že má na mysli řízení u soudu prvního stupně a §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. a jež odůvodňuje poukazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř., tj. že řízení (a zde je opět zřejmé, že je míněno řízení u soudu prvního stupně) je postiženo jinou vadou (rovněž blíže nerozvedenou), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přitom z obsahu dovolání se podává, že okresnímu soudu ve skutečnosti vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu, tedy že uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř. Odvolacímu soudu vyčítá, že se nezabýval tím, zda soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a nepřezkoumal věcnou správnost jeho rozhodnutí a odvolání žalované odmítl jako opožděné. Žalovaná závěrem navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). V dalším textu použitá zkratka o.s.ř. znamená občanský soudní řád před novelou provedenou zák. č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněným subjektem a že splňuje formální i obsahové náležitosti dovolání ve smyslu ustanovení §241 odst. 1, 2 o.s.ř., shledal, že pokud dovolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, není přípustné; proti rozhodnutí krajského soudu sice podle §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. přípustné je, není však opodstatněné.
Občanský soudní řád v ust. §236 a násl. upravuje procesní institut dovolání jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z obsahu tohoto ustanovení, jímž je základním způsobem vymezen předmět dovolání, jednoznačně vyplývá, že zákon nečiní předmětem dovolání rozhodnutí soudu prvního stupně. Již proto není dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně přípustné. Pokud v řízení před soudem prvního stupně došlo k pochybení, jež představuje vadu ve smyslu ust. §237 písm. a) - g) o.s.ř., případně zakládá dovolací důvod přípustného dovolání ve smyslu ust. §241 odst.3 písm. b) o.s.ř., aniž jej odvolací soud napravil, zruší dovolací soud nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně, platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu i pro rozhodnutí soudu prvního stupně a tomuto věc vrátí k dalšímu řízení s uvedením důvodů, pro které tak bylo rozhodnuto. Předmětem přezkumu (je-li dovolání přípustné) je tudíž rozhodnutí odvolacího soudu v tom směru, zda při své činnosti postupoval podle občanského soudního řádu a zda jeho rozhodnutí odpovídá zákonu. Pokud tedy směřovalo dovolání žalované též proti rozsudku soudu prvního stupně, muselo být jako nepřípustné odmítnuto.
Protože však dovolání žalované směřovalo také proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2000, č.j. 9 Co 602/2000, a bylo podle §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. přípustné, protože jím bylo odvolání odmítnuto, přezkoumal Nejvyšší soud podle §242 odst. 1, 3 o.s.ř. napadené rozhodnutí v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden a to z důvodů uplatněných v dovolání. Jak již bylo zmíněno, žalovaná uvedla v dovolání dva zákonné důvody (podle §241 odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř.), avšak v souvislosti s rozhodováním soudu prvního stupně. S rozhodnutím odvolacího soudu vyslovila jen povšechnou nespokojenost v tom směru, že věcně nepřezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.
Podle §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně. Pokud je splněna podmínka pro tento způsob rozhodnutí a žalovaná v dovolání nikterak nezpochybňuje okolnost, že proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání po uplynutí zákonem stanovené lhůty, není odvolací soud oprávněn zkoumat věcnou stránku napadeného rozhodnutí a jemu předcházející řízení a musí odvolání odmítnout. Z tohoto pohledu je nutno proto považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Jen pro úplnost je možno dodat, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí pregnantně vysvětlil, proč je nutno podané odvolání považovat za opožděně podané.
Vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.), ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu, nebyly žalovanou tvrzeny a ani dovolací soud je nezjistil.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti tomuto rozhodnutí podle §243b odst. 1, část věty před středníkem, o.s.ř., zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není podle o.s.ř. přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. září 2001
JUDr. Juraj M a l i k , v. r.
předseda senátu