ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1343.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1343/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatelky M. D., zastoupené advokátkou, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní důchod, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 27 Ca 12/99, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29.srpna 2000, č.j. 2 Cao 253/99-38, takto:
I. Dovolání navrhovatelky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. srpna 2000, č.j. 2 Cao 253/99-38, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. září 1999, č.j. 27 Ca 12/99-30, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2.října 1998 č. 536 015 025, kterým byla zamítnuta žádost navrhovatelky o plný invalidní důchod, protože podle posudku lékaře PSSZ v Praze 4 není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 30 %.
Proti tomuto rozsudku podala navrhovatelka dovolání dne 28. 3. 2001. Navrhovala uvedené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu rozhodnutí. Namítala, že rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení věci. Uvedla, že při všech jednáních upozorňovala na svůj špatný zdravotní stav a nesrovnalosti vzniklé od počátku v jejím vyšetření po úraze a vytýkala, že i když jí byl letos přiznán plný invalidní důchod, stalo se tak až od listopadu tohoto roku, tj. témeř 3 roky od úrazu, s čímž zásadně nesouhlasí.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č.30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č.99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.) ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud věc projednal bez jednání a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §236 odst.1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( §240 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li v poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2000, převzala navrhovatelka dne 30. 1. 2001 a rozsudek téhož dne nabyl právní moci. Navrhovatelka podala osobně dovolání u Městského soudu v Praze dne 28. 3. 2001. Dovolací lhůta jednoho měsíce začala plynout od 31. 1. 200l a uplynula ve čtvrtek dne 1. 3. 2001 (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Protože dovolatelka podala své dovolání, které je již podle data jeho vyhotovení (dne 25. 3. 2001) opožděné, a jež Městskému soudu v Praze došlo 28. 3. 2001, po uplynutí zákonné lhůty, stalo se tak proto opožděně.
Z uvedených důvodů nezbylo dovolacímu soudu než opožděné dovolání odmítnout podle ustanovení §243c o.s.ř. s poukazem na ustanovení §218 odst. l. písm.a) o.s.ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst.1 o.s.ř. věty první, neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2001
JUDr. Julie Muránská, v. r.
předsedkyně senátu