ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.143.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 143/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně L. K., proti žalovanému S. K., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Nc 288/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 4. 1999, č. j. 12 Co 150/99-24, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením v záhlaví označeným, které nabylo právní moci dnem 7. 9. 1999, odmítl pro opožděnost odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 1998, č. j. 7 Nc 288/98-16, jímž bylo zastaveno řízení o vypořádání společného jmění manželů z důvodu, že žalobkyně v soudem stanovené lhůtě neodstranila nedostatky návrhu na zahájení řízení.
Dne 21. 9. 1999 pak odvolací soud obdržel od žalobkyně podání označené jako „odvolání proti usnesení, doručené L. K. dne 7. 9. 1999\", které podle jeho obsahu je nutno posuzovat jako dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 4. 1999, č. j. 12 Co 150/99-24.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) z ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Dále používaná zkratka „o. s. ř.\" znamená občanský soudní řád ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání žalobkyně nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první, o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241 odst. 1, věty první, o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2, věty druhé, o. s. ř., nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení §21 odst. 1 o. s. ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytnout právní pomoc (t.j. advokátem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takovéhoto vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 odst. 1, věty první a z ustanovení §241 odst. 2, věty druhé, o. s. ř., vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem, ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citovaná ustanovení představují zvláštní podmínku dovolacího řízení, její nedostatek lze odstranit, bez jejího splnění však nelze vydat rozhodnutí ve věci samé.
V posuzovaném případě podala žalobkyně dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by byla při tomto úkonu zastoupena advokátem, a nebylo ani prokázáno, že by měla sama právnické vzdělání. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 2. 11. 1999, č. j. 7 Nc 288/98-31, vyzval žalobkyni, aby upřesnila své podání v tom smyslu, zda svým podáním skutečně mínila podat dovolání proti shora označenému usnesení odvolacího soudu a dále ji poučil, že dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná, a že v takovém případě musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná. K provedení potřebných úkonů jí určil lhůtu patnácti dnů a upozornil ji, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže výzva bude bezvýsledná. Výzva byla žalobkyni doručena dne 4. 1. 2000, vytýkané vady však žalobkyně neodstranila, přestože na výzvu soudu reagovala dopisem ze dne 6. 1. 2000.
Protože si žalobkyně zákonem požadovaného zmocněnce s právnickým vzděláním nezvolila, nebyl nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1, věty první a §241 odst. 2, věty druhé o. s. ř. přes výzvu soudu odstraněn, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c a §104 odst. 2, věty třetí, o. s. ř., zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2001
JUDr. Juraj M a l i k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová