ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1496.2001.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče L. M. , umístěné v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, zastoupené opatrovnicí L. P., pracovnicí Okresního soudu v Kroměříži, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 8 L 229/2000, o dovolání L. M. proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. července 2000, č.j. 47 Co 268/2000-20 (I), 47 Co 425/2000-23 (II) a 47 Co 424/2000-26 (III), takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně k odvolání L. M. (dále jen dovolatelky) usnesením v záhlaví označeným ad. I. potvrdil usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. února 2000, č.j. 8 L 229/2000-5, jímž bylo rozhodnuto, že k převzetí dovolatelky do Psychiatrické léčebny v Kroměříži dne 22. 2. 2000 došlo ze zákonných důvodů; usnesením v záhlaví označeným ad II potvrdil usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 3. 2000, č.j. 8 L 229/2000-11, jímž bylo zastaveno řízení o přípustnosti dalšího držení v označeném ústavu dovolatelky, neboť byla dne 20. 3. 2000 z něj propuštěna; usnesením v záhlaví označeným ad III pak potvrdil usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. 2. 2000, č.j. 8 L 229/2000-3, jímž byl dovolatelce pro řízení ustanoven opatrovník v osobě L. P., pracovnice Okresního soudu v Kroměříži.
Proti označeným usnesením odvolacího soudu podala dovolatelka společné dovolání.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( §10a o.s.ř. ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání dovolatelky nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první, o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241 odst. 1, věty první, o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec ( člen ), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2, věty druhé, o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem ( členem ) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení ( jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení §21 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc ( t.j. advokátem ), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec ( člen ) takovéhoto vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 odst. 1, věty první a z ustanovení §241 odst. 2, věty druhé, o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen ), který za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1.7.1996 advokáty - srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii ), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podala dovolatelka dovolání proti označeným usnesením odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byla zastoupena advokátem, a nebylo ani prokázáno, že by měla právnické vzdělání. Soud prvního stupně ji proto usnesením ze dne 8. března 2001, č.j. 8 L 229/2000-32 vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala proti usnesením odvolacího soudu řádné dovolání; k provedení potřebných procesních úkonů jí určil lhůtu jednoho měsíce a upozornil ji, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže výzva bude bezvýsledná. Přestože usnesení jí bylo doručeno dne 16. března 2001, dovolatelka výzvě v něm obsažené dosud nevyhověla.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1, věty první a §241 odst. 2, věty druhé, o.s.ř. nebyl přes výzvu soudu dovolatelkou odstraněn, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c a §104 odst. 2, věty třetí, o.s.ř., zastavil.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že řízení bylo zastaveno; účastníkům však ve stádiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. září 2001
JUDr. Karel Podolka
předseda senátu