ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1530.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1530/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Julie Muránské a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně nemocnice s poliklinikou proti žalovanému JUDr. P. M., o zaplacení částky 2.580,-Kč s přísl. vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 11 C 173/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2001, č.j. 19 Co 586/2000-33, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 svým usnesením ze dne 22. 8. 2000, č.j. 11 C 173/99-17, zastavil řízení, nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že po právní moci usnesení se žalobci vrací soudní poplatek zaplacený kolkovými známkami ve výši 250,- Kč z účtu Obvodního soudu pro Prahu 6. V odůvodnění poukázal na nedostatek pravomoci (§7 o.s.ř.) ve věci ošetřovného, o kterém ve smyslu novely zákona o rodině rozhodují ústavy, jedná se proto o rozhodnutí vydané ve správním řízení.
K odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne 5 .března 2001, č.j. 19 Co 586/2000-33, usnesení ve výroku o zastavení řízení a o vrácení soudního poplatku potvrdil, změnil ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud po přezkoumání napadeného usnesení dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soudům nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí orgánů zdravotnických zařízení (o němž bylo rozhodnuto ředitelkou kojeneckého ústavu dne 13.9.1966, podle vyhl.č. 467/1992 Sb., která byla zrušena Ústavním nálezem č. 206/1996 Sb.) o příplatcích nebo úhradách za péči o děti v kojeneckých ústavech; jedná se o rozhodnutí vydaná při výkonu zdravotní péče; proto v případě nespokojenosti se občan může domáhat nápravy u správních orgánů. Proto rozhodování o ošetřovném nepatří do pravomoci soudů. Při splnění všech náležitostí je správní rozhodnutí exekučním titulem, nelze se proto domáhat plnění žalobou podanou v nalézacím řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovodila z ustanovení §238a odst.1 písm.d) a podala je z důvodu §241 odst.3 písm.d) před novelou vzhledem k bodu 17 části dvanácté, hlavy I. zákona č.30/2000 Sb. Měla za to, že před soudy byla řešena zásadní právní otázka, zda k projednání a rozhodnutí dané věci je dána pravomoc soudu (§7 o.s.ř.). Namítala, že odvolací soud nesprávně dovodil, že příslušné zdravotnické zařízení bylo nadáno pravomoci rozhodovat o ošetřovném, resp. příspěvku na zaopatření podle vyhl.č. 467/1992 Sb. na základě ustanovení §77 zákona č. 20/1966 Sb. s přihlédnutím k ustanovení §38 téhož zákona. Uvedla, že rozhodování o výši úhrady za péči v kojeneckém ústavu ve správním řízení je vztahem mezi zařízením a pacientem, nebo jeho zákonným zástupcem, který je vztahem občanskoprávním, a proto spory o zaplacení úhrad za poskytnutí zdravotnické péče včetně i péče v kojeneckých ústavech spadají do pravomoci soudu. Navrhovala proto usnesení soudu obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření (majíc za to, že potom, co bylo žalobkyní dovolání citované jako přípustné), navrhoval rozhodnutí obou soudů zrušit a věc vrátit Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k zamítnutí žaloby.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č.30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno žalobkyní, účastnící řízení, řádně zastoupenou v dovolacím řízení, že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení §240 odst.1 o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti podle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud zabýval přípustností dovolání, neboť podle §236 odst.1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.d) o.s.ř, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení pro nedostatek pravomoci soudu.
V daném případě došlo k zastavení řízení usnesením soudu prvního stupně s odkazem na §7 a §103 a §104 odst.1 o.s.ř. Odvolací soud potvrdil usnesení ve výroku o zastavení řízení, neboť byl toho názoru, že rozhodování o ošetřovném nepatří do pravomoci soudů, a proto soudy nejsou oprávněny podle části třetí o.s.ř. přezkoumávat správnost a důvodnost rozhodnutí vydaných v souvislosti s rozhodováním při výkonu zdravotní péče podle ustanovení §77 zákona č. 20/1966 Sb. Jde proto o rozhodnutí, které je exekučním titulem, a plnění z něho se proto žalobkyně může domáhat pouze cestou výkonu rozhodnutí.
Podle ustanovení §135 odst. 2 o.s.ř. bylo-li o otázce, o níž přísluší rozhodnout jinému orgánu, vydáno tímto orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Vydané rozhodnutí tu poukazovalo na vyhl.č. 467/1992 Sb. (jak bylo uvedeno již v žalobě uvedené nemocnice z 30.8.1999), která ve svém §7 obsahovala také právní úpravu „Zaopatření ve zvláštních dětských zařízeních\" a ve svém §13 povinnosti zdravotnického zařízení při poskytování zdravotnické péče za úhradu. Toto rozhodnutí (výměr) nemělo tedy povahu takového rozhodnutí, jež by bylo zjevně rozhodnutím, k němuž by nebylo nutno přihlížet (např. rozhodnutím zcela nepříslušného orgánu). Také přezkoumávání správnosti takového rozhodnutí soudu v tomto řízení podle třetí části občanského soudního řádu ( §79 a násl. – „Řízení v prvním stupni\") nenáleželo.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (viz §159 odst. 3 o.s.ř.) je dána nejen tehdy, jestliže o téže věci rozhodl soud v občanském soudním řízení, ale i správní orgán ve správním řízení. Zjistí-li soud, že o téže věci bylo již pravomocně rozhodnuto, řízení zastaví( §104 odst.1, odst. 2 o.s.ř.).
Za daného stavu však dovolací soud nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení věci, jak to uplatňovala žalobkyně v dovolání, a že by tu tedy byl dán dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm.d) o.s.ř. Protože dále nebylo zjištěno, a ani žalobkyní nebylo tvrzeno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst.1 a 5 o.s.ř., zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, věty první, o.s.ř., ve spojení s §224 odst.1, §142 odst.1, věty první, a §151 odst.1 o.s.ř., když žalobkyně neměla se svým dovoláním úspěch a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27.září 2001
JUDr. Julie Muránská, v. r.
předsedkyně senátu