ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1662.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1662/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky, rozhodl v právní věci žalobce nezl. P. M., zastoupeného Okresním úřadem ve F. jako opatrovníkem, syna matky ing. M. M., proti žalovanému V. B., zastoupenému advokátkou, o určení otcovství a úpravu výchovy a výživy, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, pod sp. zn. 12 C 293/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2000, č. j. 10 Co 1046/2000 a 10 Co 1047/2000-139, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, rozsudkem ze dne 28. 6. 2000 č. j. 12 C 293/97-111 určil, že žalovaný V. B., je otcem nezletilého P. M., nar. 22. 11. 1994 z matky ing. M. M., s tím, že nezletilý P. M. se svěřuje do výchovy matky, žalovaný je povinen platit na nezletilého výživné ve výši 300,- Kč měsíčně, počínaje dnem 22. 11. 1994, zaplatit dlužné výživné za dobu od 22. 11. 1994 do 30. 6. 2000 ve výši 20.190,- Kč, jakož i splátky, které se stanou splatnými od 1. 7. 2000 do konce měsíce, v němž rozsudek nabude právní moci, v pravidelných měsíčních splátkách po 300,- Kč, dále zaplatit žalobci 5.000,- Kč, to vše k rukám matky, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesením téhož soudu ze dne 8. 9. 2000, č. j. 12 C 293/97-124, byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 11. 2000, č. j. 10 Co 1046/2001 a 10 Co 1047/2000-139, citovaná rozhodnutí prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a odůvodňuje námitkami proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, která vyústila v určení jeho otcovství k nezl. P. M. Vedle toho v obecné poloze (bez poukazu na konkrétní ustanovení o. s. ř. a bližšího odůvodnění) tvrdí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. I uplatňovaná přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. spočívá jen v povšechném tvrzení, že jednání ve věci proběhlo bez jeho účasti a že tedy nemohl jednat před soudem. Závěrem žalovaný navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). V dalším textu použitá zkratka „o. s. ř.\" znamená občanský soudní řád ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po přezkoumání věci (§242 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, přičemž přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu (§239 odst. 1 o. s. ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.).
V dané věci žalovaný napadl dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, tedy i výroky jimiž byly potvrzeny, jak napadené usnesení tak napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé. Vzhledem k tomu, že odvolací soud nevyslovil ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o. s. ř. a ze spisu nevyplývá, že by žalovaný navrhl vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ve smyslu §239 odst. 2 o. s. ř., nelze přípustnost dovolání v této věci dovozovat (ostatně to žalovaný ani nečiní) z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. a nejedná se ani o případ uvedený v ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., tj. že by byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (šlo o první rozsudek soudu prvního stupně ve věci).
Obdobně nelze dovodit přípustnost dovolání ani do výroků odvolacího soudu, kterými bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, resp. rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ze znění ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jednoznačně vyplývá, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé. Netýká se tudíž vedlejších výroků rozsudků, např. o poplatkové povinnosti, náhradě nákladů řízení, předběžné vykonatelnosti, atd.
Protože však je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. a žalovaný výslovně uplatňuje jeden z těchto důvodů (§237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.), zabýval se dovolací soud otázkou přípustnosti dovolání z hlediska citovaného ustanovení. V té souvislosti je však nutno zdůraznit, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně tam uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu takovou vadou skutečně trpí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu řízení ve smyslu cit. ustanovení však jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný. Tak je tomu zejména, jestliže účastník nebyl řádně přibrán do řízení (§94 odst. 2 o. s. ř.), účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoli podmínky podle ustanovení §29 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny, soud projednal věc v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, nebo jestliže odvolací soud k projednání odvolání (nesprávně) nenařídil jednání.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl ke každému jednání u soudu řádně obeslán, že mu bylo objektivně umožněno činit přednesy a navrhovat důkazy a vyjádřit se k dokazování i k právní stránce věci. Není vinou soudů, že se k jednáním nedostavoval a nevyužil svých shora uvedených zákonných práv, když i jako účastník řízení mohl být vyslechnut jen poté, co byl k soudu předveden policií. Byť se tedy žalovaný žádného jednání soudu (s výjimkou výslechu jako účastníka řízení po předvedení policií) nezúčastnil, v postupu soudů prvního a druhého stupně nebyla shledána žádná nesprávnost, která by mohla být hodnocena jako odnětí možnosti jednat před soudem. To se v plném rozsahu vztahuje i na nemocí omlouvanou nepřítomnost žalovaného u jednání, protože v té souvislosti nikdy nepožádal o odročení (§101 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. tedy přípustné není a protože žalovaný netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z dalších vad vyjmenovaných v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Pokud dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí trpí vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z kontextu dovolání vyplývá, že vlastně namítá nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné právní posouzení věci, tedy důvody podřaditelné pod ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., k nímž stejně jako k eventuální jiné vadě podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., by mohl dovolací soud přihlédnout jen pokud by bylo dovolání přípustné, což v daném případě není.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm.c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není podle o. s. ř. přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2001
JUDr. Juraj M a l i k , v. r.
předseda senátu