ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1665.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1665/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr Františka Duchoně a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Města O., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P., v.o.s., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12C 223/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. dubna 2000, č.j. 18 Co 758/99-164, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. dubna 2000, č.j.18 Co 758/99-164 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 30. září 1999, č.j. 12 C 223/96-141, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání rozsudku na určení, že je od 24.5.1991 vlastníkem pozemkové parcely č. 2728 o výměře 23.042 metrů čtverečních, zapsané na listu vlastnictví č. 2388 pro katastrální území O., obec O., u Katastrálního úřadu v K. Vyšel ze zjištění, že hospodářskou smlouvou č. 109/HJ/IP/40/87 ze dne 26.1.1987 o převodu správy národního majetku, byla uvedená parcela převedena Technickou službou města O. na Z. p., n.p., tedy na právního předchůdce žalovaného. Uzavřel, že i když tato smlouva v rozporu s ustanovením §347 odst. 1 tehdy platného hospodářského zákoníku neobsahovala určení dne převodu, nečiní tento nedostatek zmíněnou smlouvu neplatnou. Ustanovení §16 vyhlášky č. 90/1984 Sb.o správě národního majetku totiž stanovilo, že převody správy národního majetku mimo obvyklé hospodaření se provádí k prvému dni následujícího měsíce a převody správy větších hospodářských celků k prvému dni následujícího roku. Pokud byla uvedená smlouva uzavřena v lednu 1987, k převodu došlo k 1. únoru 1987. K účinnosti zmíněné hospodářské smlouvy nebylo třeba schválení nadřízených orgánů obou účastníků této smlouvy, neboť se nejednalo o převod převyšující částku 2.000.000,- Kčs (tehdejší měny). Soud prvního stupně uznal zmíněnou hospodářskou smlouvu za platnou s tím, že žalobce se nemůže domáhat určení, že je vlastníkem uvedené parcely, protože nepřešla do jeho vlastnictví dle ustanovení §3 odst.1 zák. č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen zákon).
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. dubna 2000, č.j. 18 Co 758/99-164, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že citovaná hospodářská smlouva je neplatná, protože v ní chybí určení dne převodu správy národního majetku, což bylo podstatnou náležitostí hospodářské smlouvy dle ustanovení §347 tehdy platného hospodářského zákoníku. Sporná parcela přesto nemohla přejít do vlastnictví žalobce, protože nebyla splněna podmínka uvedená v ustanovení §3 odst. 1 písm. c/ zákona. V důsledku neplatnosti zmíněné hospodářské smlouvy byla sporná parcela stále ve vlastnictví České republiky i ke dni účinnosti zákona. Právo hospodaření s touto parcelou totiž fakticky vykonával právní předchůdce žalovaného, t.j. Z. p., n.p. Proto se právo hospodaření Technické služby města O. k této parcele obnovit nemohlo. Žalovaný se stal vlastníkem sporné parcely na základě veřejné dražby dle zák. č. 92/1991 Sb. a na tento způsob získávání vlastnictví je třeba pohlížet jako na smlouvu. V zájmu zachování právní jistoty ve vlastnických vztazích je podle názoru odvolacího soudu třeba podpůrně použít i ustanovení §446 obchodního zákoníku. Návrh žalobce na připuštění dovolání proti svému rozsudku odvolací soud zamítl s odůvodněním, že žalobcem vymezenou otázku zásadního právního významu, t.j. platnost zmíněné hospodářské smlouvy, posoudil odvolací soud shodně s názorem žalobce.
Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 9.5.2000, napadl žalobce (dále jen dovolatel) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., protože předchozí vyhovující rozsudek soudu prvního stupně byl usnesením odvolacího soudu zrušen a soud prvního stupně rozhodl znova jinak poté, co byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Dále odkázal na ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., protože odvolací soud jeho návrhu na připuštění dovolání nevyhověl a podle dovolatele se jedná o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Dovolání podal z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Právní závěry odvolacího soudu považuje za nesprávné, protože znamenají porušení článků 11 odst. 4 a 136 odst. 1 Listiny základních práv a svobod s tím, že právo na ochranu práv zaručených listinou náleží i osobám právnickým, včetně obcí. Navrhl zrušení napadeného rozsudku. Podle názoru dovolatele pokud byla zmíněná hospodářská smlouva neplatná, došlo k obnovení práva hospodaření k uvedené parcele Technické službě města O. V této souvislosti poukázal na ustanovení §64 a 130 zákona č. 109/1964 Sb. (hospodářský zákoník). Právo hospodaření buď existuje nebo neexistuje, a pokud toto právo vzniklo, nepromlčuje se a trvá do doby, než zákonem předepsaným způsobem zanikne. Na existenci tohoto práva nemá vliv, zda a kdo s věcí fakticky hospodaří, a z právní úpravy tehdy platné nevyplývala žádná možnost vydržení tohoto práva. Vzhledem ke skutečnosti, že Technická služba města O. měla ke sporné parcele právo hospodaření ke dni uzavření sporné hospodářské smlouvy, pak v důsledku neplatnosti této hospodářské smlouvy toto její právo nedoznalo žádných změn, zůstalo jí a trvalo až k datu 24.5.1991. Poté sporná parcela přešla do vlastnictví dovolatele dle ustanovení §3 odst. 1 zákona.
K podpůrné aplikaci ustanovení §446 obch. zák. ze strany odvolacího soudu odkázal dovolatel na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.1999 č.j. 32 Cdo 1201/98, podle kterého převod nemovitostí od nevlastníka není pojmově možný.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností, tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., ve lhůtě, určené ustanovením §240 o.s.ř., a splňuje formální i obsahové znaky dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud zabýval přípustností dovolání, neboť dle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Pokud jde o přípustnost dovolání, dovolatel odkázal na ustanovení §238 odst.1 písm. b/ o.s.ř., podle kterého dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tento důvod přípustnosti dovolání není v dané věci naplněn. Předpokladem přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení je skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl svým pozdějším rozsudkem jinak jedině proto, že byl striktně vázán právním názorem odvolacího soudu, který mu neponechal žádnou možnost věc právně posoudit odchylně. Tak tomu ve zkoumaném případě nebylo. Odvolací soud (Krajský soud v Plzni) ve svém zrušovacím usnesení ze dne 25.6.1997, č.j. 10 Co 919/96-33, konstatoval, že z dosud provedených důkazů nelze provést jednoznačný závěr, zda předmětná hospodářská smlouva je platná či nikoli a uložil soudu prvního stupně provést další, v usnesení uvedené důkazy, na základě nichž by bylo možno platnost zmíněné hospodářské smlouvy objektivně posoudit. Pro případ, že by soud prvního stupně dovodil, že zmíněná hospodářská smlouva je neplatná, uložil mu odvolací soud doplnit řízení o důkazy prokazující, že jsou splněny podmínky ustanovení §3 odst. 1 zákona. Dále mu uložil posoudit otázku platnosti dražby, na základě které zmíněnou parcelu žalovaný získal. Znamená to, že odvolací soud dal soudu prvního stupně pouze pokyn, jak dál postupovat, a v právním posouzení věci jej svým zrušovacím usnesením nesvázal.
Dovolatel dále odůvodnil přípustnost svého dovolání odkazem na ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení , kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soud má po právní stránce zásadní význam.
Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 5.4.2000 vyplývá, že základní podmínka pro přípustnost dovolání dle shora citovaného ustanovení, t.j. návrh dovolatele na připuštění dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, byla splněna. Dovolatel totiž navrhl připuštění dovolání k posouzení otázky platnosti hospodářské smlouvy ze dne 26.1.1987. Odvolací soud jeho návrhu nevyhověl s odůvodněním, že platnost zmíněné hospodářské smlouvy posoudil shodně s názorem žalobce, tedy vyslovil, že tato smlouva je neplatná. Nutno ovšem podotknout, že předmětem tohoto řízení, není otázka platnosti zmíněné hospodářské smlouvy, ale určení, zda označená parcela přešla do vlastnictví dovolatele dle ustanovení §3 odst. 1 zákona. Otázka platnosti zmíněné hospodářské smlouvy byla soudy obou stupňů řešena jako otázka předběžná, od jejíhož posouzení se odvíjí řešení celého sporu. To byl také důvod, pro který dovolatel navrhl připuštění dovolání, protože otázka platnosti zmíněné hospodářské smlouvy a právní důsledky z toho vyplývající jsou klíčem k posouzení, zda jsou splněny podmínky ustanovení §3 odst. 1 zákona pro přechod vlastnictví sporné parcely do vlastnictví dovolatele. Dovolací soud považuje napadený rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí zásadního významu po právní stránce v otázce výkladu ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu z důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., t.j. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. O nesprávné právní posouzení věci se jedná zpravidla tehdy, pokud soud při právním posouzení věci použil jiný právní předpis, než správně měl použít, nebo sice věc použil správný právní předpis, který ovšem nesprávně vyložil. V přezkoumávané věci je tedy nezbytné posoudit, zda je zmíněná hospodářská smlouva platná či nikoli, dále jaké jsou právní důsledky neplatnosti zmíněné hospodářské smlouvy a zda jsou splněny podmínky zákona pro přechod sporné parcely do vlastnictví dovolatele.
Hospodářská smlouva č. 109/HJ/IP/40/87 ze dne 26.1.1987 o převodu správy národního majetku mezi Technickou službou města O. a Z. p., n.p., byla uzavřena, za účinnosti hospodářského zákoníku. Musela tedy vyhovovat ustanovení §347 odst. 1 zmíněného zákoníku, podle kterého hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku mimo obvyklé hospodaření musí obsahovat určení převáděného majetku, určení dne převodu správy národního majetku, a je-li převod úplatný, též výši úplaty.
Zmíněná hospodářská smlouva, vyhotovená na tehdy užívaném tiskopisu SEVT 020070(87), však určení dne převodu správy postrádá. Nutno tedy uzavřít, ve shodě se závěrem odvolacího soudu, že uvedená hospodářská smlouva je neplatná. Je-li zmíněná hospodářská smlouva neplatná, znamená to, že právo hospodaření Technické služby města O. k označené parcele nemohlo uzavřením této neplatné hospodářské smlouvy zaniknout.
Uvedená hospodářská smlouva byla uzavřena mezi zmíněnými subjekty za účelem investiční výstavby - konkrétně stavby hotelové ubytovny n.p. Z. p., která měla být umístěna (a také je) na části pozemkové parcely č. 2728 v katastrálním území O. Výstavba ubytovny byla provedena na základě stavebního povolení, vydaného Městským národním výborem - odborem výstavby, územního plánování a architektury O. dne 2. července 1986, pod č.j. výst. 356/86. V tomto stavebním povolení byla stanovena řada podmínek, z nichž pod bodem 14 je uvedeno, že „do doby ukončení stavby (do kolaudace) bude investorem zabezpečeno provedení geometrických oddělovacích plánků na dotčené pozemkové parcely Střediskem geodézie K. a investorem řádně převzata zastavěná část těchto pozemků do vlastnictví\". Pod bodem 16 je pak stanoveno, že po ukončení stavby budou všechny použité plochy uvedeny do původního stavu, včetně ohumusování a osetí travou. Tyto plochy budou písemně předány zpět Technické službě města O.
Po dokončení stavby bylo trvalé užívání zmíněné hotelové ubytovny povoleno kolaudačním rozhodnutím stejného orgánu jako shora, č.j. výst. 973/88 ze dne 12. prosince 1988. V podmínkách pro užívání stavby je pod bodem č. 4 stanoveno, že terénní a sadové úpravy budou dokončeny nejpozději do 30.4.1989 a předány do správy TSM O. s tím, že písemný doklad investor předloží odboru VÚPA MěstNV O. do uvedeného termínu. Pod bodem 5 je pak investorovi uloženo zajistit řádné dokončení geometrického zaměření provedené stavby a převedení správy pozemku hospodářskou smlouvou.
Je nesporné, že Technická služba města O. měla k označené parcele právo hospodaření ke dni uzavření uvedené hospodářské smlouvy. V důsledku neplatnosti hospodářské smlouvy toto její právo nedoznalo žádných změn, trvalo a zůstalo uvedené organizaci až k datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, t.j. ku dni 24.5.1991. Poté sporná parcela přešla do vlastnictví dovolatele podle §3 odst. 1 uvedeného zákona. Podle tohoto ustanovení do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí obytné domy a pozemky, tvořící s nimi jeden funkční celek, jestliže splňují tyto podmínky: a/ jsou v jejich katastrálních územích; b/ jsou ve vlastnictví České republiky; c/ právo hospodaření k nim náleží organizacím, u nichž na okresní úřady, obce a v hlavním městě Praze též na městské části přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace; d/ nepřecházejí do vlastnictví obcí podle §2.
Technická služba města O. byla takovou organizací, na kterou odkazuje shora uvedené ustanovení zákona, označenou parcelu získala rozhodnutím o přídělu Odboru vodního hospodářství a pro věci zemědělství a lesnictví ONV K. ze dne 22.11.1973, č.j. zem./1971/165. Ke dni účinnosti zákona Technická služba města O. existovala a jak shora vyloženo, náleželo jí právo hospodaření k uvedené parcele. Z dikce ustanovení §3 odst. 1 písm. c/ zákona vyplývá, že postačuje existence práva hospodaření, t.j. že právo náleží. Ve vztahu k podmínce zakotvené v ustanovení §3 odst. 1 písm. c/ zákona je nerozhodné, kdo právo hospodaření fakticky vykonává, ale je rozhodné, komu toto právo svědčí. Na splnění uvedené podmínky zákona nic nemění skutečnost, že toto právo technická služba města O. fakticky nevykonávala, resp. vykonávat nemohla. Nelze totiž k její tíži přičítat události, na které neměla vliv, t.j. zejména nesplnění závazků tehdejšího investora n. p. Z. p., vyplývající ze stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí, jejichž podstatou bylo vrácení sporné parcely Technické službě města O., po oddělení části zastavěné hotelovou ubytovnou. Pokud by uvedené podmínky byly splněny, ke vzniku tohoto sporu by nedošlo a sporná parcela by nebyla zahrnuta do majetku, privatizovaného žalovaným na základě veřejné dražby ze dne 19.9.1992 podle zákona č. 92/1991 Sb.
Jak vyplývá se shora uvedeného výkladu dovolací soud nepovažuje rozsudek odvolacího soudu za správný, proto jej zrušil podle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 o.s.ř.). V něm bude odvolací soud postupovat v souladu s ustanovením §243d odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu