Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2001, sp. zn. 30 Cdo 1801/2001 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1801.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1801.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1801/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Duchoně ve věci žalobkyně Ing. G. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. P. P., o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp.zn. 13 C 80/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského sodu v Plzni ze dne 11. června 2001, č.j. 15 Co 285/2001-104, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. března 2001, č.j. 13 C 80/2000-86, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému platit na její výživu ode dne 28. 4. 2000 částku 3.500,- Kč měsíčně a od 5. 7. 2000 částku 5.700,- Kč měsíčně a žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému na nákladech řízení 100,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a zároveň uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 144,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V dovolání, jež označuje za podané „ve shodě s ust. §236/1, 237/1b/ a 240/1 o. s. ř.,“ žalobkyně popírá správnost závěru odvolacího soudu, že plnění vyživovací povinnosti žalovaným by odporovalo dobrým mravům. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření namítá, že ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. nejsou splněny podmínky pro podání dovolání. Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dospěl k závěru, že včas podané dovolání (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu upravuje občanský soudní řád v §237 o. s. ř. Dovolání směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu o výživném mezi manžely, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho předchozí rozhodnutí zrušil. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., na nějž poukazuje žalobkyně. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Nic z uvedeného se však podle odst. 2 písm. b/ cit. ustanovení nevztahuje na věci upravené zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího pozdější jinak rozhodnutý rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky upravující výživné mezi manžely (§91 zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu §237 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soudy obou stupňů rozhodovaly, dovolání ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. není přípustné. Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů není dovolání přípustné, dovolací soud je odmítl, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§243b odst. 5, 6, část věty za středníkem, §218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení jeho náklady nevznikly (§146 odst. 3, §243c odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o. s. ř. V Brně dne 19. prosince 2001 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2001
Spisová značka:30 Cdo 1801/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1801.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§243b předpisu č. 99/1963Sb.
§218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18