ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1884.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1884/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci péče o nezletilého K. Č., zastoupeného opatrovníkem Okresním úřadem v Ú., syna J. K., zastoupeného Mgr. D. N. a L. K., zastoupené advokátkou, o zákazu styku s nezletilým, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.zn. P 356/96, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. září 2000, č.j. 19 Co 218/2000-250, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. září 2000, č.j. 19 Co 218/2000-250, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15.2.2000, č.j. P 356/96-213, ve výroku, jímž se zakázal styk otce s nezletilým K. Č. (čímž změnil rozsudek tohoto soudu ze dne 31.7.1996, č.j. Nc 147/96-11), změněn ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti otce nahradit státu náklady v částce 7.490,50 Kč dokazování tak, že nepřiznal státu právo na náhradu těchto nákladů.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud (k odvolání otce, namítajícího, že znalci sice tvrdili, že u nezletilého K. zjistili hyperkinetický syndrom, označujíce ho za závažné psychické onemocnění, ač nepoužili žádné odborné metody a testy, jímž by mohl být tento syndrom zjištěn. Pokud znalci doporučili zákaz styku s nezletilým na 1 rok až rok a půl, tato doba již uplyne za 2 měsíce; pokud vyhledal syna několikrát ve škole, nikdy s ním nemluvil o důvodech, proč s ním není a důvodem setkání bylo vždy pouze předání dárků nezletilému) dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl v souladu se zjištěným skutkovým stavem, když provedené důkazy řádně zhodnotil i správně posoudil, proto zcela i odkázal na jeho správné odůvodnění rozsudku. Dále odvolací soud poukázal na to, že před soudem prvního stupně byl vypracován znalecký posudek znalců PhDr. I. Ch., MUDr. J. Ř. a MUDr. J. Š. a ze závěrů posudků vyplývá jejich doporučení, aby styk otce s nezletilým byl přerušen alespoň na období 12 až 18 měsíců, protože vyžaduje vzhledem ke psychickému onemocnění nezletilého období klidu a stability výchovného prostředí. Po uplynutí delší doby (víc než 18 měsíců), protože zájem otce o podíl na výchově stále trvá, bylo by proto za předpokladu dodržení znalci navrženého ochranného režimu po dobu 12 až 18 měsíců uvažovat o obnovení styku otce s nezletilým K. Ze zprávy opatrovníka i z odvolání otce však bylo zjištěno, že otec nerespektoval stanovené doporučení uvedené znalci, ani soudní rozhodnutí ( předběžné opatření) a styk otce tedy nebyl přerušen. I když se nejednalo o plnohodnotný styk, pouze o krátké návštěvy nezletilého ve škole, nebyl tedy vytvořen potřebný klidový režim a navíc podle vyjádření opatrovníka se chování otce nezměnilo, spíše od vydání rozsudku soudu prvního stupně se zhoršuje; neshledal proto odvolací soud žádné důvody, pro které by rozhodnutí ve věci samé mělo být změněno nebo zrušeno a věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Změnil jej ve výroku o povinnosti otce zaplatit státu náklady řízení ve výši 7.490,50 Kč, když bylo zjištěno, že je nezaměstnaný a od 1.12.1999 pobírá hmotné zabezpečení ve výši 3.328,-Kč po dobu 3 měsíců a po stejnou dobu 2.663,-Kč měsíčně; byly proto u něho předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Proti uvedenému rozsudku podal otec dovolání, na základě ustanovení §241 odst.3 písm.b), c) a d) o. s. ř. Navrhoval napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že pokud soudy své rozhodnutí postavily na znaleckém posudku znalců vypracovaném dne 18.2.1999, vyšetření bylo provedeno 22.12.1998 v ambulanci psychologie a psychiatrie Ž. polikliniky v Č., proti němuž vznesl námitky podjatosti a to také i ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Žádal revizní soudně znalecký posudek a jeho návrhu nebylo vyhověno ani soudem prvního stupně ani odvolacím soudem. Vytýkal, že znalecký posudek by neměl být starší jednoho roku, neboť u nezletilého čas plyne intenzivněji, a k podstatným změnám může dojít již i za čtyři měsíce. Uváděl, že se nikdy vůči synovi nedopustil sebemenšího provinění; znalci však nevzali v úvahu, že nezletilý byl očitým svědkem, jak jeho otec byl do krve zbit manželem matky, přičemž na násilí se podílela i jeho matka. Nikdy se však neprokázalo, že by popouzel nezletilého proti stávajícímu manželu matky.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č.30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou-účastníkem řízení (§240 odst.1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem, a splňuje i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud věc projednal bez jednání (§243a odst.1, věta první, o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst.1 o.s.ř.)
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst.1 o. s. ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně věci samé §238 odst.1 písm. a) o. s. ř., ovšem ve druhém odstavci se výslovně stanoví, že není dovolání přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině s výjimkou rozhodnutí o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu i určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení. Důvod přípustnosti tedy podle uvedeného ustanovení není dán.
Nejsou zde dány ani podmínky stanovené v §239 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání z důvodu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu nevyslovil (§239 odst.1 o.s.ř.) Otec takový návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku ani nepodal (§239 odst. 2 o.s.ř.). Třetí odstavec zmíněného ustanovení rovněž vylučuje přípustnost dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině.
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným.
Dovolatel uplatnil důvod dovolání, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( §241 odst.3 písm.b/ o.s.ř.), že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241 odst.3 písm.c/ o.s.ř. ) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst.3 písm.d/ o.s.ř.).
Dovolatel uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241 odst.3 písm.b) o. s. ř. ani nijak nespecifikoval, tedy, že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; zde je nutno podotknout, že tento dovolací důvod se týká jiných v §237 odst.1 o. s. ř. neuvedených vad, ke kterým však dovolací soud může přihlédnou pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( §242 odst.3 věta druhá o.s.ř.).
Protože tedy rozsudek odvolacího soudu není postižen vadami uvedenými v ustanovení §237 odst.1 o. s. ř. (které z obsahu spisu nevyplývají a ani dovolatelem nebyly tvrzeny), dovolací soud, aniž by se mohl zabývat důvodností dovolání, dovolání otce nezletilého odmítl, protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o. s. ř. dovolání nepřipouští ( §243b odst. 4, §218 odst.1 písm,.c/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2001
JUDr. Julie Muránská, v.r.
předsedkyně senátu