ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1935.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1935/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky Z. P., zastoupené advokátem, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 43 Ca 20/98, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2001, č.j. 2 Cao 196/2000-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatelky potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2000, č.j. 43 Ca 20/98-69, jímž bylo k opravnému prostředku navrhovatelky potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 1. 1998, č. 535 403 095, kterým byl navrhovatelce od 10. 3. 1997 odňat plný invalidní důchod podle §56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Bruntále ze dne 31. 1. 1997 není ani částečně invalidní.
V podaném dovolání navrhovatelka vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozsudek vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a zjevně v něm nesprávně posoudil předložené důkazy, jež blíže označuje, a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věta první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu obsahující řádné poučení o dovolání byl navrhovatelce doručen do vlastních rukou dne 5. června 2001, jak spolehlivě plyne z doručenky rozsudku, založené ve spise; téhož dne byl doručen též odpůrkyni. Navrhovatelka podala dovolání osobně u Nejvyššího soudu ČR v Brně dne 10. července 2001.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 5. června 2001 (§159 odst. 1 o.s.ř.) a že lhůta k dovolání uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1, 2 o.s.ř. dnem 9. července 2001 (pondělí). Dovolání navrhovatelky bylo tedy podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, a proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. - aniž bylo možno se zabývat dalšími okolnostmi - odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a České správě sociálního zabezpečení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (bod 10 části dvanácté hlavy 1 zák. č. 30/2000 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. listopadu 2001
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu