Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.02.2001, sp. zn. 30 Cdo 2137/2000 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.2137.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.2137.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2137/2000 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci nezletilých J., narozeného 18. 7. 1990, a T., narozeného 18. 8. 1993, P., zastoupených Městskou částí P. jako opatrovníkem, dětí Ing. P. P. a Ing. M. P., o výchově a výživě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 Nc 164/99, o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2000, č.j. 19 Co 35/2000-38, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. září 1999, č.j. 12 Nc 164/99-18, takto: Dovolání otce se odmítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem označeným v záhlaví schválil dohodu rodičů, kterou byly obě nezletilé děti svěřeny do výchovy matky, otec se zavázal s účinností od 1. 10. 1999 platit na výživu nezletilého J. částkou 3.000,- Kč měsíčně a nezletilého T. částku 2.000,- Kč měsíčně, když výživné za dobu od 1. 10. 1999 do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabude právní moci, se otec zavázal zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že další běžné výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem, vše k rukám matky, přičemž tato úprava výchovy a výživy nezletilých dětí se vztahuje i na dobu po rozvodu manželství rodičů. Městský soud v Praze rozsudkem označeným rovněž v záhlaví k odvolání otce rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výchově obou nezletilých potvrdil a ve výroku o výživném jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Otec v podaném dovolání proti rozsudkům soudů obou stupňů namítá, že dohodu ze dne 2. září 1999 podepsal v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, že rozsudek soudu prvního stupně neobsahuje výrok o jeho styku s nezletilými, ač v dohodě je obsažen, že soudy obou stupňů nevyvodily ve spojení s touto skutečností žádné závěry "z absence klausule o projevu vůle účastníků" dohody a že se nezabývaly jako prejudiciální otázkou neplatnosti a neúčinnosti označené dohody rodičů. Dále vytýká chybný právní názor a závěr soudů obou stupňů, vadnost obou rozhodnutí i řízení jim předcházejících pro zmatečnosti, nerespektování zájmů obou nezletilých, dále "všechny dovolací důvody, které předpisy práva pozitivního, přirozeného a mezinárodního, připouštějí", a jiné vady, např. nepřipuštění dovolání odvolacím soudem i bez návrhu, neprovedení jím navrhovaných důkazů a nedodržováním dohody matkou. Ve vyjádření k dovolání poukázala matka na nepřípustnost dovolání ve smyslu §238 odst.2 písm. b/ o.s.ř. Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutím, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o.s.ř. Z obsahu ustanovení §236 o.s.ř., jím je základním způsobem vymezen předmět dovolání, jednoznačně vyplývá, že zákon nečiní předmětem dovolání rozhodnutí soudu prvního stupně. Již proto není dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně přípustné. Pokud v řízení před soudem prvního stupně došlo k pochybení, jež představuje vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř., případně zakládá dovolací důvod přípustného dovolání ve smyslu §241 ods. 3 písm. b/ o.s.ř., aniž jej odvolací soud napravil, zruší dovolací soud nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně, platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu i pro rozhodnutí soudu prvního stupně a tomuto věc vrátí k dalšímu řízení s uvedením důvodů, pro které tak bylo rozhodnuto. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu směřuje proti pravomocnému rozsudku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zčásti potvrzen a zčásti zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z hlediska přípustnosti dovolání by mohlo přicházet v úvahu ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ či §239 ost. 1, 2 o.s.ř. Oběma těmto ustanovením je však společné to, že nepřichází v úvahu ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§238 odst. 2 písm. b/, §239 odst. 3 o.s.ř.). Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zčásti potvrzen a zčásti zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky upravující výchovu a výživu nezletilých dětí (§50 zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 1, 2 písm. b/ a §239 odst. 1, 2, 3 o.s.ř. není přípustné. Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Dovolatel je však obsahově nevytýká a ani dovolací soud neshledal, že by některý v tomto ustanovení uvedený předpoklad přípustnosti dovolání byl dán, ať už by se týkal soudu (§237 odst. 2 písm. a/, g/ o.s.ř.), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení. ( písm. e/). Žádná z dovolatelových námitek není obsahově podřaditelná pod vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Platí to i o dovolatelově námitce o neprovedení jím navrhovaných důkazů. Podle ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o.s.ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Je tudíž výlučně věcí soudu a jeho úvahy, zda a které z navrhovaných důkazů provede; neprovede-li účastníkem navrhované důkazy, nelze proto dovodit naplnění některé z vad uvedených v ustanovení§237 odst. 1 o.s.ř., a to ani písm. f/, neboť tím dovolatelova možnost jednat před soudem nebylo dotčena. Námitky dovolatele představují dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř., tedy že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci; zohlednitelné by byly a dovolací soud by se jimi mohl zabývat jen tehdy, jestliže by dovolání bylo přípustné podle ustanovení §238 či 239 o.s.ř., což jak již bylo vyloženo, splněno v daném případě není. Protože proti rozsudku soudu prvního stupně není dovolání přípustné a protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. postižen a z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutím, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání dovolatele, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení §243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. února 2001 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/13/2001
Spisová značka:30 Cdo 2137/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.2137.2000.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18