ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.2219.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2219/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Františka Duchoně ve věci péče o nezletilého L. V., nar. 14. 5. 1991, zastoupeného opatrovníkem Město B., syna J. V., zastoupené advokátem, a E. V., zastoupeného advokátkou, o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilému L., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 40 Nc 89/94, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16.12.1999, č.j. 38 Co 270/98-455, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16.12.1999, č.j. 38 Co 270/98-455, se ve výroku, jímž byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16.12.1997, č.j. 40 Nc 89/94-219, změněn ve výroku o úpravě styku otce s nezletilým L. a otci styk s nezletilým zakázán a ve výroku o povinnosti otce zaplatit České republice částku 5.625,- Kč na nákladech odvolacího řízení zrušuje a věc v tomto rozsahu se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16.12.1997, č.j. 40 Nc 89/94-219, byl nezletilý L. svěřen do výchovy matky, otci uloženo přispívat na výživu nezletilého částkou 1.000,- Kč měsíčně počínaje dnem 1.1.1998, splatnou vždy do 10. dne v měsíci předem k rukám matky, od právní moci rozsudku, upraven styk otce s nezletilým na každý pátek v roce od 15.00 hod. do 18.00 hod., dále vždy 26. prosince od 10.00 hod. do 18.00 hod. každého roku s tím, že otec nezletilého převezme a po ukončení styku opět předá matce v jejím bydlišti a že matka je povinna nezletilého ke styku včas a řádně připravit. Řízení o návrhu matky na zbavení rodičovských práv otce k nezletilému bylo zastaveno a rovněž zastaveno bylo řízení o zákaz styku otce s nezletilým. Soud prvního stupně vycházel mj. ze znaleckého posudku vypracovaného PhDr. V. M. v řízení o rozvod manželství rodičů pod sp. zn. 16 C 114/94 Městského soudu v Brně, k jehož obsahu byla znalkyně vyslechnuta jako svědkyně, s doplňujícím doporučením na úpravu styku otce s nezletilým, vždy na krátkou dobu. Vycházel ze zjištění, že nezletilý u matky prospívá a nebylo by v jeho zájmu, aby byl z tohoto prostředí, v němž je vychováván společně s mladším sourozencem vytržen. Výchovnou nezpůsobilost otce soud nezjistil; pokud byl nezletilý v jeho péči, řádně ji zajišťoval. Styk otce s nezletilým upravil s ohledem na známky psychické deprivace nezletilého v omezeném rozsahu.
O odvolání obou rodičů rozhodl Krajský soud v Brně po doplnění řízení dalšími důkazy rozsudkem ze dne 16.12.1999, č.j. 38 Co 270/98-455. Jím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výchově nezletilého, změnil ve výroku o výživném, včetně dlužného výživného a ve výroku o úpravě styku otce s nezletilým tak, že se styk otce s nezletilým L. zakazuje. Rozsudek ve vztahu ke všem jeho výrokům podrobně odůvodnil. V části odůvodnění týkajícího se zákazu styku otce s nezletilým odkázal zejména na listinné důkazy, z nich především na obsah posudku znalkyně MUDr. L. Š. a PhDr. Z. L., podaného ve věci ČVS-MVV-16/50-99 o obvinění matky pro trestný čin podle ust. §171 odst. 3 tr. zák., ze dne 3.7.1999 a vyjádření samotného nezletilého. Podle skutkových zjištění učiněných odvolacím soudem má nezletilý k otci dlouhodobě negativní vztah, již pouhá zmínka o něm vyvolává u nezletilého neurotické reakce. Vzniklá situace vyžadovala pozvolný, citlivý přístup, směřující k navození stavu důvěry nezletilého a postupné obnovení citových vazeb k otci. Razantní postup otce při vymáhání styku s nezletilým však negativní postoje nezletilého prohluboval. V součastné době by styk nezletilého s otcem ohrožoval zdravotní stav nezletilého a jeho další vývoj, neboť by jej nebylo možno uskutečnit jinak, než násilným předáním nezletilého ke styku. Dospěl proto k závěru, že podmínky pro vyslovení zákazu styku otce s nezletilým ve smyslu ust. §27 odst. 4 zák. o rodině jsou splněny; rozhodnutí je v souladu s čl. 3 odst. 1, čl. 9. odst. 3 Úmluvy o právech dítěte. Zákaz styku rodiče s nezletilým dítětem je sice významným zásahem a omezením práv rodiče, ale podle přesvědčení odvolacího soudu jej zájem nezletilého vyžaduje do doby, než dojde ke zlepšení vztahu nezletilého k otci. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku v této části vyjádřil názor, že bude záležet především na zlepšení výchovného přístupu matky tak, aby za spolupráce s psychologem soustavně vedla nezletilého ke správnému vztahu k otci, překonala svoji osobní averzi k němu a vytvářela u nezletilého o otci příznivý obraz, když prostor pro aktivitu otce v tomto směru je s ohledem na vyslovený zákaz styku s nezletilým značně omezen.
Dovolání otce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně o úpravě styku otce s nezletilým a otci styk s nezletilým L. zakázán. Vytýká, že odvolací soud toto rozhodnutí učinil s odkazem na obsah posudku MUDr. Š. a PhDr. L. ze dne 3.7.1999 jako listinného důkazu, který byl podán v rámci trestního řízení vedeného proti matce pro maření výkonu úředního rozhodnutí, s cílem objasnit vztah nezletilého k otci. Jmenované znalkyně učinily závěry ve věci na základě obsahu trestního spisu, dřívějších posudků (předložených matkou), zpráv podaných Dr. T., vyšetření matky a nezletilého L. Bez vyšetření otce však chyběly informace významné pro spolehlivé závěry ve věci. Znalkyně nebyly v tomto řízení vyslechnuty a otci nebylo umožněno položit znalkyním otázky a vyjádřit se k jejich závěrům. Pokud by znalecký posudek byl náležitě posouzen, vyšly by podle přesvědčení otce najevo nedostatky, zejména neúplnost vyšetření matky, přesun od pozitivního hodnocení otce a negativního hodnocení chování matky k opaku, nedostatek pozornosti vývoji vztahu nezletilého k rodičům a vysvětlení výrazné změny v chování nezletilého po předání do péče matky, vztahu zdravotních potíží nezletilého k chování otce, ač s ním nezletilý není více než 3,5 roku v přímém styku, a další. Otec zpochybňuje možnost zdravého psychického vývoje nezletilého u matky a tím i reálnost závěru, že styk otce s nezletilým bude možný, až se zdravotní stav nezletilého zlepší dlouhodobým pobytem v klidném prostředí u matky. V přípise ze dne 5.3.1999, adresovaném odvolacímu soudu, vysvětlil důvody, pro které se nezúčastní znaleckého vyšetření a protestoval proti podání posudku znalkyní PhDr. S. N. Znalkyně předala soudu znalecký posudek neúplný, čehož si byl soud vědom, přesto neustanovil nového znalce k podání úplného znaleckého posudku. Vytýkané okolnosti otec hodnotil jako nedostatky v souhrnu jako vadu řízení ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., pro níž mu jako účastníku řízení byla odňata možnost jednat před soudem. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil.
Podle názoru matky odvolací soud ve věci rozhodl po řádně provedeném řízení, na podkladě správných skutkových zjištění a dospěl k zákonu odpovídajícím závěrům. Odvolací soud použil lékařské posudky pouze jako listinný důkaz, ke zpracování znaleckého posudku ustanovil znalkyni, k níž se však otec posléze odmítl dostavit a podrobit se psychologickým testům. Ze všech důkazů, které měl odvolací soud k dispozici, vyplynula dominantní snaha otce o naplnění jeho rodičovských práv, chybí však snaha obětovat se pro své dítě. Otci byla zachována možnost navrhovat důkazy a činit další procesní návrhy, jejichž připuštění a posouzení zcela odvisí na uvážení soudu. Matka považuje dovoláním napadený rozsudečný výrok za správný, odpovídající zájmu nezletilého. Zpochybnila, že by řízení trpělo vadou ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zák.č. 99/1963 Sb.), podle nějž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Podle obsahu spisu bylo dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno včas, splňuje po formální i obsahové stránce náležitosti stanovené v §241 odst. 1, 2 o.s.ř. a je způsobilé dalšího posouzení dovolacím soudem.
Dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
V posuzované věci směřuje dovolání otce proti rozsudečnému výroku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o styku otce s nezletilým tak, že tento styk byl otci zakázán. Podle formy rozhodnutí a výsledku odvolacího řízení vyjádřeného rozsudečným výrokem ve věci samé (rozsudek odvolacího soudu měnící výrok rozsudku soudu prvního stupně) by bylo možno uvažovat o přípustnosti dovolání ve smyslu ust. §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., závěru o přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení však brání povaha věci, o níž odvolací soud rozhodl. Podle odst. 2 cit. zákonného ustanovení není dovolání přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení. O dva naposledy uvedené případy se zjevně nejedná a rovněž se nejedná ani o případ omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti či pozastavení jejího výkonu. Zákon o rodině vymezuje pojem rodičovské zodpovědnosti v ust. §31 odst. 1 jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zastupování dítěte a správu jeho jmění; nezahrnuje však omezení nebo zákaz styku rodiče s dítětem ve smyslu ust. §27 odst. 3 zákona o rodině. Opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech, kdy rodiče spolu nežijí (§50 zákona), kdy se nedohodli o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti (§49 zákona) nebo v případě rozvodu manželství rodičů (§25, §26 zákona), ve svých důsledcích zpravidla vždy představují určité faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti; nejde však o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu ust. §44 odst. 2, 3 zákona o rodině, jak byla výše vymezena. Závěr o přípustnosti dovolání podle ust. §238 odst. 1 o.s.ř. proto nelze učinit (§238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu rozhodnutí, jeho výsledek, povahu předmětu řízení, tedy i proti rozhodnutím ve věcech upravených zákonem o rodině, s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, je dovolání přípustné, je-li naplněn některý z předpokladů ust. §237 odst. 1 o.s.ř., k nimž je dovolací soud povinen vždy přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Vady uvedené v ust. §237 odst. 1 písm. a/-e/, g/ o.s.ř. otec v dovolání neuplatnil a ani dovolací soud neshledal, že by řízení bylo některou z takových vad postiženo. V dovolání však otec výslovně zmínil, že v průběhu řízení mu byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, což odpovídá vadě ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Podle ustálené judikatury se odnětím možnosti jednat před soudem rozumí postup, jímž byla účastníku řízení znemožněna realizace procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu podle tohoto ustanovení se jedná tehdy, jestliže šlo o nesprávný postup soudu z hlediska zákona nebo dalších obecně závazných právních předpisů a takový postup se projevil v průběhu řízení, nikoli také při rozhodování a nebyl následně napraven.
Soud závěrem řízení zahájeného návrhem podle ust. §80 o.s.ř. nebo způsobem odpovídajícím ust. §81 o.s.ř. rozhodne ve věci samé o existenci či neexistenci určitých hmotněprávních vztahů nebo jiných vztahů stanovených zákonem nebo vysloví konkrétní oprávnění a povinnosti účastníků. Ve smyslu ust. §153 odst. 1 o.s.ř. rozhoduje o věci samé na základě zjištěného skutkového stavu. Těžiště zjišťování tohoto stavu spočívá v dokazování, jehož předmětem jsou zpravidla tvrzení o skutečnostech pro rozhodnutí právně významných, která zůstala pochybná. K prokázání svých tvrzení jsou účastní-ci povinni označit soudu důkazy. Povinnost dokazování stíhá jak účastníky sporného řízení, tj. řízení zahájeného návrhem ve smyslu ust. §80 o.s.ř., tak účastníky nesporného řízení, tj. ve věcech, v nichž lze řízení zahájit i bez návrhu (§81 o.s.ř.), k nimž se řadí i řízení ve věci péče o nezletilé. Na rozdíl od sporného řízení, ovládaného zásadou projednací, je soud v nesporném řízení ve smyslu zásady vyšetřovací povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než účastníci navrhli (§120 odst. 2 o.s.ř.). Jak povinnost tvrzení (§79 odst. 1, §101 odst. 1 o.s.ř.), tak povinnost důkazní (§120 odst. 1 o.s.ř.) mají povahu procesních povinností, o kterých je soud, ukazuje-li se toho potřeba, povinen účastníky poučit (§5 o.s.ř.). Ust. §120 odst. 1 o.s.ř., upravující právo soudu rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede, ve spojení s ust. §132 o.s.ř. o zásadách hodnocení důkazů vybavuje soud při zjišťování skutkového stavu významnými oprávněními, která jej však nezprošťují povinnosti dbát na zachování zásady ust. §18 o.s.ř. zajišťující účastníkům občanskoprávního řízení rovné postavení a stejné možnosti k uplatnění jejich práv.
K posouzení otázek souvisejících s výchovou nezletilého a s výchovnými předpoklady rodičů, vyžadujících odborné znalosti, odvolací soud usnesením ze dne 4.1.1999 nařídil důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví - dětské psychologie. Znalkyní ustanovil PhDr. S. N., jíž určil obsah znaleckého zadání; účastníci byli poučeni o povinnosti součinnosti se znalkyní i o možnosti námitek proti její osobě jako znalkyně ve věci.
Podle obsahu spisu zaslala znalkyně soudu výsledek šetření ze dne 9.3.1999 ve vztahu k matce a nezletilému s tím, že otec odmítl její vyšetření prostřednictvím psychologických testů a na tom setrval přesto, že jej znalkyně opakovaně pozvala k vyšetření a vysvětlila vyšetřovací metody. Závěry znalkyně tak zůstaly bez možnosti posouzení osobnosti otce, podle znalkyně jsou neúplné, na úrovni pravděpodobnosti. Soudní spis obsahuje přípis otce ze dne 5.3.1999, jímž odvolacímu soudu sdělil, že nemá důvěru v objektivitu posudku, který byl částečně zpracován, uvedl důvody toho a učinil návrh na ustanovení nového znalce. Při odvolacím jednání dne 17.6.1999 doplnil, že byl svědkem, že v průběhu testování se matka na chodbě radila s p. K., matčiným druhem, což nepovažuje za korektní. Tuto námitku znalkyně přímo nepotvrdila, připustila však, že „.....nějaký pohyb tam byl ....\".
Ustanovení §101 odst. 2 o.s.ř. opravňuje soud, aby pokračoval v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Za takovou nečinnost však bez dalšího nelze považovat stav, kdy otec uvedl soudu důvody, pro které se vyšetření ustanoveným znalcem nepodrobí, vyznívající v závěr o pochybnosti o objektivitě vyšetření provedeného znalkyní a posudku a návrh, aby k podání znaleckého posudku byl ustanoven jiný znalec. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§125, §127 o.s.ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o.s.ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad ust. §132 o.s.ř.; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatnímu provedenými důkazy. Právo účastníka vznést námitky proti osobě znalce, který soudu sděluje subjektivní výsledek svého posouzení, nelze z hlediska jejich uplatnění zredukovat na dobu lhůty stanovené soudem k podání případných námitek; je mu zachováno v průběhu celého řízení (§17 odst. 1, §15 odst. 2 o.s.ř., §11 zák. č. 36/1967 Sb.).
Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, tedy ani usnesením ve vztahu k provedení důkazů, sice soud není vázán (§170 odst. 2 o.s.ř.), je však povinen při určení postupu řízení podle svého uvážení zajistit účastníkům k uplatnění jejich práv stejné možnosti (§18 o.s.ř.), k čemuž směřuje i plnění poučovací povinnosti soudu o procesních právech a povinnostech účastníků řízení ve smyslu ust. §5 o.s.ř.
Tuto povinnost odvolací soud ve vztahu k otci nesplnil.
Sdělení znalkyně o nedostatku součinnosti otce při vyšetření potřebném pro znalecké posouzení, rovněž tak i sdělení otce, pro které okolnosti se vyšetření znalkyní nepodrobí a jeho návrh na ustanovení nového znalce, ponechal bez vážnějšího povšimnutí, jež by se jinak muselo promítnout do odpovídajícího opatření soudu. Snaha znalkyně přesvědčit otce o potřebě jeho aktivní účasti při odborném vyšetření, vztahujícím se k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - psychologie, nemůže činnost soudu, zejména ve vztahu k ust. §5 o.s.ř. nahradit. Přesto, že obsah sdělení otce byl způsobilý závěru, že otec jím míní vyjádřit pochybnost o nepodjatosti znalkyně se zřetelem k průběhu vyšetření matky (§41 odst. 2 o.s.ř.), odvolací soud se jím z hlediska námitky podle ust. §14 odst. 1, §17 odst. 1 o.s.ř. nezabýval. Měl-li pochybnosti o obsahu a účelu tohoto sdělení či je jako podání učiněné vůči soudu shledal nesprávným nebo neúplným, byl povinen postupovat podle ust. §43 odst. 1 o.s.ř. a v jeho smyslu poskytnout otci poučení. I jinak však odvolací soud opomenul v konkrétní situaci otce poučit o jeho povinnosti aktivní účasti při vyšetření znalkyní a to i s ohledem na možné důsledky pro zjištění skutkového stavu, rovněž o jeho důkazní povinnosti ke skutečnostem jím tvrzeným za stavu, kdy ve spise založené listiny a to posudky ať podané v souvislosti s trestním řízením vedeném proti matce pro maření výkonu úředního rozhodnutí nebo z podnětu matky neobsahují vyšetření a rozbor ve vztahu k otci, který je delší dobu bez možnosti styku s nezletilým.
Odvolací soud zatížil řízení vadou ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť nesprávným postupem v řízení odňal otci jako účastníku možnost realizovat procesní práva zajišťovaná občanským soudním řádem.
Protože řízení trpí vadou uvedenou v ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., pro níž je dovolání nejen přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), ale i důvodné (§241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.), dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl změněn rozsudek prvního stupně o úpravě styku otce s nezletilým a ten otci zakázán, i ve výroku o náhradě nákladů řízení, které platil stát (§243b odst. 1, věta za středníkem, §243d odst. 1 o.s.ř.).
S ohledem na důvod, pro který dovolací soud v napadeném výroku zrušil rozsudek odvolacího soudu se dovolací soud již nezabýval oprávněností odkazu otce na ust. §238 odst. 1 písm. a/, §238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. jako dovolacími důvody; tato ustanovení upravují přípustnost dovolání proti rozsudkům odvolacího soudu.
Podle ust. §243d odst. 1 o.s.ř. se věcí bude dále zabývat odvolací soud, vázán právním názorem dovolacího soudu. V novém rozhodnutí o věci rozhodne i o náhradě nákladů řízení státu, které platil (§148 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. dubna 2001
JUDr. Karel Podolka předseda senátu