ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.231.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 231/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci péče o nezletilou M. D., nar. 6.9.1986, zastoupenou Městskou částí P., jako opatrovníkem, dceru matky I. D. a otce G. D., bytem na stejné adrese, o úpravu výchovy a výživy nezletilé před i po rozvodu manželství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. Nc 8/99, o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2000, č.j. 20 Co 218/2000-118, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1, rozsudkem ze dne 17.2.2000, č.j. Nc 8/99- 97, svěřil nezletilou M. do péče otce, matce uložil přispívat na její výživu částkou 1.500,- Kč měsíčně k rukám otce s účinností od 1.6.1999. Dále vyčíslil dlužné výživné matky a rozhodl o způsobu, jakým jej matka uhradí. Upravil rovněž rozsah styku matky s nezletilou s tím, že uvedená úprava poměrů na dobu po rozvodu nabude účinnosti právní mocí rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Dále rozhodl o povinnosti obou rodičů zaplatit státu znalečné.
K odvolání matky Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. září 2000, č.j. 20 Co 218/2000-118, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výchově nezletilé, o vyživovací povinnosti matky a o úpravě styku nezletilé s matkou. Změnil výrok o výši dlužného výživného matky a o povinnosti obou rodičů zaplatit státu znalečné.
Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 4.10.2000, napadla matka (dále jen dovolatelka) dovoláním z důvodů dle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/, c/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). V dovolání zdůraznila, že se o dceru starala a stále stará, vylíčila své výhrady ke způsobu života otce, který tak podle jejího přesvědčení ohrožuje mravní vývoj nezletilé. Soudům obou stupňů vytkla, že nevyslechly nezletilou dceru účastníků, odvolacímu soudu vytýká, že jí neumožnil ve věci se vyjádřit, bylo jí znemožněno klást znalcům otázky a žádat vysvětlení k jejich závěrům, podle ní chybným. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Otec ve svém vyjádření označil dovolání za neopodstatněné a podrobně vylíčil své důvody.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou - účastnicí řízení, řádně zastoupenou v dovolacím řízení advokátkou dle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a splňuje v podstatě formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
V dané věci se jedná o rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně ve věci samé. Změna ve výši dlužného výživného je dána pouze skutečností, že odvolací soud rozhodoval o několik měsíců později než soud prvního stupně a změna výroku o povinnosti účastníků zaplatit státu zálohované znalečné se týká pouze výroku vedlejšího. Přípustnost dovolání je totiž dána jen v případě rozdílnosti rozsudku odvolacího soudu od rozsudku soudu prvního stupně, což v této věci, jak vysvětleno shora, není. Navíc ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. vylučuje přípustnost dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině s výjimkou rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolatelkou tvrzené vady dle ustanovení §241 odst.3 písm. a/, t.j. vady dle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., z obsahu spisu nevyplývají. I když to dovolatelka výslovně neuvedla, z obsahu jejího dovolání vyplývá, že měla na mysli dovolací důvod (a zároveň důvod přípustnosti dovolání) dle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., t.j. že jí jako účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem bylo zjištěno, že dovolatelce byla dána možnost se vyjádřit, ovšem její návrhy na doplnění dokazování v jí naznačeném směru odvolací soud zamítl. Postup odvolacího soudu byl v souladu s ustanovením §120 odst. 1 věty druhé o.s.ř., podle kterého soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Ze skutečnosti, že odvolací soud neprovedl dovolatelkou navržené důkazy, nelze dovodit, že by tím dovolatelce odňal možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
K dovolatelkou namítané vadě dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., t.j. že rozhodnutí vychází ze skutkového stavu, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, by dovolací soud mohl přihlédnout (pokud by z obsahu spisu vyplynula) pouze tehdy, pokud by bylo dovolání přípustné. Tato podmínka v dané věci splněna není.
Z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení bylo postiženo některou z dalších vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ke kterým dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti dle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným.. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).
Na základě shora uvedených skutečností dovolací soud dovolání odmítl dle ustanovení §243b odst. 4 s přihlédnutím k ustanovení §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné, aniž se mohl zabývat jeho důvodností.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. února 2001
JUDr. František D u c h o ň , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová