ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.233.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 233/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele V. K. proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o zvýšení důchodu pro bezmocnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Ca 169/99, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. září 2000, č.j. 1 Cao 129/2000-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil k odvolání navrhovatele rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2000, č.j. 30 Ca 169/99-38, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10.5.1999, č. 350 512 033, kterým přiznala navrhovateli od 26. 2. 1999 zvýšení důchodu pro částečnou bezmocnost.
V podaném dovolání, jež označuje za přípustné podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., navrhovatel namítá, že nebyl zjištěn skutečný stav věci, neboť nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem, "který by potvrdil existenci právně významné skutečnosti". To pokládá za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není. Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci smé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.); to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§238 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§239 odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci navrhovatel dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.
Ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. svěřuje odvolacímu soudu oprávnění založit přípustnost dovolání proti svému rozsudku, proti němuž by jinak (z jiných než v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. uvedených důvodů) dovolání nebylo přípustné. Předpokladem pro vyslovení přípustnosti dovolání je, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Rozhodne-li se odvolací soud tímto způsobem založit přípustnost dovolání, musí toto své rozhodnutí vyjádřit ve výroku svého potvrzujícího rozsudku.
V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu výroku a odůvodnění napadeného rozsudku - odvolací soud přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku nevyslovil (navrhovatel ostatně takový návrh před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ani nepodal). Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku ve smyslu ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř., a protože ve věci nebyl soudem prvého stupně vydán rozsudek, který by byl zrušen (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), může být dovolání přípustné pouze, jestliže by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. však z obsahu spisu nevyplývají a navrhovatelem ani nejsou tvrzeny. Pokud navrhovatel důvodnost dovolání vyvozuje z ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., zřejmě přehlíží ustanovení §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř., podle něhož k tomuto dovolacímu důvodu může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, jestliže je dovolání přípustné (t.j. přípustné podle ustanovení §238 či §239 o.s.ř.), což v posuzované věci, jak již bylo vysvětleno, splněno není.
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. postižen, a protože z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání navrhovatele - aniž by se mohl věcí dále zabývat z hlediska jeho důvodnosti - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. března 2001
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková