ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.2506.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2506/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci péče o nezletilého J. K., nar. 18.6.1987, zastoupeného Okresním úřadem v K. jako opatrovníkem, syna M. K. a J. K., o návrhu matky na zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 8 P 311/94, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 1999, č.j. 21 Co 535/98-180, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 6. 1998, č.j. 8 P 311/94-123, bylo s účinností od 1.9.1994 stanoveno výživné pro nezl. J. částkou 1.000,- Kč měsíčně a s účinností od 1.9.1997 částkou 1.400,- Kč měsíčně, splatnou vždy do 5. dne každého měsíce předem, k rukám matky. Tím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11.2.1992, č.j. 11 C 210/91, ve výroku o výživném. Soud zároveň vyčíslil nedoplatek na výživném za dobu od 1.9.1994 do 30.6.1998 částkou 22.800,- Kč a stanovil lhůtu k jeho zaplacení.
Z podnětu odvolání otce se věcí zabýval Krajský soud v Brně. Rozsudkem ze dne 7.12.1999, č.j. 21 Co 535/98-180, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o výživném a změnil jej ve výroku o výši dlužného výživného tak, že je určil za dobu od 1.9.1994 do 31.12.1999 částkou 36.800,- Kč, splatnou do 6 měsíců od právní moci rozsudku, k rukám matky.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu otec namítal, že ve věci byl jako účastník řízení vyslechnut se značným časovým odstupem od vlastního rozhodnutí soudu prvního stupně. Tehdy uvedl, že není schopen dosáhnout vyšší výdělek, že matka mu znemožňuje styk s nezletilým a vrací i dárky, které otec nezletilému posílal. Odvolací soud ve věci rozhodl, aniž otce jako účastníka řízení vyslechl s odůvodněním, že se k procesnímu soudu opětovně nedostavil, stejně jako k dožádanému obvodnímu soudu, na výzvu k předložení požadovaných listin nereagoval a nereagoval ani na výzvu ke sdělení požadovaných údajů. Podle názoru otce odvolací soud pochybil, když jej nevyslechl jako účastníka řízení a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Se zřetelem k délce vlastního řízení ve věci měl soud znát aktuální stanovisko i poměry otce a nespoléhat na důkazy provedené před časem. Od 14.6.1999 do 31.1.2000 byl otec ve stavu pracovní neschopnosti z důvodu těžkého úrazu pravého hlezna. O fyzické nemožnosti dostavit se k jednání soudu, stejně jako k výslechu u dožádaného soudu byl podle otcova přesvědčení odvolací soud informován, otcova nepřítomnost při jednání soudu ze zdravotních důvodů je nepochybně omluvitelná. Věci náležející do pravomoci civilních soudů se projednávají při ústním a veřejném jednání, uvedl otec dále, tuto zásadu však odvolací soud porušil a tak otci odepřel možnost jednat před soudem. S odkazem na ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Včasné dovolání otce vykazuje formální i obsahové náležitosti ve smyslu ust. §241 odst. 1, 2 o.s.ř; nedostatek povinného zastoupení dovolatele advokátem jako jedné z podmínek dovolacího řízení otec na výzvu soudu odstranil.
Dovoláním lze napadnout rozsudek odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
V posuzované věci směřuje dovolání otce (dále dovolatele) proti rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o výživném, tedy o věci upravené zákonem o rodině (§85 a násl.). Ve vztahu k těmto rozsudkům (s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavené rodičovské zodpovědnosti, o určení nebo popření otcovství nebo mateřství a nezrušitelného osvojení) občanský soudní řád dovolání nepřipouští, což platí pro rozsudky měnící i potvrzující rozsudky soudu prvního stupně vydané po předchozím zrušovacím rozhodnutí (§238 odst. 1 písm. a/, b/, odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Přípustnost dovolání proti takovýmto rozsudkům nemůže být založena ani výrokem rozsudku odvolacího soudu (§239 odst. 1 o.s.ř.) a také ani úvahou dovolacího soudu, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
Podle občanského soudního řádu je však dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné, nejde-li o rozhodnutí, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, vždy, tedy i ve věcech upravených zákonem o rodině, trpí-li řízení některou z vad ve smyslu ust. §237 odst. 1 o.s.ř., jež činí rozhodnutí zmatečným. K těmto vadám je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, i když nebyly vytýkány (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Ve vztahu k napadenému rozsudku dovolatel vady ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. a/ - e/, písm. g/ o.s.ř. nevytýkal a ani dovolací soud neshledal, že by řízení některou z těchto vad trpělo. Dovolatel však výslovně odkázal na ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., podle nějž je vadou řízení s důsledkem zmatečnosti, jestliže nesprávným postupem soudu v průběhu řízení byla účastníku odňata možnost jednat před soudem, čímž se rozumí, že účastníku byla znemožněna realizace jeho práv, která mu dává občanský soudní řád.
V posuzované věci odvolací soud o odvolání dovolatele rozhodl při jednání dne 7.12.1999. Podle obsahu spisu soud k jednání předvolal účastníky řízení, včetně dovolatele, ten se však tohoto jednání nezúčastnil. O jednání odvolacího soudu stanoveném k projednání na den 7.12.1999 byl dovolatel řádně a včas vyrozuměn obsílkou uloženou dne 11.11.1999 na poště, neomluvil se, o odročení nepožádal. Odvolacímu soudu došel dne 3.12.1999 dopis ze dne 2.12.1999, podepsaný M. K., manželkou dovolatele. Podle jeho obsahu jde o osobní dopis M. K. předsedkyni odvolacího senátu, v němž pisatelka sděluje názor, že její manžel jako otec, účastník řízení, má právo být vyslechnut v P., zpochybňuje správnost postupu dožádaného soudu v souvislosti s odvoláním výslechu dovolatele a vyslovuje přesvědčení, že "...někdo nechce, aby se to projednávalo v P. ....". K přípisu byla připojena fotokopie dokladu o pracovní neschopnosti dovolatele od 14.6.1999, bez vyznačení ukončení, s diagnozou S 828.
Odvolacímu soudu nelze vytýkat jako pochybení z hlediska ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., že věc projednal v nepřítomnosti dovolatele, neboť pro tento postup byl ve smyslu ust. §101 odst. 1, 2 o.s.ř. zákonný předpoklad. Občanský soudní řád připouští, aby v případě, že účastník řízení se nezúčastnil jednání soudu, o němž byl v souladu s ust. §115 odst. 2 o.s.ř. vyrozuměn a nepožádal z důležitých důvodů o odročení jednání, soud věc projednal v nepřítomnosti takového účastníka a při rozhodování přihlédl k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům.
Závěr, že dovolateli byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem není opodstatněn, proto dovolací soud dovolání otce jako nepřípustné odmítl (§218 odst. 1 písm. c/, §243b odst. 4 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. března 2001
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková