Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01.02.2001, sp. zn. 30 Cdo 2537/2000 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.2537.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.2537.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2537/2000 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky L. K. proti odpůrci J. K., o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 430/99, o dovolání odpůrce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. července 2000, č.j. 10 Co 368/2000-42, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. července 2000, č.j. 10 Co 368/2000-42, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ve výroku označeným k odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 16. února 2000, č.j. 5 C 430/99-23, jímž bylo odpůrci uloženo platit navrhovatelce výživné počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku 400,- Kč měsíčně splatné vždy do každého patnáctého dne běžného měsíce předem, spolu s nedoplatkem za dobu od 26.4.1999 do 29.2.2000 v částce 4.066,50 Kč ve splátkách 600,- Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným, a ohledně další požadované částky 600,- Kč byl návrh zamítnut, a zároveň uloženo odpůrci zaplatit navrhovatelce na nákladech řízení 3.720,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku na účet její zástupkyně advokátky, a zaplatit státu soudní poplatek 240,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech, řízení zastavil se zřetelem ke zpětvzetí odvolání navrhovatelkou a opožděnému odvolání odpůrce, a odvolání odpůrce pro opožděnost odmítl, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, ač to v odůvodnění svého usnesení neuvádí, zjevně vycházel z obsahu doručenky zásilky pošty, obsahující rozsudek soudu prvního stupně, založené ve spise. V odůvodnění svého usnesení uvádí jen to, že odvolatel obdržel rozsudek soudu prvního stupně s účinky platného doručení (náhradní doručení dle §47 o.s.ř.) dne 6. dubna 2000, patnáctidenní lhůta k odvolání tedy počala běžet dnem 7. dubna 2000 a její konec připadl na 21. dubna 2000 (§57 odst. 3 o.s.ř.). Protože pak z citelného označení na obálce obsahující odvolání (ve spise rovněž založené) plyne, že bylo podáno na poštu v Ž. až dne 9. května 2000, stalo se tak po uplynutí lhůt uvedených v ustanovení §204 o.s.ř., a tedy opožděně. Odpůrce v podaném dovolání, jež opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ a §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., vytýká odvolacímu soudu, že nezkoumal, zda se v době doručování skutečně zdržoval v místě doručování, a zda tak byly splněny podmínky pro náhradní doručení dle §47 o.s.ř. Namítá, že v době, kdy mělo dojít k náhradnímu doručení, dojížděl do práce z L., kde má přítelkyni J. R., jejíž bydliště je v P., pošta L. V době prvních tří týdnů měsíce dubna 2000 se v místě trvalého bydliště nezdržoval, což může doložit svědectvím své přítelkyně a sousedů v místě trvalého bydliště v Ž. Krom toho nebyl doručovatelem vyrozuměn o tom, kdy a jakým způsobem bude učiněn pokus zásilku doručit. Na důkaz svého tvrzení odkazuje na obsah doručenky, založené ve spise, ze které jsou patrna uvedená tvrzení. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§l0a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§240 odst. l o.s.ř.), a že je přípustné podle §238a odst. l písm. e/ o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Výrok napadeného usnesení odvolacího soudu vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu §2l8 odst. l písm. a/ o.s.ř. opožděně, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty podle §204 odst. l o.s.ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozsudku soudu prvního stupně, zahrnuje tento závěr logicky i zjištění, že rozsudek byl účastníku řádně doručen; jen řádné doručení má za následek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je rozsudek doručován. Posouzení, zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručení rozsudku) a z šetření o okolnostech, která jsou z hlediska této právní úpravy významná. Nesouhlas se závěry odvolacího soudu, jež dovolání obsahuje, je v dovolacím řízení uplatnitelný v rámci dovolacích důvodů podle §24l odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. Ve smyslu §24l odst. 3 písm. b/ o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v §237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; podle §242 odst. 3 o.s.ř. k takové vadě ostatně přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti. Podle §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanoví v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. vyhláška č. 78/l989 Sb. ve znění vyhlášky č. 58/l99l Sb. (poštovní řád). Podle svého obsahu doručenka deklaruje též, že adresát se v místě doručení zdržuje (srov. text "nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje..."). Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné a od listin soukromých se liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§l34 o.s.ř.). Uvedený důsledek, lze ovšem spojovat jen s takovou doručenkou, jež obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje zmíněná příloha poštovního řádu v bodech l8, l9 a 20; tj. s doručenkou, v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty. Jsou-li splněny tyto podmínky, učiní odvolací soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení §47 odst. 2, §204 odst. l a §2l8 odst. l písm. a/ o.s.ř. přímo ze spisu (v něm založené doručenky), a dospěje-li k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, odmítne je, aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§2l4 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je tudíž ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup doručování dodržen nebyl nebo že se v místě doručování nezdržoval, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal; na tomto účastníku tedy spočívá tzv. důkazní břemeno. Jestliže však doručenka znaky veřejné listiny nemá, soud při šetření, zda bylo odvolání podáno včas, této konstrukce využít nemůže; závěr o tom, že podmínky náhradního doručení přesto byly v daném případě splněny, musí tedy být (řádně) jinak odůvodněn, a to zvláště v případě, že je účastníkem zpochybňován. Soud je při tomto šetření povinen prověřit správnost tvrzení odvolatele i bez toho, že sám nabídne prostředky, jimiž je lze prokázat. Požadavky na toto šetření vyplývají z toho, že jeho případná neúplnost nebo správnost, a jemu odpovídající nesprávnost závěru o opožděnosti odvolání, se dotýkají základního procesního práva účastníka na opravný prostředek proti prvoinstančnímu rozhodnutí resp. na jeho věcné projednání (článek 90 zákona č. l/l993 Sb., Ústavy České republiky, článek 36 odst. l Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR č. 2/l993Sb., ustanovení §20l o.s.ř.). Z doručenky zásilky pošty, obsahující rozsudek soudu prvního stupně, je patrné, že byla doručována odpůrci na adresu v záhlaví označenou dne 31. 3. (2000) a znovu dne 3. 4. (2000), kdy byla uložena u pošty, protože adresát, ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebyl přes písemnou výzvu, která mu byla při prvním pokusu o doručení písemnosti zanechána v odevzdacím místě na uvedené adrese zastižen, byla písemnost uložena na poště; při druhém pokusu o doručení byl písemně vyrozuměn o tom, že si má uloženou písemnost do tří dnů vyzvednout, nevyzvedne-li si zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení. Doručenka dále obsahuje otisk dvou poštovních razítek s daty 31. 3. a 19. 4. 2000 a podpis doručovatele. Adresa odpůrce je po celé výšce seshora dolů třemi souběžnými čarami přeškrtnuta. Doručenka obsahuje otisky razítek pošta "ZPĚT - nevyžádáno v odběrní lhůtě" a "ULOŽIT 5 DNU" a posléze podpis odpůrce o převzetí zásilky dne 25. 4. 2000. V místě, vyhrazeném razítku dodací pošty a podpisu pracovníka (pošty) podle předtisku na doručence, je obsažen otisk poštovního razítka s datem 19. 4. 2000; podpis pracovníka (pošty) chybí. Odvolací soud vycházel především z toho, že doručenka zásilky, obsahující rozsudek soudu prvního stupně, je veřejnou listinou ve smyslu ustanovení §l34 o.s.ř., protože obsahuje potřebné náležitosti. Tento závěr však nelze sdílet již proto, že doručenka obsahuje pouze jediný podpis pracovníka pošty, ač - jak již bylo vyloženo - stanovenou náležitostí doručenky je nejen podpis doručovatele v souvislosti s jeho výzvou adresátu na určitý den nového doručení, ale též podpis pověřeného pracovníka pošty spolu s razítkem pošty při uložení zásilky na poště, nehledě na další rozporné údaje v doručence, tj. přeškrtnutí adresy odpůrce a pokyn ku vrácení zásilky pro její nevyžádání v odběrné lhůtě se současným záznamem o převzetí zásilky odpůrcem, opatřeným jeho podpisem. Za tohoto stavu proto nemohl odvolací soud vycházet z toho, že doručenka má povahu veřejné listiny ve smyslu §l34 o.s.ř. Pak ovšem nemohl ani výsledek šetření o podmínkách náhradního doručení založit na důsledcích, jež by naopak z existence veřejné listiny vyplývaly, v daném případě tedy závěr o tom, že se adresát (dovolatel) v místě doručení zdržoval a že mu písemnost byla řádně doručena náhradním doručením. Na odvolacím soudu tudíž bylo z uvedeného pohledu náležitě objasnit okolnosti doručování zásilky dovolateli. Tomuto požadavku však zjištění odvolacího soudu nepostačují. V dané procesní situaci bylo třeba zjistit a objasnit důvod přeškrtnutí adresy odpůrce na doručence, dále toho, proč obsahuje pokyn k vrácení zásilky pro nevyzvednutí v odběrní lhůtě, ačkoli odpůrce zásilku na poště dne 25. 4. 2000 převzal, včetně postupu doručovatele při dvou pokusech o doručení se zřetelem k odpůrcovým námitkám v dovolání o tom, že nebyl vyrozuměn kdy a jakým způsobem bude učiněn pokus zásilku doručit, a včetně zjištění, z jakých podkladů bylo vycházeno při vyplnění doručenky v části týkající se toho, že se adresát (dovolatel) v místě doručení v době doručování zdržuje (např. výslechem doručovatele a pověřeného pracovníka pošty), jakož i toho, zda se dovolatel v této době zdržoval na jiném místě, tj. zda se v místě doručení nezdržoval, jak namítá v dovolání (výslechem dovolatele, J. R., popř. dalších svědků, jež odpůrce zatím označil jako sousedy z místa jeho trvalého bydliště, Ž.). Bez tohoto doplnění nemohou být skutkové závěry o náhradním doručení, které učinil odvolací soud, posouzeny jako závěry, které vycházejí z úplného a náležitě provedeného šetření. Neúplnost šetření podmínek náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně se promítá do jiné vady řízení podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř.; neúplnost skutkového zjištění ohledně doručení naplňuje dovolací důvod podle §24l odst. 3 písm. c/ o.s.ř. Jestliže tedy rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl odvolání podle §2l8 odst. l písm. a/ o.s.ř., co do šetření podmínek náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně spočívá na závěrech, zatížených jinou vadou řízení ve smyslu §242 odst. 3 (§24l odst. 3 písm. b/) o.s.ř., jakož i důvodem podle §24l odst. 3 písm. c/ o.s.ř., nemůže být posouzeno jako správné. Podle §243b odst. l, 2 o.s.ř. je proto Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. l, věta druhá, o.s.ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. l, věta třetí o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 1. února 2001 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/01/2001
Spisová značka:30 Cdo 2537/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.2537.2000.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18