ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.2569.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2569/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Julie Muránské ve věci nezletilých P. a A. J., zastoupených Okresním úřadem v B. jako opatrovníkem, dětí I. J., zastoupené advokátem, a P. J., zastoupeným advokátem, o úpravu práv a povinností k nezletilým pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. Nc 471/98, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2000, č.j. 26 Co 186/2000-199, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 26. listopadu 1999, č.j. Nc 471/98-166, jímž svěřil obě nezletilé děti od právní moci rozsudku i pro dobu po rozvodu do výchovy matky a otci uložil přispívat na jejich výživu od právní moci rozsudku, resp. od právní moci výroku o rozvodu manželství částkami 1.100,- Kč měsíčně pro nezl. P. a 900,- Kč měsíčně pro nezl. A., splatnými vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky, a otci uložil zaplatit státu na účet Okresního soudu v Berouně na nákladech řízení 7.843,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, změnil ve výrocích o výchově tak, že na dobu před rozvodem i po rozvodu svěřil nezletilého P. do výchovy otce a nezletilou A. do výchovy matky, a o nákladech řízení tak, že každý z rodičů je povinen nahradit státu náklady řízení částkou 3.921,50 Kč do tří dnů od právní moci do pokladny Okresního soudu v Berouně a ve výrocích o výživném rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Matka v podaném dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a jež podává z důvodů §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. vytýká odvolacímu soudu, že - aniž by provedl jakékoli doplnění dokazování - změnil rozsudek soudu prvního stupně, který vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a byl vydán po rozsáhlém dokazování. Pokládá za nemožné a nelogické odlišné hodnocení provedených důkazů bez doplnění dokazování pravoinstančním a odvolacím soudem. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu směřuje proti pravomocnému rozsudku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zčásti změněn a zčásti zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z hlediska přípustnosti dovolání by mohlo přicházet v úvahu ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zčásti změněn a zčásti zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky upravující výchovu a výživu nezletilých dětí (§26, §50, §85, §96 zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 1, 2 písm. b/ o.s.ř. není přípustné.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Dovolatelka je však obsahově nevytýká a ani dovolací soud neshledal, že by některý v tomto ustanovení uvedený předpoklad přípustnosti dovolání byl dán, ať už by se týkal soudu (§237 odst. 2 písm. a/, g/ o.s.ř.), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení. ( písm. e/).
Námitky dovolatelky představují dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř., tedy že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci; zohlednitelné by však byly a dovolací soud by se jimi mohl zabývat jen tehdy, jestliže by dovolání bylo přípustné podle ustanovení §238 o.s.ř., což jak již bylo vyloženo, splněno v daném případě není.
Protože proti rozsudku soudu prvního stupně není dovolání přípustné a protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. postižen a z hlediska ustanovení §238 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání dovolatelky, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení §243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. dubna 2001
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková