Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.04.2001, sp. zn. 30 Cdo 426/2001 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.426.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.426.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 426/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele S. M. proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o částečný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Ca 177/97, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. ze dne 3. června 1999, č.j. 2 Cao 56/99-82, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil k odvolání navrhovatele rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.1999, č.j. 38 Ca 177/97-64, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9.6.1997, č. 530 701 246, kterým byla od 2.6.1997 uvolněna výplata navrhovatelova částečného invalidního důchodu podle ustanovení §47 zákona č. 155/1955 Sb. v částce 3.244,- Kč měsíčně. Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel dovolání. Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání navrhovatele nedostatek podmínky dovolacího řízení. Podle ustanovení §240 odst. 1,věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §241 odst. 1, věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání, buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná. Dovolání je mimořádný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení §21 odst. 1 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytnout právní pomoc (tj. advokátem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takovéhoto vzdělání nedosáhl. Z ustanovení §241 odst. 1, věty první a z ustanovení §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1. 7. 1996 advokáty - srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citovaná ustanovení představují zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí ve věci samé. V posuzovaném případě podal navrhovatel dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, aniž by byl při tomto úkonu zastoupen advokátem, a nebylo ani prokázáno, že by měl právnické vzdělání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 7. 1999, č.j. 38 Ca 177/97-97, ustanovil navrhovateli zástupcem advokáta JUDr. V. N., jehož dalším usnesením ze dne 6. 2. 2001, č.j. 38 Ca 177/97-115, vyzval, aby podal řádné dovolání ve lhůtě dvaceti dnů a poučil jej, že uplyne-li lhůta, aniž by bylo podáno řádné dovolání, může být dovolací řízení zastaveno. Výzvě, která mu byla doručena dne 11. 12. 2000, odmítl zástupce navrhovatele vyhovět s odůvodněním, že neshledal důvody pro podání dovolání. Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věta první a §241 odst. 2 věta druhá o.s.ř. nebyl přes výzvu soudu odstraněn, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání navrhovatele - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 věta třetí o.s.ř. zastavil. Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věta prvá, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 3. dubna 2001 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/03/2001
Spisová značka:30 Cdo 426/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.426.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18