ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.569.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 569/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci péče o nezletilého M. Ch., nar. 21.5.1985, zastoupeného Okresním úřadem v H. jako opatrovníkem, syna matky Ing. O. Ch. a otce Ing. Z. Ch., o výchovu a výživu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, pod spisovou zn. P 567/2000, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. října 2000, č.j. 25 Co 443/2000-191, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 1999, č.j. P 567/2000, byl nezletilý M. Ch. svěřen do výchovy otce jak na dobu, kdy manželství trvá, tak na dobu po rozvodu manželství, matce bylo stanoveno výživné a povinnost uhradit nedoplatek na výživném.
K odvolání matky Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. října 2000, č.j. 25 Co 443/2000-191, rozsudek soudu I. stupně potvrdil ve výroku o výchově a nákladech řízení a změnil výroky soudu I. stupně ve výši běžného výživného a nedoplatku na výživném.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala matka, právně zastoupená advokátem (dále jen dovolatelka), včasné dovolání, ve kterém navrhla zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, a vrácení Okresnímu soudu v Hradci Králové s tím, aby tento ve věci rozhodl tak, že se nezletilý svěřuje do péče dovolatelky a současně rozhodl o výši výživného a o úpravě styku s druhým rodičem, jehož rozsah navrhla ve svém podání ze dne 29.11.1999, o kterém nebylo v řízení o výchově a výživě nezletilého dosud rozhodnuto. Co se týče přípustnosti dovolání, odkázala dovolatelka na ustanovení §237 odst. 1 písm. d), f) a §239 odst. 2 o.s.ř. Odvolacímu soudu vytkla, že nerozhodl o jejím návrhu na úpravu styku s nezletilým, obsaženém v podání ze dne 29.11.1999 a nevyřešil tak otázku poměrů nezletilého komplexně. Tím jí byla odňata možnost možnost jednat před soudem a byl tak naplněn důvod přípustnosti dovolání i dovolací důvod dle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Uvedla. že po podání odvolání soud prvního stupně zahájil usnesením ze dne 29.2.2000 řízení o úpravu styku rodičů s nezletilým, zahájil tedy řízení, které již bylo zahájeno návrhem matky ze dne 29.11.1999. Tím bylo řízení postiženo vadou dle ustanovení §237 odst.1 písm. d/ o.s.ř., neboť řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku bylo zmatečné a mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Otec navrhl odmítnutí dovolání.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soudu z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání není přípustné.
Ustanovení §238 o.s.ř. odst. 1 písm. a/ o.s.ř. připouští dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž je měněn rozsudek soudu prvního stupně, ovšem ve druhém odstavci je výslovně stanoveno, že dovolání v takovém případě není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině. Dovolání v těchto věcech je přípustné pouze tehdy, jestliže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení, o což v dané věci nejde.
Podmínky stanovené v §239 o.s.ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání z důvodu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nevyslovil (§239 odst. 1 o.s.ř.). Dovolatelka návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku nepodala (§239 odst. 2 o.s.ř.). Třetí odstavec zmíněného ustanovení rovněž vylučuje přípustnost dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině.
Dovolatelkou tvrzený důvod přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) nebyl ve věci zjištěn. Toto ustanovení připouští dovolání v případě, kdy účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu, která je z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. f) významná, se přitom jedná jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli též při rozhodování. Rozhodne-li odvolací soud nesprávně, případné vady v postupu soudu při samotném rozhodování mohou být v dovolacím řízení přezkoumány jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v tomto případě dáno není.
Dovolatelka spatřuje existenci tohoto důvodu ve skutečnosti, že soud nerozhodl o všech návrzích účastníků v tomto řízení podaných, resp. o jejím návrhu na úpravu styku ze dne 29.11.1999. Její podání z uvedeného dne, které považuje za řádný návrh ve věci, je svou povahou procesním úkonem - t.j. vyjádřením učiněným v průběhu řízení (resp. před rozhodnutím soudu prvního stupně) o výchově a výživě nezletilého, zahájeného k návrhu otce., které navíc nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení dle ustanovení §79 o.s.ř.
Dovolání z dovolatelkou tvrzeného důvodu podle §237 odst. 1 d) o.s.ř. se řízení v této věci netýká, týká se řízení o úpravě styku rodičů s nezletilým.
Pokud jde o ostatní důvody přípustnosti dovolání, spadající pod ustanovení §237 odst. 1, je nutné konstatovat, že daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, návrh na zahájení byl podán, a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/, b/, c/, e/, g/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval důvodností a nařizoval jednání, dovolání odmítl, protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu