Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.04.2001, sp. zn. 30 Cdo 570/2001 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.570.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.570.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 570/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci péče o nezletilého M. Ch., zastoupeného Okresním úřadem v H. jako opatrovníkem, syna matky Ing. O. Ch. a otce Ing. Z. Ch., o úpravu styku, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, pod spisovou zn. Nc 426/98, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2000, č.j. 25 Co 444/2000-198, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29.2.2000, č.j. Nc 426/98-126, bylo zahájeno řízení ve věci úpravy styku matky s nezletilým M., a to za situace, kdy u stejného soudu nebylo dosud pravomocně ukončeno řízení ve věci výchovy a výživy nezletilého vedené pod toutéž spisovou značkou. Řízení ve věci výchovy a výživy nezletilého bylo zahájeno návrhem otce ze dne 31.10.1998. Podáním ze dne 29.11.1999 nazvaným „Právní rozbor věci se závěrečným návrhem\" (č.l.86 spisu) matka mimo jiné navrhla, aby soud současně rozhodl o styku dítěte s druhým rodičem (pro případ, že by nerozhodl o střídavé péči), a uvedla dvě alternativy pro rozsáhlý styk nezletilého s rodičem, kterému nebude svěřen do výchovy (č.l. 89). Proti uvedenému usnesení soudu I. stupně podala matka odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2000, č.j. 25 Co 444/2000-198, odmítnuto podle ustanovení §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř, protože bylo podáno proti usnesení, proti kterému ustanovení §202 odst. 2 o.s.ř. odvolání nepřipouští. Označené usnesení odvolacího soudu napadla matka, právně zastoupená advokátem (dále jen dovolatelka), včasným dovoláním, ve kterém navrhla, aby dovolací soud toto usnesení zrušil, jako rozhodnutí dávající průchod k zmatečnému řízení. Uvedla, že soud I. stupně nerozhodl o jejím návrhu na úpravu styku současně při rozhodování o výchově a výživě ze dne 29.11.1999. Co se týče přípustnosti dovolání, poukázala dovolatelka na ustanovení §237 odst.1 písm. d/, f/ o.s.ř., neboť má za to, že soud usnesením zahájil řízení, které bylo již dříve zahájeno jejím návrhem. Podle dovolatelky je dán dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ a b/ o.s.ř., neboť řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku bylo zmatečné a mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Otec navrhl odmítnutí dovolání. Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř., protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto. Dovolání není důvodné. Důvod přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. d/ o.s.ř., který je zároveň dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. nebyl v přezkoumávané věci zjištěn. Toto ustanovení připouští dovolání v případě, kdy v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení. Dovolatelka tvrdí, že její podání ze dne 29.11.1999, nazvané „Právní rozbor věci se závěrečným návrhem\" (č.l.86 spisu) je návrhem, aby soud rozhodl o styku dítěte s druhým rodičem (pro případ, že by nerozhodl o střídavé péči). Podání dovolatelky ze dne 29.11.1999 nelze považovat za řádný návrh, protože je svou povahou procesním úkonem - t.j. vyjádřením učiněným v průběhu řízení (resp. před rozhodnutím soudu prvního stupně) o výchově a výživě nezletilého, zahájeného k návrhu otce. Za řádný návrh na zahájení řízení nelze považovat podání, které je svou povahou procesní obranou v řízení již zahájeném, které navíc nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení dle ustanovení §79 o.s.ř. Rovněž dovolatelkou tvrzený dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., není ve věci naplněn. V tomto ustanovení je zakotven dovolací důvod spočívající v tom, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka za tuto „jinou vadu\" považuje existenci, podle jejího názoru „zmatečného řízení\", zahájeného usnesením soudu ze dne 29.2.2000 za situace, kdy již řízení běželo na základě jejího návrhu ze dne 29.11.1999. Jak už výše uvedeno, tato situace v přezkoumávaném řízení nenastala. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští, bylo dovolání odmítnuto podle §243b odst.4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. dubna 2001 JUDr. František D u c h o ň , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/24/2001
Spisová značka:30 Cdo 570/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.570.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18