ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.622.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 622/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci péče o nezletilé děti M. a M. B., zastoupené Městskou částí P. jako kolizním opatrovníkem, děti MUDr. D. B. a Ing. B. B., o návrhu matky na zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 16 P 461/94, o dovolání otce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2000, č.j. 14 Co 490/2000-188, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2000, č.j. 14 Co 490/2000-188, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ve výroku označeným odmítl pro opožděnost odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4.dubna 2000, č.j. 16 P 461/94-176 (29 P a Nc 296/99), jímž bylo zvýšeno výživné stanovené naposledy otci rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. P 461/94-88 dne 4.9.1996 na nezletilého M. na částku 2.600,- Kč měsíčně a na nezletilého M. na částku 2.400,- Kč měsíčně, počínaje dnem 1.4.2000 s tím, že výživné je splatné do každého 15.dne v měsíci předem k rukám matky.
Odvolací soud měl za to, že napadený rozsudek byl otci doručen 26.6.2000 uložením na poště, kde byla zásilka uložena 21.6.2000 (tudíž třetím dnem ode dne doručení ve smyslu §47 odst.2 o.s.ř.). Protože pak otec podal odvolání osobně do podatelny Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 12.7.2000, podal je tedy zjevně opožděně, protože patnáctidenní lhůta uplynula dne 11.7.2000.
Otec v podaném dovolání, jež opírá o ustanovení §237 odst.1 písm. f) o.s.ř. a odůvodňuje porušením ustanovení §49 odst.1 o.s.ř., že jde o neúčinné doručení, kdy nepočne ani běžet lhůta k podání odvolání; navrhl zrušit napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Namítal, že odvolací soud vůbec nepřihlédl ke skutečnosti, že otec dětí na základě plné moci ze dne 1.9.1999 byl zastoupen advokátem, který se i zúčastnil jednání před soudem prvního stupně dne 2.9.1999 a 19.10.1999, tomuto právnímu zástupci byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. dubna 2000 pak doručen až 23. srpna 2000. Proto postupem soudu byla otci odňata možnost jednat před soudem. Jestliže potom bylo odvolání podáno 12.7.2000 a rozsudek doručen zástupci až 23.8.2000, nelze odvolání v žádném případě považovat za opožděné. Namítal také i náhradní doručení otci dětí, na adresu, kde je jen formálně hlášen, protože již několik let bydlí u své matky J. B.
Matka ve vyjádření k dovolání otce navrhovala zamítnout dovolání s poukazem na to, že dovolání neobsahuje ani návrh, kdo o něm má rozhodnout. Neuznala neúčinné doručení v případě jeho nedoručení zástupci s procesní plnou mocí s poukazem na zásadu hospodárnosti řízení, které nevylučuje jeho doručení i účastníku řízení. Jinak potvrdila, že je zřejmě správné, že otec se na trvalé adrese několik let nezdržuje, i když sám v protokole z 19.9.1999 vypověděl, že se tam zdržuje občas.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č.99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, je podle ustanovení §238a odst.1 písm. e/ o.s.ř. (před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) dovolání přípustné.
Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu.
Podle ustanovení §49 odst. 1 o.s.ř. (ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.), má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost, pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.
Ve smyslu citovaného zákonného ustanovení zástupci s plnou mocí (která stále trvá; nebyla vypovězena ) se písemnost musí doručit.
Z obsahu spisu dovolací soud zjistil, že na základě plné moci ze dne 1.9.1999 (na čl.128 pro celé řízení) je otec nezletilých dětí zastupován advokátem, který se zúčastnil jednání u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 2.9. a 19.10.1999. Tomuto zástupci byl doručen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. dubna 2000, č.j. 16 P 461/94-176, teprve dne 23. srpna 2000, proto když zástupce otce podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně osobně 12.7.2000, nelze považovat jím podané odvolání za opožděné.
V dané věci proto otázka náhradního doručení rozsudku otci nezletilých děti ani nepřichází v úvahu a je irelevantní při posuzování včasnosti podaného odvolání.
Za tohoto stavu nelze považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné, když nebral v úvahu skutečnost zastupování otce nezl. dětí advokátem, a posuzoval včasnost podaného odvolání jeho advokátem, dřív než mu byl napadený rozsudek doručen, za opožděný. Dovolacímu soudu proto nezbylo než zrušit rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 1 a 5 o.s.ř. a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
V tomto dalším řízení rozhodne odvolací soud o odvolání otce nezletilých děti i o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst.1, věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2001
JUDr. Julie M u r á n s k á , v. r.
předsedkyně senátu