ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.664.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 664/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M. P. proti žalovanému Ing. M. P., o výživné manželky, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, pod sp. zn. 15 C 29/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. října 2000, č.j. 10 Co 591/2000-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, ze dne 19. října 1999, č.j. 15 C 29/99-23, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 12. dubna 2000, č.j. 15 C 29/99-44, jímž bylo žalovanému uloženo platit žalobkyni počínaje dnem 28. ledna 1999 výživné v částce 5.000,- Kč měsíčně vždy k prvému dni každého měsíce předem (výrok I.) s tím, že dlužné výživné za dobu od 28. 1. 1999 do 20. 9. 1999 v částce 38.978,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), dále zaplatit Okresnímu soudu ve Vsetíně soudní poplatek 390,- Kč v téže lhůtě (výrok III.) a žalobkyni v téže lhůtě na nákladech řízení 5.400,- Kč k rukám JUDr. K. K. (výrok IV.) a řízení ohledně „stanovení výživného za období od 21.9.1999 dále\" zastaveno (výrok V.), ve výrocích odstavců I. a II. ve věci samé, odstavce III. o soudním poplatku a odstavce IV. o nákladech řízení účastníků změnil tak, že žalovaný je povinen za dobu od 28. 1. 1999 do 20. 9. 1999 „doplatit na výživu žalobkyně\" částku 37.193,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k jejím rukám, žalobu žalobkyně za dobu od 28. 1. 1999 do 20.9. 1999 „na vyšší částku výživného\" zamítl a žalovanému uložil zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek 372,- Kč Okresnímu soudu ve Vsetíně a žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 5.325,- Kč JUDr. K. K., advokátu a na nákladech odvolacího řízení 2.515,- Kč Mgr. L. H., advokátu.
Žalovaný v podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a důvodnost o §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., namítá, že odvolací soud nesprávně zhodnotil příčiny rozvratu manželství účastníků a jeho příjmy v rozhodném období, jakož i vyživovací povinnosti, které měl již v té době. Dovozuje, že rozhodnutí vychází ze skutkového stavu, který nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, event. je založeno na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výrocích, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu o výživném manželky, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§238 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky upravující výživné mezi manžely (§91 zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 1, 2 písm. b/ o. s. ř. není přípustné.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo, že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Dovolatel je však nevytýká a ani odvolací soud neshledal, že by některý v tomto ustanovení uvedený předpoklad přípustnosti byl dán, ať už by se týkal soudu (§237 odst. 1 písm. a/, g/ o. s. ř.), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm. e/).
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. zatížen a protože z hlediska ustanovení §238 o. s. ř. proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. května 2001
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu