ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.667.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 667/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatele V. O., proti odpůrci L. O., o zrušení vyživovací povinnosti, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 13 C 110/99, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. září 2000, č.j. 11 Co 178/2000-6, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. října 1999, č.j. 13 C 1110/99-10 (jímž byl zamítnut návrh, aby s účinností od 1. července 1999 byla zrušena vyživovací povinnost navrhovatele vůči odpůrci, stanovená rozsudkem Krajského soudu v Plzni, č.j. 13 Co 703/97-56 ze dne 19.2.1998 ve výši 1.200,- Kč měsíčně) a nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel dne 13.2.2001jako doporučenou zásilku na poště K. pod RR 85906 527 2 SK podání-stížnost pro porušení zákona, které došlo soudu prvního stupně 22. února 2001 (podle jejich sdělení čl.56). Navrhovatel své podání adresoval Vrchnímu soudu v Praze, kterému došlo 19.2.2001. Navrhoval rozsudky soudů u obou stupňů zrušit, protože měl za to, že jeho syn byl jenom zapsaný na LF v Plzni, nestuduje ani nechodí na přednášky, neboť studuje bakalářským způsobem geriatrii a sociální péči.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.) ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud věc projednal bez jednání a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li v poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. září 2000 převzal navrhovatel 27.11.2000; tímto dnem nabyl rozsudek i právní moci. Podání ze dne 9.2.2001 (dovolání) došlo Okresnímu soud Plzeň-město dne 22.2.2001 (prostřednictvím Vrchního soudu v Praze, kterému podání došlo 19.2.2001). Dovolací lhůta jednoho měsíce začala plynout od 28.11.2000 a uplynula dne 27.12.2000 (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Protože dovolatel podal své dovolání, jež je již podle data jeho vyhotovení (dne 9.2.2001) opožděné, a jež Vrchnímu soudu v Praze došlo 19.2.2001 a Okresnímu soudu Plzeň-město 22.2.2001, po uplynutí zákonné lhůty, stalo se tak proto opožděně.
Z uvedených důvodů nezbylo dovolacímu soudu než opožděné dovolání odmítnout podle ustanovení §243c o.s.ř. s poukazem na ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, věty první, o.s.ř. neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. dubna 2001
JUDr. Julie M u r á n s k á , v. r.
předsedkyně senátu