ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.697.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 697/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně J. Š. proti žalovanému B. Š., o výživné rozvedeného manžela, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 5 C 29/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. prosince 2000, č.j. 13 Co 750/2000-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.925,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobkyně rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. května 2000, č.j. 5 C 29/2000-28, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému platit jí částku 4.000,- Kč měsíčně od 15. února 2000 na výživném rozvedené manželky a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, potvrdil a uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 11.850,- Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku na účet zástupkyně žalovaného JUDr. V. Š.
V podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a jež podává z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (správně §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), žalobkyně namítá, že odvolací soud zcela chybně vycházel - jako již předtím soud prvního stupně - ze skutečnosti, že jí bylo vydáno živnostenské oprávnění a že tedy je schopna samostatné výdělečné činnosti, aniž se zabýval otázkou její dlouhodobé pracovní neschopnosti; pochybil tak v aplikaci §92 odst. 1 zákona o rodině. Protože rozsudek odvolacího soudu tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení, navrhuje, aby jej dovolací soud zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud žalobkynino dovolání odmítl pro nepřípustnost.
Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výrocích o výživném rozvedené manželky a o nákladech řízení. Z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., u potvrzujících výroků odvolacího soudu přichází v úvahu ustanovení §238 odst. 2 o.s.ř. či §239 o.s.ř. Podle těchto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, nebo jestliže odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nebo - nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ve věci samé - jestliže odvolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§238 odst. 2 písm. b/, §239 odst. 3 o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výživné rozvedeného manžela (§92 zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ či §239 odst. 3 o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není přípustné.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo, že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. tu spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ať už by se týkaly soudu (písm. a/, g/), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm. e/) však z obsahu spisu nevyplývají a dovolatelkou nejsou ani tvrzeny.
Protože rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném výroku není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. postižen a protože z hlediska ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za jeden úkon právní služby v částce 5.850,- Kč a v jedné paušální částce náhrad výdajů ve výši 75,- Kč, celkem 5.925,- Kč - srov. §7, §8 odst. 2, §11 odst. 1, písm. d/ a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a část dvanáctá, hlava první, bod 10 zákona č. 30/2000 Sb. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí ve smyslu §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradila; ve smyslu §149 odst. 1 o.s.ř. je dovolatelka povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. května 2001
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu