ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.859.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 859/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve věci péče o nezletilou J. K., zastoupenou opatrovníkem Okresním úřadem ve F.-M., dceru otce J. K. a matky Z. K., o vyslovení výchovného opatření, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. P 186/99, o dovolání rodičů nezletilé proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.9.2000, č.j. 9 Co 829/2000-7, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18.9.2000, č.j. 9 Co 829/2000-77, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7.10.1999, č.j. P 186/99-47, kterým byl nad výchovou nezletilé stanoven dohled.
Uvedený rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 30.10.2000, napadli oba rodiče (dále jen dovolatelé) dovoláním, které si sepsali sami. Byli proto usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. února 2001 vyzváni k tomu, aby si pro dovolací řízení zvolili advokáta, který by jimi podané dovolání doplnil tak, aby vyhovovalo požadavkům, které na dovolání jako mimořádný opravný prostředek klade §241 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Po doplnění dovolání v naznačeném směru byla jeho přípustnost odůvodněna odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., t.j. že účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Pokud jde o důvodnost odkazuje dovolání na §241 odst. 2 (zřejmě měl být uveden odstavec třetí) písm. b/ o.s.ř. a slovně je odvolacímu soudu vytýkáno nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelé požadují zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Podle §236 odst.1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím rozsudek soudu prvního stupně. Proti potvrzujícímu rozsudku §238 odst. 1 o.s.ř. dovolání nepřipouští, pokud není splněna podmínka §238 odst.1 písm. b/ o.s.ř., t.j. nejedná-li se o rozsudek kterým by byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v konkrétní věci nejedná.
Jak z výše uvedeného vyplývá, dovolatelé podali dovolání proti rozsudku, jímž soud rozhodoval podle §43 zákona o rodině o výchovném opatření ohledně nezletilé dcery účastníků. Jedná se tedy o rozsudek odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodoval ve věcech upravených zákonem o rodině dle ustanovení §238 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Byl tedy dovoláním napaden rozsudek, proti němuž dovolání není přípustné.
Dovolatelkou namítaná vada řízení podle §237 odst.1 písm. c/ o.s.ř., t.j. že účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen, nebyla v dané věci rovněž zjištěna. Tento dovolací důvod míří na skutečnost, že nebyl zastoupen ten účastník řízení, u kterého byl dán nedostatek procesní způsobilosti. Nezletilá dcera účastníků byla v řízení řádně zastoupena. Ani u jednoho z obou rodičů nenastaly v průběhu řízení okolnosti, ze kterých by vyplývalo, že neměli, případně že by ztratili procesní způsobilost, tedy způsobilost jednat samostatně před soudem. Jen občan, který nemůže před soudem jednat samostatně pro nedostatek zletilosti či pro onemocnění, v důsledku kterého byl zbaven nebo omezen ve způsobilosti k právním úkonům, musí být zastoupen svým zákonným zástupcem případně opatrovníkem. Jak už bylo výše uvedeno, u žádného z rodičů tato situace nenastala a nezletilá dcera účastníků byla zastoupena kolizním opatrovníkem. Dovolatelkou namítaná skutečnost, že v řízení před odvolacím soudem nebyla zastoupena advokátem, protože žádného nesehnala, či jí nebyl k její žádosti Advokátní komorou ustanoven, není důvodem přípustnosti dovolání podle §237 odst.1 písm c/ o.s.ř., který je zároveň dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.
Z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z jiných vad, uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ke kterým dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).
K vadě podle §241 odst.3 písm. b/ o. s. ř. vytýkané v dovolání by nemohl dovolací soud přihlédnout, i kdyby existovala, protože ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. tak umožňuje jen za podmínky, že dovolání ve věci je přípustné. Tato podmínka ovšem v přezkoumávané věci splněna nebyla.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ), protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, první věta, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2001
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu