ECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.9.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 9/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce MUDr. E. G. proti žalované MUDr. M. G., roz. B., zastoupené opatrovníkem, justičním čekatelem Krajského soudu v Brně, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 80/95, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 1999 č. j. 14 Co 153/98-229, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením odmítl pro opožděnost odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 1997, č. j. 41 C 80/95-130, jímž bylo určeno, které věci ze zaniklého bezpodílového vlastnictví účastníků připadají do vlastnictví žalobce a žalované s tím, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání podílu částku 308.775,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce a žalovaná jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně českému státu soudní poplatek a náklady znalečného.
Své rozhodnutí odůvodnil krajský soud tím, že napadený rozsudek byl žalované doručen náhradním způsobem podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná nebyla při prvním pokusu o doručení dne 12. 3. 1997 poštovním doručovatelem zastižena. Byla jí proto zanechána výzva, že jí bude zásilka znovu doručována dne 13. 3. 1997. Žalovaná však nebyla ani při tomto druhém pokusu o doručení zastižena a zásilka byla proto téhož dne uložena na poště B. s vyrozuměním, že si ji má vyzvednout do 3 dnů. V úložní době žalovaná zásilku nevyzvedla. Odvolací soud odmítl tvrzení žalované, že se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně na adrese B., M. 21, nezdržovala, když v tomto směru nenabídla soudu žádný důkaz, ani neuvedla, kde se měla jinde zdržovat. Na základě ustanovení §47 odst. 2 a §57 odst. 1 o. s. ř. tak odvolací soud shledal, že žalované byl rozsudek doručen uplynutím třídenní úložní doby dne 17. 3. 1997 (když den 16. 3. 1997 připadl na neděli). Patnáctidenní lhůta k odvolání uplynula dne 1. 4. 1997, přičemž v písemném vyhotovení rozsudku byla žalovaná o možnosti a lhůtě odvolání řádně poučena. Odvolání podané dne 23. 6. 1997 muselo být proto jako opožděné odmítnuto. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.
Proti cit. usnesení Krajského soudu v Brně podala žalovaná (dále dovolatelka) sama dne 6. 4. 2000 dovolání, jímž vznesla námitky proti řízení, jak u prvostupňového, tak odvolacího soudu, v tom smyslu, že nebyla vyslechnuta, že jí nebylo umožněno nabídnout soudu důkazy, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci a že obě soudní rozhodnutí jsou neprofesionální a nesprávná. Žádala, aby Nejvyšší soud vydal ve věci konečné objektivní rozhodnutí.
Toto dovolání, nesplňující požadavky ustanovení §241 odst. 1, odst. 2 o.s.ř., doplnil na výzvu soudu opatrovník žalované, justiční čekatel Krajského soudu v Brně, který jí byl ustanoven usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. září 2000, č. j. 41 C 80/95-281, poté, kdy se přes četná šetření nepodařilo zjistit její pobyt a doručit jí usnesení odvolacího soudu, tak, že dovolání považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. f/ a §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a podává je z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., přičemž nesprávný postup Krajského soudu v Brně spatřuje v tom jak rozhodl, t.j. že podané odvolání považoval za opožděné a jako takové je bez nařízení jednání odmítl.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud, který je podle §10a o. s. ř. soudem dovolacím, z ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17, zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Dále používaná zkratka "o. s. ř." znamená občanský soudní řád ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se musel dovolací soud nejdříve vypořádat s tím, zda lze považovat za splněny podmínky ustanovení §241odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná a ustanovení §241 odst. 2 , věta druhá, o. s. ř., podle něhož nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná. Dovolatelka plnou moc advokáta nepředložila, ani nedoložila, že má právnické vzdělání. Byl jí však soudem i pro dovolací řízení ustanoven opatrovník, jenž má právnické vzdělání. Opatrovník ustanovený podle §29 odst. 2 o. s. ř. vykonává za účastníka řízení, jehož pobyt není znám (jak je tomu v projednávaném případě), jeho práva a povinnosti. V dovolacím řízení je pak podmínka právnického vzdělání dovolatele splněna, jestliže takové vzdělání splňuje ustanovený opatrovník, který za nepřítomného účastníka řízení jedná. Městský soud v Brně proto postupoval správně pokud vyzval ustanoveného opatrovníka, aby odstranil vady dovolání, podaného samotnou žalovanou. Opatrovník tak učinil podáním ze dne 3. 12. 2000, proto má dovolací soud zato, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, majícím právnické vzdělání, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.
Napadené usnesení Krajského soudu v Brně nabylo právní moci po doručení ustanovenému opatrovníkovi dnem 13. 11. 2000. Dovolání, sepsané tímto opatrovníkem, bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 3. 12. 2000, ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. - tedy včas. Dovolání je pak přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., protože směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu je dán ustanovením §242 o. s. ř. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle odstavce třetího tohoto ustanovení lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237 o. s. ř., a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolatelkou tvrzený důvod přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř , t.j. že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, který je zároveň dovolacím důvodem dle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., nebyl v přezkoumávané věci zjištěn.
Pošta při doručování zásilky, obsahující rozsudek soudu prvního stupně, postupovala v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř., jak vyplývá z doručenky, založené ve spise jako č.l. 135. Dovolatelka sice postup pošty zpochybnila tvrzením, že se o uložení zásilky na poště nedozvěděla, protože se na adrese B., M. 21, v době doručování nezdržovala. Krajský soud v dovoláním napadeném rozhodnutí po zevrubném prošetření okolností, za nichž byl rozsudek soudu prvního stupně dovolatelce doručován, však vyčerpávajícím způsobem rozvedl, proč tomuto tvrzení neuvěřil a zdůraznil, že místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou doručenka, která má povahu veřejné listiny, prokazující (není-li prokázán opak) pravdivost toho, co osvědčuje, mimo jiné i to, že adresát se v místě doručení zdržuje. Důsledkem toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, je stav, kdy je zcela na účastníku, který tvrdí, že se v místě doručování nezdržoval, aby ke svému tvrzení nabídl důkazy a jejich prostřednictvím toto opačné tvrzení prokázal. Nejvyšší soud se ztotožňuje s konstatováním odvolacího soudu, že dovolatelka neprokázala tvrzenou nepravdivost údajů na doručence. Z obsahu spisu zn. 41 C 80/95 je zřejmé, že odvolací soud plným právem považoval den 17. 3. 1997 za den náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně podle §47 odst. 2 a §57 odst. 2 o. s. ř. a odvolání, které žalovaná proti němu podala dne 23. 6. 1997, za opožděně podané, když podle §204 odst. 1, věta první, o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
Za této situace nelze mít za to, že by řízení u odvolacího soudu, který bez nařízení jednání, tedy bez účasti žalobce i žalované, odvolání žalované odmítl podle §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., t.j. že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, která je současně i dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., protože postupoval v souladu s ustanovením §214 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Jiné vady řízení podle 237 odst. 1 o. s. ř. dovolatelkou nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny.
V přezkoumávané věci není naplněn ani dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., t.j. že řízení bylo postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jedná se o vadu, ke které dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti podle shora citovaného ustanovení §243 odst. 3 o.s.ř.
Z uvedených důvodů je nutno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné, proto dovolací soud dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř.zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. února 2001
JUDr. Juraj M a l i k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová