ECLI:CZ:NS:2001:32.CDO.2461.99.1
sp. zn. 32 Cdo 2461/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce S. p. H. K., a. s., zast. advokátem, proti žalovanému K. + K. , s. s r. o., zast. advokátem, o zaplacení 1,262.936,- Kč s přísl., k dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1999, čj. 1 Cmo 190/97 - 179, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 8. 275 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 4. 1999, čj. 1 Cmo 190/97 - 179 změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 1996, čj. 28 Cm 42/94 - 146v jeho výroku I. tak, že žalobu o zaplacení 659.578,- Kč spolu se 16% úrokem z prodlení p. a. z částky 581.406,- Kč, jdoucím od 5. 3. 1994 do zaplacení, zamítl; odvolací soud dále změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení před tímto soudem a rozhodl o nákladech řízení odvolacího.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že smlouva o dílo nevznikla, neboť výše ceny díla nebyla určena tvrzeným rozpočtem a taktéž byly pochybnosti o určitosti vymezení předmětu díla. Z toho pak pro uplatněný nárok na zaplacení zbytku smluvní ceny ve výši 659.578,- Kč s přísl. vyplývá, že žalobu bylo nutné zamítnout.
Dovoláním ze dne 8. 7. 1999 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci a dovolání je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen "o. s. ř.").
V dovolání žalobce zejména podrobně polemizoval s názorem odvolacího soudu spočívajícím v tom, že smlouva o dílo nevznikla z toho důvodu, že cena díla nebyla stanovena ve výši dle rozpočtové dokumentace a dále odvolacímu soudu vytýkal, že pominul význam institutu uznání závazku.
Dovolatel vzhledem k tomu navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 30. 8. 1999 se k dovolání vyjádřil žalovaný a zejména uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutím soudu druhé instance ohledně vzniku smlouvy o dílo a s jeho hodnocením uznání závazku. Proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud nejprve posoudil dovolání žalobce podle ust. §240 odst. 1 o. s. ř., a to ve znění platném do 31. 12. 2000, neboť podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zák č. 30/2000 Sb. se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Dovolací soud ze spisu zjistil, že na rozsudku odvolacího soudu, který byl napaden dovoláním, je vyznačeno, že toto rozhodnutí nabylo právní moci 7. 6.1999. Takto vyznačená plná moc odpovídá tomu, kdy byl uvedený rozsudek právním zástupcům účastníků doručen. V případě dr. O. to bylo 7. 6. 1999, jako o tom svědčí doručenka pro soudního doručovatele založená ve spise, opatřená jeho razítkem a podpisem a dále podpisem doručovatele.
Dovolání je datováno 8. 7. 1999 a tento den, což byl čtvrtek, bylo osobně podáno v podatelně Krajského soudu v Hradci Králové.
Podle §57 odst. 2 o. s. ř. se lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.
V posuzovaném případě je z uvedeného zřejmé, že dovolání bylo možné se stanovenými účinky podat nejpozději ve středu 7. 7. 1999. Pokud bylo dovolání podáno 8. 7. 1999, bylo podáno opožděně.
Nejvyšší soud proto podle §57 odst. 2, §240 odst. 1, §243 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. a) o. s.ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho opožděnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243 odst. 4 o. s. ř v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř s ohledem na výsledek řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 8.275,- Kč (§7, 8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. března 2001
JUDr.Ing. Jan H u š e k , v .r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová