ECLI:CZ:NS:2001:32.CDO.2526.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 2526/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci nadace K. p. p., jejímž jménem jedná statutární orgán ve složení I. S., M. Š., T. H., a A. Z., zastoupené advokátem, na zápis n. f. K. p. p., n. f., do n. rejstříku, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. F 89125/98, o dovolání navrhovatelky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 1999, č.j. 7 Cmo 349/99-76, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 18.1.1999 č.j. F 89125/98-7, kterým tento soud zamítl návrh na povolení zápisu n. f. K. p. p. do n. rejstříku.
Odvolací soud se především zabýval námitkou pojatosti soudkyně rozhodující věc v prvním stupni, neshledal však důvody pro její vyloučení. Sama soudkyně se k věci vyjádřila, že se ve věci podjatá necítí a odvolací soud nezjistil ani z obsahu spisu žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly podjatosti soudkyně. „Pokud navrhovatel dovozuje důvody pro vyloučení této soudkyně ze skutečnosti, že řada soudců Krajského obchodního soudu v Praze rozhodovala ve věcech obchodního rejstříku jako soudci Obvodního soudu pro Prahu 1, tak jmenovaná u uvedeného soudu vůbec nepůsobila.\"
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že nadace vzniklé podle dosavadních předpisů se považují za nadace nebo nadační fondy podle zákona č. 227/1997 Sb., jestliže statutární orgán nadace podá v zákonem stanovené lhůtě návrh na zápis nadace nebo nadačního fondu do nadačního rejstříku a doloží upravený statut a výpisy z rejstříku trestů členů správní rady, dozorčí rady nebo revizora a listiny prokazující skutečnosti navrhované k zápisu.
Upravený statut musí podle §4 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. obsahovat postup pro jednání orgánů nadace nebo nadačního fondu, podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, popřípadě okruh osob, kterým lze příspěvky poskytovat, způsob, jakým se nadační příspěvky poskytují a rovněž musí upravovat otázky, které mají být podle citovaného zákona upraveny v nadační, tj. zakládací, listině. Statut nadace a nadačního fondu musí mimo okruh otázek výslovně uvedených v §4 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. obsahovat i název a sídlo nadace nebo nadačního fondu, přesně identifikovat zřizovatele, uvádět výši nebo hodnotu vkladu každého zřizovatele a v případě nepeněžitého vkladu uvádět i jeho předmět, dále pak uvádět konkrétní účel, pro který se nadace zřizuje, počet členů orgánů nadace či nadačního fondu a údaje o členech těchto orgánů a konečně musí stanovit pravidla, pro omezení nákladů nadace. Statut nadace, který neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, nelze považovat za upravený statut ve smyslu §35 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb.
Navrhovatelka podala v zákonem stanovené lhůtě návrh na zápis nadačního fondu K. p. p. do nadačního rejstříku a k podání doložila statut nadačního fondu ze dne 21.12.1998, výpisy z rejstříku trestů členů správní rady a revizora a doklad o původní registraci nadace ze dne 3.7.1992.
Soud prvního stupně posoudil obsah statutu nadačního fondu pouze částečně, z hlediska účelu nadačního fondu a ve vztahu k tomuto účelu stanovení výše ročních nákladů nadačního fondu. Protože dospěl k závěru, že určení pravidla pro omezení ročních nákladů nadačního fondu ve výši 60 % hodnoty ročně poskytnutých příspěvků je v rozporu s účelem zákona o nadacích a nadačních fondech a s dobrými mravy, nezabýval se již dále otázkou, zda předložený statut obsahuje i další zákonem stanovené náležitosti.
Proto odvolací soud posoudil celý obsah statutu a zjistil, že neobsahuje údaje o zřizovateli nadace a o výši jeho vkladu (podle zřizovací listiny ze dne 26.6.1992 byla zřizovatelem nadace N. v. komise, o. s., které vložilo do nadace vklad ve výši 1000,- Kč) a nestanoví žádné podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, ačkoliv se jedná o povinnou náležitost statutu upraveného ve smyslu §35 odst. 1 a §4 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. Předložený statut pouze v čl. IV. označeném hospodaření nadačního fondu s odkazem na čl. II. statutu určuje okruh osob, kterým lze nadační přípěvek poskytnout a jakým způsobem, a že ten, komu byl nadační příspěvek poskytnut, je povinen jej použít k účelu, ke kterému byl poskytnut a dále pak, že na poskytnutí nadačního příspěvku není právní nárok. Konkrétní podmínky pro poskytování nadačních příspěvků (např. forma a obsah žádosti, čím žadatel dokladuje, že patří do okruhu osob, kterým lze příspěvek poskytnout, pravidla pro vyhodnocování žádostí, stanovení výše příspěvku apod.) však neurčuje. Stanovení podmínek pro poskytování příspěvků je základním předpokladem pro naplňování vlastní podstaty nadace nebo nadačního fondu jakožto účelového sdružení majetku zřízeného pro dosahování obecně prospěšných cílů, použitím majetku nadace nebo nadačního fondu v podobě příspěvků poskytnutých třetím osobám k účelu, pro který byla nadace nebo nadační fond zřízena.
Protože předložený statut nadačního fondu neobsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, nelze jej pokládat za upravený v souladu se zákonem ve smyslu §35 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. a důsledku toho nelze nadaci K. p.p. vzniklou podle občanského zákoníku v roce 1992 považovat za nadaci, resp. nadační fond podle zákona č. 227/1997 Sb. Dále pak odvolací soud dovodil, že vzhledem k tomu již je irelevantní, v jaké procentní výši bylo ve statutu nadačního fondu stanoveno pravidlo pro omezení nákladů.
K „záměně\" zřizovatele nadace K.p.p. odvolací soud uvedl, že taková záměna nemá oporu v žádném ustanovení zákona č. 227/1997 Sb., když po vzniku nadace již zánik zřizovatele nemá žádný vliv na právní existenci nadace. Zřizovatel již nemůže být po vzniku nadace měněn, neboť jím je vždy ten, kdo nadaci zřídil (založil).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka včas dovolání.
Co do přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení §239 odst. 2 a na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) a g) o. s. ř. Jako dovolací důvody uvedla vady ve smyslu §237, jinou vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nesprávné právní posouzení věci.
112
K jednotlivým důvodům dovolání dovolatelka uvedla, že zamítavé usnesení rejstříkového soudu bylo doručeno pouze nadaci K.p.p. Proti tomuto usnesení podala dovolatelka odvolání, které doplnila o nový statut, ve kterém byla odstraněna písařská chyba, kterou došlo k záměně údaje 6 % za údaj 60 %. Zároveň odvolacímu soudu oznámila s listinnými důkazy důvody nasvědčující vyloučení všech soudců obchodního a nadačního rejstříku soudu prvního stupně, neboť v rámci činnosti nadace K.p.p. v roce 1994 došlo k oznámení o podezření z machinací a korupce pracovníků obchodního rejstříku, jehož prošetřením byly zjištěny některé protiprávní skutečnosti. Tato situace tehdy vedla k tomu, že se všichni činní soudci obchodního rejstříku sami označili za podjaté a nechali se vyloučit z rozhodování v jiné právní věci. Dovolatelka navrhla, aby byli z projednávání a rozhodování věci vyloučeni všichni soudci Krajského obchodního soudu v Praze, včetně soudkyně JUDr. L. D., která věc rozhodovala v prvním stupni a aby byla věc přikázána k rozhodnutí jinému soudu. Toto podání doručené 5.5.1999 ponechal odvolací soud bez povšimnutí a nijak o něm nerozhodl, ani spis nepředložil k rozhodnutí podle §12 odst. 1 o. s. ř. nadřízenému soudu. Úvahami o splnění podmínek podle §14 o. s. ř. se přitom zabýval zcela nedostatečně a pouze v odůvodnění svého usnesení.
Odnětí možnosti jednat před soudem spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud, ač přisvědčil její odvolací námitce, potvrdil odvolání z jiných důvodů, než ze kterých soud prvního stupně návrh zamítl. V tomto postupu spatřuje dovolatelka odnětí možnosti jednat před soudem.
Nesprávné právní posouzení vytýká dovolatelka závěru, že předložený statut nemá všechny zákonné náležitosti požadované §3 odst. 2 písm. i) zákona č. 227/1997 Sb. Dovolatelka tvrdí, že předložený statut všechny požadované náležitosti zahrnuje, „přičemž míra podrobností, s jakou tento statut stanovil podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, odpovídá požadavkům zákona, když současně stanovení těchto pravidel je věc volné úvahy, pokud tato úvaha nevybočí z mezí a hledisek zákonem stanovených. Navíc tyto podmínky nejsou ani povinnou náležitostí nadační listiny, tj. listiny, kterou přezkoumává soud před zápisem do rejstříku, nýbrž mohou být obsaženy toliko ve statutu, o jehož změnách může kdykoli rozhodovat správní rada.\"
Jestliže čl. IV. statutu nadačního fondu určuje, že:
1. Správcem majetku nadačního fondu je statutární orgán nadace.
2. Prostředky nadačního fondu lze použít k výplatě osobám, uvedeným v čl. II. tohoto statutu, za účelem zajištění právní, sociální nebo jiné pomoci těmto osobám (nadační příspěvek). Nadační příspěvek lze poskytnout těmto osobám nebo k přímé úhradě výdajů nebo potřeb těchto osob podle předcházejícího odstavce.
3. Nadační příspěvky jsou účelově vázány a ten, komu byl poskytnuty, je povinen je použít k účelu, ke kterému byly poskytnuty, jinak může statutární orgán nadačního fondu požadovat jejich vrácení nebo náhradu. Na poskytnutí nadačních příspěvků z majetku nadačního fondu není právní nárok.
4. Celkové roční náklady nadačního fondu související se správou nadačního fondu nesmí převýšit 6 % hodnoty ročně poskytnutých nadačních příspěvků,
pak jde o určení pravidel dostatečně jasných, zřejmých a srozumitelných - ve spojení s čl. II. statutu.
I kdyby tomu tak nebylo, ustanovení §35 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. určující lhůtu do 4.1.1999, stanoví tuto lhůtu pro předložení návrhu a listin v tomto ustanovení uvedených, nikoli lhůtu, po jejímž uplynutí by nebylo možno tyto listiny změnit. Nic by tedy případně nebránilo tomu, aby byl statut o soudem označené údaje doplněn, pokud by soud navrhovatelku k takovému doplnění vyzval.
Dovolatelka dále prohlašuje řízení za zmatečné z toho důvodu, že soud jednal v každém stupni s jinými osobami jakožto účastníky řízení, přičemž nerespektoval důsledně zákon a střídavě jednal s osobami uvedenými v §6 odst. 1 zákona (při rozesílání právně neúčinné kopie rozhodnutí), se statutárním orgánem dosavadní nadace podle §35 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. a se samotou nadací, když ani ze záhlaví napadeného usnesení nelze spolehlivě zjistit, koho považuje soud za účastníka řízení.
Vadou řízení způsobilou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zatížil soud řízení i tím, že nechal v průběhu odvolacího řízení bez povšimnutí listinné důkazy, které dovolatelka předložila ve vztahu k námitce podjatosti a důvodům delegace, aniž tento postup náležitě odůvodnil.
Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou, kdo je účastníkem řízení v projednávané věci, když označení účastníků v rozhodnutích soudů nižších stupňů nasvědčuje tomu, že tuto otázku je třeba postavit najisto. V ustanovení §35 zákona č. 227/1997 Sb. se určuje, že návrh na zápis nadace vzniklé před účinností tohoto zákona do nadačního rejstříku podává statutární orgán nadace. Protože však je v okamžiku podání návrhu nadace vzniklá podle dříve platných předpisů právnickou osobu, tedy plnoprávným subjektem práva, nelze než dovodit, že návrh na zápis do nadačního rejstříku sice podává statutární orgán nadace, nikoli však vlastním jménem, ale jménem nadace.
V projednávané věci fyzické osoby, I. S., M. Š., T. H. a A. Z., které se výslovně označily jako statutární orgán „dosavadní nadace K.p.p.,\" podaly návrh podle §35 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. nepochybně jménem nadace, nikoli vlastním jménem a proto také soud prvního stupně v záhlaví svého rozhodnutí správně označil jako účastníka řízení „K.p.p., nadaci\", tedy osobu, která návrh na zápis do nadačního rejstříku podává a o jejíž zápis (byť pod jiným názvem) jde. Odvolací soud sice v záhlaví svého rozhodnutí výslovně účastníka neoznačil, uvedl však, že rozhoduje ve věci návrhu statutárního orgánu nadace K.p.p., z čehož lze nepochybně dovodit, že návrh podal statutární orgán jménem právnické osoby a že odvolací soud považuje za účastníka řízení tuto právnickou osobu.
Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání a dovodil, že dovolání není přípustné.
Dovolatelka zakládá přípustnost dovolání především na ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. Tvrdí, že jestliže odvolací soud nevyhověl návrhu na připuštění dovolání z toho důvodu, že nespecifikovala právní otázky, ohledně kterých se připuštění dovolání domáhá, je třeba vycházet z toho, že odvolací soud nevyhověl návrhu ohledně všech právních otázek, na kterých založil své rozhodnuté. S tímto závěrem dovolatelky je třeba souhlasit (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1999 sp. zn. 20 Cdo 2059/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 1999, pod číslem 86, na nějž odkazuje dovolatelka).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
113
O takovou otázku se v projednávané věci nejedná. Odvolací soud založil své potvrzující rozhodnutí na posouzení souladu jednotlivých náležitostí statutu N. K. p.p. se zákonem, tedy na řešení právní otázky významné pouze pro rozhodnutí v této věci. Přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. tedy není dána.
Dovolatelka dále namítá že ve věci bylo rozhodnuto podjatou soudkyní, přičemž odvolací soud se s námitkou podjatosti řádně nevypořádal, neprovedl důkazy předložené dovolatekou ve vztahu k námitce podjatosti a ani nepostoupil její návrh na delegaci nadřízenému soudu z důvodu podjatosti všech soudců Krajského obchodního soudu v Praze, jak mu to ukládá ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř.
Námitku podjatosti směřující vůči všem soudcům Krajského obchodního soudu v Praze, včetně soudkyně L.D. rozhodující v projednávané věci, zakládá dovolatelka na tom, že z důvodů její činnosti v roce 1994 a následné prověrky Ministerstva spravedlnosti jsou podjatí všichni rejstříkoví soudci Obvodního soudu pro Prahu 1, kteří na tomto soudě v uvedené době působili. Jinou námitku, týkající se konkrétně soudkyně L.D., dovolatelka nevznáší. S námitkou podjatosti soudkyně L.D. se odvolací soud vypořádal beze zbytku v odůvodnění svého rozhodnutí (a jinde to ani učinit nemohl, když byla součástí odvolacích důvodů) tím, že konstatoval, že se uplatněné důvody námitky podjatosti uvedené soudkyně netýkají, neboť v inkriminované době ani nikdy jindy nebyla soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 1. Tento závěr dovolatelka v dovolání nezpochybnila a ani neuvedla další důvody, pro které by bylo třeba nepodjatost soudkyně přezkoumávat. Nebylo proto zapotřebí provádět důkazy, které se soudkyně, jejíž podjatost byla namítána, netýkaly. Pro naplnění zmatečnostní vady dle §237 odst. 1. písm. g) o. s. ř. je pak - při absenci námitek k obsazení soudu - rozhodující jen to, zda ve věci vskutku rozhodoval vyloučený soudce.
Dále pak spatřuje dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud potvrdil odvolání z jiných důvodů, než ze kterých soud prvního stupně návrh zamítl, v čemž shledává vadu dle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. V tom směru dovolací soud uzavřel, že jestliže odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž změnil toliko důvody, pro které neshledal návrh po právu, je to důvodem přípustnosti dovolání pouze tehdy, jestliže jde o takovou změnu, pro kterou lze považovat rozhodnutí odvolacího soudu za rozhodnutí co do obsahu měnící rozhodnutí soudu prvního stupně. Přitom pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím, není rozhodující, jak jej tento soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah tohoto vztahu, popř. zda stanovil práva a povinnosti účastníků odlišně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tak tomu ale v projednávané věci není. Soud prvního stupně zamítl návrh na zápis do nadačního rejstříku proto, že shledal konkrétní nedostatek statutu navrhovatelky, pro který podle jeho názoru nebyly splněny podmínky §35 odst. 1 a §4 odst. 1 zákona č. 277/1997 Sb., přičemž ostatními náležitostmi statutu se již nezabýval. Odvolací soud rovněž uzavřel, že statut trpí vadami. Shledal však jiné dva nedostatky, jejichž účinky jsou podle jeho závěru stejné jako u nedostatku vytýkaného soudem prvního stupně; k nedostatku vytýkanému soudem prvního stupně pouze poznamenal, že je proto již irelevantní a konstatoval výslovně, shodně s odvolatelem, že zákon č. 227/1997 Sb. nestanoví výši procenta pro určení ročních celkových nákladů nadace, aniž tuto skutečnost jakkoli právně hodnotil. Proto Nejvyšší soud neshledal důvod přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Ani v případě přípustnosti dovolání by však nemohl dovolací soud rozhodnutí u odvolacího soudu zrušit z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Odvolací soud totiž shledal, že statut navrhovatelky trpí dvěma různými vadami, a to jednak tím, že neobsahuje údaje o zřizovateli nadace a o výši jeho vkladu a dále tím, že nestanoví žádné podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, ačkoliv se jedná o povinnou náležitost statutu upraveného ve smyslu §35 odst. 1 a §4 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. Dovolatelka však v dovolání napadá pro nesprávné právní posouzení pouze druhou z uvedených vad, tedy nedostatek podmínek pro poskytování nadačních příspěvků, závěry odvolacího soudu o chybějícím údaji týkajícím se zřizovatele však nenapadá. V případě přípustnosti dovolání by proto dovolací soud nebyl oprávněn zkoumat správnost tohoto závěru - pak ovšem by nemohl ani zrušit rozhodnutí odvolacího soudu na něm založené (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 3 Cdon 1374/96 publikované v časopise Soudní judikatura 2/98 ze dne 11. 12. 1997, Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, 2 Cdon 119/97, uveřejněný pod č. 55/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a nález Ústavního soudu III. ÚS 198/98).
Protože dovolací soud neshledal žádný z důvodů přípustnosti dovolání tvrzených dovolatelkou ani žádný jiný důvod přípustnosti dovolání, nezbylo než dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
V souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I., bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. postupoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění platném před novelou provedenou výše uvedeným zákonem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. dubna 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová