ECLI:CZ:NS:2001:32.CDO.2553.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 2553/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobců A) L.K., B) J.G., C) J.V., D) P.Š., E) S.H., F) F.L., G) F.T., H) M.S., I) K.K., J) M.P., K) L. R. zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) M.J., 2) J.B., 3) J.D., 4) J. Z., 5) Ing. L.Č., 6) T., spol. s r.o., zastoupeným advokátem, o nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 2227/98, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2000, č.j. 3 Cmo 555/99 - 181 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako odvolací soud potvrdil shora označeným usnesením usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalobců na nařízení předběžného opatření, kterým se žalobci domáhali uložení povinnosti snášet žalovanými stání vozidel žalobců na vyhrazených místech stání.
Ve včas podaném dovolání žalobci uplatňují dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen "o. s. ř."), neboť neměli možnost zaujmout stanovisko k vyjádření žalovaných k odvolání žalobců, když toto vyjádření jim vůbec nebylo zasláno a žalobci neměli možnost vyjádřit se k listinnému důkazu "stanovisku Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v B. ze dne 3.12.1999", byl-li tento důkaz ze strany odvolacího soudu proveden. Další dovolací důvod spatřují dovolatelé v ust. §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., protože v rámci odvolacího řízení nebyl proveden listinný důkaz stanoviskem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v B. ze dne 3.12.1999, a tím byla způsobena vada při zjišťování skutkového stavu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud byl výše uvedený důkaz proveden, pak je důvodnost spatřována v ust. §241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., neboť rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze podle §236 odst. 1 o. s. ř. napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení je upravena v §237, §238a a §239 o. s. ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. nepřichází v úvahu, jelikož napadené usnesení není rozhodnutím měnícím, a pod ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ o. s. ř. nelze předmětné usnesení podřadit. Je namístě zdůraznit, že i v případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, by tak jak tak nebylo přípustné dovolání proti usnesení o předběžném opatření (viz §238a odst. 1 písm. a) věta za středníkem o. s. ř.).
Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit z ust. §239 o. s. ř., neboť napadené usnesení není usnesením ve věci samé, jak toto ustanovení předpokládá.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., jež ji spojuje s existencí kvalifikovaných vad řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Jelikož jiné vady namítány nejsou a ze spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti dovolání určující, zda je řízení postiženo vadou, jíž dovolatel (mimo označené dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b/ a c/ o. s. ř.) argumentoval. Dovolatel namítá, že žalobci neměli možnost zaujmout stanovisko k vyjádření žalovaných k odvolání žalobců, neboť toto vyjádření jim vůbec nebylo zasláno a žalobci tak neměli možnost vyjádřit se k listinnému důkazu a tím odvolací soud porušil jejich procesní práva a nesprávným postupem jim byla odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).
Odnětím možnosti jednat před soudem je takový (nesprávný) postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. Není přitom rozhodné, zda účastníku řízení byla odňata možnost jednat před soudem v odvolacím řízení nebo v řízení před soudem prvního stupně (srov. např. usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.1992, sp. zn. 2 Cdo 19/92, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 25/1993).
Úprava řízení o předběžných opatřeních v §74 až 77 o. s. ř. není vyčerpávající, a proto se pro ně přiměřeně použijí též ustanovení zejména části třetí občanského soudního řádu (není-li stanoveno jinak), avšak jen v rozsahu potřebném k dosažení účelu, který institut předběžného opatření sleduje.
Na rozdíl od požadavků kladených na řízení ve věci samé (§79 a násl. o. s. ř.), v nichž se zásadně k projednání věci nařizuje jednání (§115 o. s. ř.), při němž se provádí dokazování (§122 odst. 1 o. s. ř.), o předběžném opatření soud může rozhodnout, aniž by prováděl dokazování a nařizoval jednání, přičemž účastníci nemusí být vyslechnuti (§75 odst. 3 o. s. ř.). Zákon nevyžaduje, a účelu předběžného opatření (§74 odst. 1 o. s. ř.) by neodpovídalo, aby předtím, než o něm bude rozhodnuto, byly provedeny důkazy, které strany v tomto řízení navrhují; k rozhodnutí je soud povinen přistoupit bez prodlení, aby se předběžné opatření co nejrychleji promítlo do poměrů účastníků.
V tom, že žalobci neměli možnost zaujmout stanovisko k vyjádření žalovaných k odvolání žalobců, neboť toto vyjádření jim vůbec nebylo zasláno a žalobci tak neměli možnost vyjádřit se k listinnému důkazu a že bylo rozhodnuto bez jejich vyjádření, proto nesprávný postup soudu ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spatřovat nelze.
Dovolání tudíž není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. a proto Nejvyšší soud je ve smyslu §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Dovolatelé z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaných však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. ledna 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová