ECLI:CZ:NS:2001:32.CDO.2661.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 2661/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce J.K., proti žalovaným 1) C. - C. B. Česká republika, spol. s r. o., 2) T., a. s., nyní P. M. ČR, a. s., o určení neexistence pohledávky, k dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2000, čj. 4 Cmo 52/2000 - 18, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2000, čj. 4 Cmo 52/2000 - 18 potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2000, čj. 50 Cm 1/2000 - 11, jímž tento soud nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že osvobození od soudních poplatků není nárokovou záležitostí. Osvobození je přípustné odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva.
Odvolací soud dále konstatoval, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1998, čj. 52 K 92/97 - 83 byl na žalobce prohlášen konkurs. Předmětnou žalobou se žalobce (úpadce) domáhá určení, že pohledávky navrhovatelů konkursního řízení zanikly. V souladu s ust. §14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájeny jen na návrh správce nebo proti správci; jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu (ust. §20 odst. 1), může být řízení, s výjimkou řízení o výkonu rozhodnutí, zahájeno jen za podmínek uvedených v ust. §23 a §24 tohoto zákona. Z citovaného ustanovení vyplývá, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní. Žalobu o těchto nárocích, podanou úpadcem po prohlášení konkursu, je třeba zamítnout proto, že dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty přešla na správce konkursní podstaty, tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace. Odvolací soud, na základě výše uvedeného, dospěl k závěru, že žalobce jako úpadce není v tomto sporu aktivně legitimovaný, a proto takováto žaloba musí být zamítnuta. Z tohoto důvodu se jedná o svévolné a bezúspěšné uplatňování práva. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že žaloba nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
K námitce odvolatele, že byl prohlášen konkurs na jeho majetek aniž by bylo nařízeno jednání ve věci, odvolací soud uvedl, že tato námitka nemá žádný vliv na rozhodování ohledně návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků. Pro úplnost odvolací soud uvedl, že v souladu s ust. §3 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání soud rozhoduje usnesením a jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to soud považuje za nutné. Ohledně obdobné námitky již Ústavní soud zaujal své stanovisko v rozhodnutí č. j. IV. ÚS 420/97, kde dospěl k závěru, že konkursní řízení nelze považovat jako celek za neústavní. Na každé soudní řízení je třeba pohlížet jako na celek. To, zda je či není proces spravedlivý, tedy zda významným způsobem neporušuje princip rovnosti zbraní, nelze posuzovat na jednotlivě vytržených fázích určitého řízení, v konkrétním případě tedy té části, která předchází prohlášení konkursu. Odvolací soud neshledal žádný důvod proč předkládat tuto věc Ústavnímu soudu.
Dovoláním ze dne 15. 5. 2000 napadl žalobce výše uvedené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, včetně usnesení soudu prvního stupně.
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalobce zejména popsal stav řízení, včetně rozhodování o jeho žádosti o ustanovení advokáta, uvedl majetkové poměry, které by měly svědčit pro osvobození od soudních poplatků a v závěru dovolání shrnul, že je aktivně legitimován v řízení 50 Cm 1/2000, neboť předmětem žaloby je určení, zda tu právo k uplatnění nároku z majetku žalobce je či není, že majetkové poměry žalobce odůvodňují osvobození od soudních poplatků, protože žalobce dnem prohlášení konkursu pozbyl právo nakládat se svým majetkem, nepozbyl však práva domáhat se svého práva u nezávislého soudu, že mu byla v průběhu konkursního řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a dále že rozhodoval vyloučený soudce.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud i přes nedostatky povinného zastoupení dle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. napadené usnesení přezkoumal a poté je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále žalobce pro případ odmítnutí dovolání požaduje, aby dovolací soud věc předal Ústavnímu soudu, neboť dovolatel nemůže být, a to nikoliv vlastní vinou, v dovolacím řízení zastoupen.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce z 15. 5. 2000 a konstatoval, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti.
Dovolací soud se dále podle ust. §241odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.\") zabýval tím, zda je dovolatel zastoupen advokátem a zda jím bylo dovolání sepsáno, tj. zda jsou splněny zvláštní podmínky dovolacího řízení.
Ze spisu dovolací soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2000, čj. 50 Cm 1/2000 - 40 byl dovolatel vyzván k tomu, aby do 10-ti dnů od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc advokáta, který ho v dovolacím řízení zastupuje, s poučením, že nebude-li plná moc předložena, bude dovolací řízení zastaveno. Plná moc advokáta, který by žalobce v dovolacím řízení zastupoval nebyla, a to ani po uplynutí stanovené lhůty, soudu předložena.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2000 čj. 50 Cm 1/2000 - 26, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2000, čj. 4 Cmo 205/2000 - 49, byl návrh žalobce na ustanovení advokáta zamítnut.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř., který podle §243c o. s. ř. platí přiměřeně i pro dovolací řízení, jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření a pokud se nezdaří nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
V posuzovaném případě nebyla podmínka dovolacího řízení, a to povinné zastoupení advokátem splněna, dovolatel sám nemá právnické vzdělání, a proto nezbývá než dovolací řízení zastavit; o tomto důsledku byl dovolatel poučen.
Dovolací soud dále neshledal důvody pro to, aby věc předal Ústavnímu soudu, jak požadoval žalobce v dovolání, když úpravu právního zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.) za protiústavní nepokládá.
Nejvyšší soud proto podle §104 odst. 2, §241 odst. 1 a 2, §238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem, §243c o. s. ř. rozhodl tak, že dovolací řízení zastavil.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. května 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová