ECLI:CZ:NS:2001:32.CDO.2689.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 2689/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce MUDr. P. S. proti žalované S. - I. , a.s., o určení právního stavu, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 20 Cm 102/99, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 1999, čj. 7 Cmo 968/99-32, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení ze dne 2. června 1999, čj. 20 Cm 102/99-15, kterým Krajský obchodní soud v Praze uložil žalované povinnost zdržet se používání svého majetku k poskytnutí zálohy na nákup cenných papírů, poskytování darů, úvěru nebo půjčky, nebo používat svůj majetek k zajištění závazků třetích osob (vyjma ust. §5d zák. č. 248/1992 Sb.), jakož i přijímání úvěrů, půjček a půjček cenných papírů poskytnutých na dobu delší než šest měsíců s tím, že souhrn přijatých úvěrů, půjček a půjček cenných papírů nesmí přesahovat 10 % majetku žalované ke dni uzavření smlouvy o úvěru nebo půjčce, jakož i nabývání cenných papírů jednoho druhu vydaných stejným emitentem nad hodnotu 10 % svého majetku, nabývání jedné nemovitosti či jedné movité věci v hodnotě nad 5 % svého majetku, nabývání objemu většího než 11 % z celkové jmenovité hodnoty cenných papírů jednoho druhu vydaných stejným emitentem a to nejpozději do nabytí rozhodnutí ve věci samé tak, že předběžné opatření se nenařizuje.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu podáním datovaným 20. března 2000 dovolání (srov. č. l. 46-50). Toto podání bylo dáno k poštovní přepravě dne 22. března 2000 (srov. obálku č. l. 52) a na Krajský obchodní soud v Praze došlo 23. března 2000 (srov. opět č. l. 46.).
Podle části dvanácté hlavy první bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občasný soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů ( to jest podle občasného soudního řádu ve znění účinném před 1 lednem 2001 - dále též jen "o. s. ř.")
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Usnesení vrchního soudu bylo, jak vyplývá z doručenek založených ve spisu na č. l. 43, žalobci doručeno dne 21. února 2000 tak, že si je uvedeného dne osobně vyzvedl na poště. Převzetí potvrdil svým podpisem na doručence. Téhož dne rozhodnutí nabylo právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 21. březen 2000 (úterý). Dovolání podané žalobcem na poštu k přepravě až 22. března 2000 je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. února 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová