ECLI:CZ:NS:2001:32.CDO.2767.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 2767/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní návrhu na povolení zápisu prodeje části podniku L., a.s., do obchodního rejstříku, o dovolání navrhovatelky L., a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2000, č.j. 7 Cmo 375/99 - 139, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4.3.1999 č.j. F 10 322/99/B 1725/06-128, kterým tento soud zamítl návrh na povolení zápisu prodeje podniku do obchodního rejstříku proto, že nabyvatel části podniku - T. L. , a.s., vznikla až dnem 2.7.1998, zápisem do obchodního rejstříku a v den uzavření smlouvy tedy neměla způsobilost k právům a povinnostem ani způsobilost k právním úkonům; nemohla tedy být účastníkem smlouvy o prodeji části podniku uzavřené dne 1.7.1998.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že z právních úkonů, jež činí zakladatelé za společnost podle §64 odst. 1 obch. zák. s úmyslem, aby závazky z těchto úkonů přešly na společnost dnem jejího vzniku, musí být jednoznačně patrno, že zakladatelé nejednají vlastním jménem, ale za založenou společnost. Přitom jednáním zakladatele za společnost ve věcech souvisejících s jejím vznikem je pouze takové jednání, z něhož nepochybně plyne, že je činěno za budoucí společnost. Proto je možné aby jako účastník smlouvy uzavírané podle §64 odst. 1 obch. zák. byla již založená společnost označena jako smluvní strana, s tím, že za ni jedná její konkrétně určený zakladatel.
Podle §64 odst. 1 obch. zák. však lze za společnost činit pouze úkony související se vznikem společnosti, tj. úkony, mající vytvořit podmínky pro to, aby po vzniku společnosti mohlo začít naplňování předmětu podnikání. Naproti tomu nemůže jít o úkony, které svým obsahem již předmět podnikání naplňují.
V projednávané věci je předmětem posouzení, zda koupě podniku či jeho části lze zahrnout mezi úkony související se vznikem společnosti. Odvolací soud uzavřel, že koupě podniku či jeho části by mohla být úkonem souvisejícím se vznikem společnosti pouze tehdy, jestliže by tento podnik (či jeho část) neprovozoval žádnou činnost, neboť právní úkony související s provozováním podniku nelze činit za společnost před jejím vznikem. Takový podnik či jeho část by tedy nesměl mít žádnou osobní složku, tj. pracovníky.
V projednávané věci se však ve smlouvě o prodeji části podniku která je podkladem pro navrhovaný zápis, uvádí, že na kupujícího přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům, kteří jsou jmenovitě uvedeni v příloze k uvedené smlouvě. Předmětem prodeje tedy byl podnik v provozu a jeho koupě tedy nemůže být úkonem souvisejícím se vznikem společnosti.
Kromě toho v předmětné smlouvě za kupujícího, jež v době uzavření smlouvy neexistoval, převzal závazky jediný zakladatel vznikající společnosti její jediný akcionář, který byl současně prodávajícím z této smlouvy. I když je předmětná smlouva uzavírána za dosud neexistující společnost, vyplývá z ní, že osoba oprávněná z této smlouvy je současně osobou z ní zavázanou přičemž nelze postavit na jisto, že společnost, za kterou se smlouva uzavírá skutečně vznikne a převezme závazky z ní. Z ustanovení §584 obč. zák. vyplývá, že jestliže práva a povinnosti splynou v jedné osobě, zanikají práva i závazky. Proto je podle odvolacího soudu posuzovaná smlouva o prodeji části podniku (dále jen "posuzovaná smlouva") neplatná, neboť nelze platně uzavřít smlouvu, v níž povinným i oprávněným je tatáž osoba.
K žádosti navrhovatelky připustil odvolací soud dovolání, aniž ve výroku svého usnesení vymezil, pro jakou otázku je připouští.
Dovolatelka se domáhá rozhodnutí dovolacího soudu o otázkách, o kterých požadovala připuštění dovolání. První právní otázku formulovala takto: "Je neexistujícím právním aktem smlouva o prodeji části podniku jestliže jako kupující je uvedena společnost, která byla založena, ale doposud nevznikla, když je v téže smlouvě zároveň uvedeno, že za tuto společnost jedná její zakladatel?" Druhou právní otázku formulovala: "Je jednáním souvisejícím se vznikem společnosti koupě části podniku, jestliže jediný zakladatel založené, ale dosud nevzniklé společnosti rozhodl o své transformaci tak, že založí 100 % dceřinou společnost, které prodá část svého podniku?"
Dovolatelka dále poukázala na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.2.1995, sp. zn. 16 Co 588/94, publikované v Právních rozhledech č. 6/1995, podle kterého je jednání o uzavření pracovních smluv mezi zakladateli obchodní společnosti a zaměstnanci před vznikem společnosti, pokud je předmětem těchto smluv práce pro společnost, jednáním souvisejícím se vznikem společnosti. Z toho vyvozuje, že koupi části podniku před vznikem společnosti nebrání to, že její součástí jsou i zaměstnanci společnosti. Dále dovolatelka připouští, že posuzovaná smlouva je neplatná v čl. IV., kde se uvádí, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přecházejí na T. L., a.s. ke dni 1.7.1998, když k uvedenému datu k takovému přechodu nemohlo dojít, neboť T. L., a.s. ještě neexistovala. To však nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy, když jde o část oddělitelnou od ostatního obsahu smlouvy (§41 obč. zák.).
Protože, jak shora uvedeno, odvolací soud připustil dovolání aniž ve výroku svého usnesení vymezil právní otázky o kterých je připouští, připustil dovolání o všech právních otázkách, o kterých dovolatelka o jeho připuštění požádala. Protože odvolací soud založil své potvrzující rozhodnutí na jiném právním posouzení, než soud prvního stupně, který dovodil že uzavření smlouvy o koupi části podniku není právním úkonem souvisejícím se vznikem společnosti, zatímco odvolací soud takovou smlouvu za právní úkon související se vznikem společnosti uznal, ale pouze za předpokladu, že součástí podniku nebude osobní složka (pracovníci) a dále na tom, že smlouva je neplatná když oprávněný i povinný je tatáž osoba, mohla dovolatelka napadat rozhodnutí odvolacího soudu i ohledně těch právních otázek, na kterých - nově - založil odvolací soud své rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř., avšak není důvodné.
V právní teorii ani praxi se nepovažuje za sporné, že zakladatelé společnosti nemohli podle ustanovení §64 odst. 1 obch. zák. ve znění před novelou provedenou zák. č. 370/2000 Sb., přejímat závazky v předmětu podnikání společnosti - takové závazky se nepovažují za závazky související se vznikem společnosti. Přitom důvodem úpravy v §64 odst. 1 obch. zák. je ochrana třetích osob, které jsou z převzatých závazků oprávněny či zavázany, před případnými nepříznivými důsledky toho, že společnost nevznikne. Jestliže tedy v projednávané věci zakladatelé společnosti uzavřeli před vznikem společnosti v jejím zastoupení smlouvu o koupi části podniku, jehož součástí byly i závazky v předmětu podnikání prodávající společnosti, navodili stejnou situaci, jako by uzavírali smlouvy v předmětu podnikání společnosti, neboť závazky, které jsou součástí kupované části podniku, přecházejí na společnost jejím vznikem - pokud společnost přechod části podniku neodmítne - stejně jako je to se závazky převzatými zakladateli před vznikem společnosti.
Obecně tedy lze dovodit, že smlouvu o koupi podniku či části podniku uzavřenou zakladateli za společnost před jejím vznikem nelze považovat za smlouvu související se vznikem společnosti.
V projednávané věci však nastala navíc zvláštní situace, neboť osoba, od které zakladatel za společnost část podniku koupil, je současně sama jejím jediným zakladatelem a podle ustanovení §64 odst. 2 obch. zák. je jako jediný zakladatel společnosti zavázána ze závazků, které převzala za společnost až do jejího vzniku a - nevysloví-li společnost souhlas s převzetím těchto závazků, resp. s koupí podniku - i poté. Takový stav však není možný, protože jediný zakladatel tak současně vystupuje jako smluvní strana prodávající i kupující, resp. strana oprávněná i povinná ze všech závazků souvisejících s prodejem části podniku - kterýžto stav nelze, jak správně dovodil odvolací soud, akceptovat, když splynutím osoby oprávněné a povinné obecně závazek zaniká - nestanoví-li zákon něco jiného.
Odvolací soud proto správně uzavřel, že posuzovaná smlouva o koupi části podniku je neplatná.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. února 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová