ECLI:CZ:NS:2001:33.CDO.2907.2000.1
sp. zn. 33 Cdo 2907/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně H. V. zastoupené advokátem, proti žalované Č. p. a. s. o 388 968 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 330/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. září 2000 č. j. 30 Co 328/2000 - 45, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 15. března 2000 č. j. 7 C 330/99 - 29 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 388 968 Kč s 21 % úrokem z prodlení od 7. 12. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že manžel žalobkyně uzavřel dne 13. 6. 1995 pojistnou smlouvu s žalovanou o pojištění pro případ, smrti nebo dožití a oprávněnou osobou, která má nárok na pojistné plnění pro případ smrti byla ustavena žalobkyně. Pojištěný - manžel žalobkyně neodpověděl pravdivě /před svojí smrtí/ na písemné dotazy žalované jako pojistitele, týkající se sjednávaného pojištění, jak ukládá ust. §793 odst. 1 obč. zák. Na základě této skutečnosti žalovaná dopisem ze dne 21. 11. 1996 odstoupila od předmětné pojistné smlouvy a vrátila žalobkyni pojistné ve výši 16 032 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná odstoupila od smlouvy neúčinně, neboť není možné odstoupit od pojistné smlouvy poté, kdy pojištěný zemřel. Odstoupení musí být učiněno vůči pojištěnému, nikoliv proti jeho právnímu nástupci. Žalovaná v tomto případě měla možnost odmítnout plnění z pojistné smlouvy podle ust. §802 odst. 2 obč. zák., což neučinila a pokud by tak učinila dnes, byl by její nárok z tohoto titulu promlčen. S ohledem na tyto skutečnosti se soud již nezabýval posuzováním zdravotního stavu zemřelého manžela žalobkyně a učinil závěr, že žalovaná je podle pojistné smlouvy povinna zaplatit žalobkyni 388 968 Kč, což je rozdíl mezi částkou 405 000 Kč, jakožto pojistným plněním a částkou 16 032 Kč, kterou již žalovaná žalobkyní vyplatila.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. září 2000 č. j. 30 Co 328/2000 - 45 rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení, jinak rozsudek potvrdil a zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Krajský soud proti svému rozsudku připustil dovolání k posouzení otázky, zda pojistitel může účinně odstoupit dle ust. §802 odst. 1 obč. zák. od pojistné smlouvy po pojistné události, jíž je smrt pojištěného. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry, že od pojistné smlouvy lze odstoupit pouze v době trvání pojištění, zatímco po pojistné události, která svou povahou vylučuje důvodnost dalšího trvání pojištění a je důvodem jeho zániku, lze postupovat jen podle ust. §802 odst. 2 obč. zák. - odmítnout plnění; je proto povinností žalované poskytnout žalobkyni pojistné plnění jako osobě, jíž pojistnou událostí vzniklo právo na plnění podle ust. §817 obč. zák.
Žalovaná proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust.§239 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka namítá, že ust. §802 odst. 1 obč. zák. lze aplikovat v případě, že je toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy vědomé porušení povinností uvedených v ust. §793 obč. zák. pojistitel zjistil, jiné podmínky pro uplatnění tohoto práva stanoveny nejsou, proto nelze právo odstoupit od smlouvy vázat pouze k osobě, která u pojistitele omyl o skutečnostech rozhodných pro uzavření smlouvy vyvolala. Pokud by tomu tak bylo, nebylo by pak možné ani odmítnout plnění podle ust. §802 odst. 2 obč. zák. Podle názoru žalované umožňuje ust. §802 odst. 1 obč. zák. odstoupení od pojistné smlouvy i po pojistné události. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 - dále jen "o. s. ř.").
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.) podle §239 odst. 1 o. s. ř ., neboť bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, a odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil přípustnost dovolání, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), jednajícím zaměstnancem s právnickým vzděláním (§241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ust. §241 odst. 2 o. s. ř. a vychází z dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v souladu s ust. §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolacím důvodem, který žalovaná uplatnila v dovolání, je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem /§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř./. O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej nesprávně aplikoval.
Předmětem dovolacího přezkumu byla otázka, zda pojistitel mohl v daném případě účinně odstoupit dle ust. §802 odst. 1 obč. zák. od pojistné smlouvy po pojistné události, jímž je smrt pojištěného.
Podle ust. §802 odst. 1 obč. zák. může pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit při vědomém porušení povinností uvedených v ust. §793 obč. zák., jestliže při pravdivém a úplném odpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo může pojistitel uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil; jinak právo zanikne.
Podle ust. §802 odst. 2 obč. zák. dozví-li se pojistitel až po pojistné události, že její příčinou je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohl zjistit při sjednávání pojištění a která pro uzavření pojistné smlouvy byla podstatná, je oprávněn plnění z pojistné smlouvy odmítnout; odmítnutím plnění pojištění zanikne.
Podle ust. §793 obč. zák. kdo s pojistitelem uzavírá pojistnou smlouvu, je povinen odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného pojištění. To platí též, jde-li o změnu pojištění.
Právní názor odvolacího soudu, že odstoupit od pojistné smlouvy podle ust. §802 odst. 1 obč. zák. bylo možno v daném případě jen před vznikem pojistné události a že podle ust. §802 odst. 2 obč. zák. lze postupovat v případě, že pojistitel se dozví o důvodech uvedených v ust. §793 obč. zák. až po pojistné události, je správný. Manžel žalobkyně uzavřel dne 13. 6. 1995 pojistnou smlouvu s žalovanou o pojištění pro případ smrti nebo dožití se dne 30. 6. 2010 /určeného ve smlouvě jako konec pojištění/, v níž bylo mimo jiné sjednáno, že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění. V článku 12. Všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění, schválených ministerstvem financí ČR dne 18. 10. 1993 č. j. 323/45062/1993, je uvedeno, že pojistnou událostí se v životním pojištění rozumí smrt pojištěného nebo dožití se pojištěného dne uvedeného ve smlouvě jako konec pojištění, resp. počátek výplaty důchodu nebo jiná skutečnost, uvedená ve smlouvě, přičemž pojištění se týká pojistných událostí, které nastanou během trvání pojištění. Podle ust. §803 odst. 3 obč. zák. nastala-li pojistná událost a důvod dalšího pojištění tím odpadl, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; jednorázové pojistné náleží pojistiteli i v těchto případech vždy celé. V daném případě byla pojistnou událostí smrt pojištěného dne 23. 10. 1996. Tato pojistná událost svou povahou a s ohledem na výše uvedené vylučuje důvodnost dalšího trvání pojištění a je důvodem zániku pojistného vztahu mezi pojistitelem a pojištěným. Nastala-li tedy pojistná událost (smrt pojištěného), nemůže již pojistitel od smlouvy s ním uzavřené účinně odstoupit, neboť došlo k zániku pojistného vztahu. Podle ust. §817 obč. zák. je-li dohodnuto, že pojistnou událostí je smrt pojištěného, může ten, kdo pojistnou smlouvu s pojistitelem uzavřel, určit osobu, které má pojistnou událostí vzniknout právo na plnění. V daném případě určil pojištěný v předmětné pojistné smlouvě osobu, jíž toto právo na plnění vznikne, svoji manželku /žalobkyni/, které tak ze zákona vzniklo právo na plnění od žalované. Pro případ, že pojistitel se až po pojistné události dozví, že její příčinou je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi pojištěného nemohl pojistitel zjistit při sjednávání pojištění a která pro uzavření pojistné smlouvy byla podstatná, upravuje pouze odmítnutí plnění (ust. §802 odst. 2 obč. zák.). Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalovaná účinně z uvedených důvodů plnění vůči žalobkyni odmítla. Odvolací soud tedy dospěl ke správnému závěru, že je povinností žalované poskytnout plnění žalobkyni jako osobě, jíž pojistnou událostí smrtí manžela - pojištěného vzniklo podle ust. §817 obč. zák. právo na plnění, když ji pojištěný v pojistné smlouvě určil jako osobu, jíž má pojistnou událostí - jeho smrtí vzniknout právo na plnění ve výši sjednané v pojistné smlouvě.
Podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Z této zásady vázanosti užitými dovolacími důvody představují výjimku vady řízení podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř., a je-li dovolání přípustné, i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterým dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda byly v dovolání uplatněny /§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř./. Tyto vady řízení dovolatelka nenamítá a ani z obsahu spisu se nepodávají.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není v dané věci naplněn, a proto bylo dovolání podle §243b odst. 1 o. s. ř. zamítnuto.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř v návaznosti na ust. §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Naděžda Solařová